Karlovy Vary online: Prošel jsem si vším, čím jste si prošli vy, řekl Keitel

Aktuální zpravodajství, recenze i rozhovory z druhé půle festivalu lze najít zde.

Čestný host karlovarského festivalu Harvey Keitel v neděli pozdě večer ve velkém sále hotelu Thermal uvedl gangsterku Špinavé ulice, kterou roku 1973 natočil Martin Scorsese. „Potkali jsme se na Newyorské univerzitě. Já hledal herecké zkušenosti, on právě točil první film Kdo to klepe na moje dveře o svém vztahu s Ježíšem. Od toho jsme se odpíchli a dostali jsme se o několik let později ke Špinavým ulicím,“ vyprávěl Keitel.

Herec známý z filmů Taxikář, Pulp Fiction nebo Poručík několikrát zdůraznil, že je jako návštěvníci festivalu. „Prošli jsme si vším, čím si asi procházíte vy. Navzájem jsme si platili za sendviče, já za to hraní nedostával zaplaceno. Stejnou cestu absolvovali Martin Scorsese i Robert De Niro,“ jmenoval Keitel druhého představitele hlavní role ve Špinavých ulicích.

„Když říkám, že jsem jedním z vás, to nejsou jen kecy. Byl jsem tak mladý jako vy, taky jsem tvrdě pracoval na rozvoji svého umění, akorát to bylo dávno a bylo to v Brooklynu,“ řekl herec.

„Byl to zajímavý život. Je mi velkou ctí tady být. Tento festival je pro mě opravdu důležitý,“ pokračoval Keitel, který už karlovarskou přehlídku navštívil v letech 2004 a 2015. „Nemůžu uvěřit tomu, že znovu uvidím Špinavé ulice. Na plátně spatříte někoho, kdo se mi vzdáleně podobá,“ zažertoval.

Na závěr Harvey Keitel vyjádřil naději, že v chaosu dnešního světa, kdy spolu lidé soupeří kvůli odlišnému náboženskému přesvědčení nebo barvě pleti, může umění změnit způsob myšlení. „A teď už Špinavé ulice. Fakt se těším, mimo jiné je v tom filmu opravdu skvělá hudba. Tak si ho užijte,“ vzkázal na závěr.

Keitel ve filmu hraje gangstera Charlieho, ve kterém se katolická víra pere s čím dál brutálnější prací pro manhattanskou mafii. Jeho život také komplikuje nezodpovědný mladík Johnny Boy v podání Roberta De Nira, kterého Charlie vzal pod svou ochranu. Třetí celovečerní film jednoho z nejvýraznějších amerických režisérů Martina Scorseseho čerpá z autorových vlastních zkušeností z manhattanské čtvrti Malá Itálie. Se Scorsesem vytvořil Keitel šest různých snímků.

Karlovarský festival je už dávno světovou událostí. Například soutěžní film Chica Checa režiséra Šimona Holého si tak vysloužil recenzi v prestižním americkém časopisu Variety. Ten však na novince s herci Janem Cinou a Pavlou Tomicovou nenechal nit suchou.

„Navzdory jeho festivalovému rázu nakonec spíš než artový projekt připomíná komerční snímek, který chce pobavit místní publikum, byť s poněkud ostřejším tématem, než je obvyklé. I z tohoto pohledu ale Holého film působí nepřesvědčivě a neohrabaně, a to jak formálně, tak tematicky. Nezanechá silnější dojem,“ napsala kritička Variety o českém zástupci v hlavní soutěži, který přitom vede v Divácké ceně Práva.

Svého zpravodaje má ve Varech také americký časopis The Hollywood Reporter, jenž vydal obsáhlé interview s tlumočnicí hollywoodských hvězd Helenou Koutnou. „Její tvář pravidelní diváci spolehlivě znají. S jistotou a úsměvem celé dny a noci tlumočí největším hvězdám při předávání cen nebo rozhovorech po projekci,“ napsal časopis.

O sterilizaci romských žen v Československu 80. let minulého století vypráví film Pramen, který měl tuto neděli večer světovou premiéru na karlovarském festivalu. Jeden z nejočekávanějších titulů hlavní soutěže uvedla ve Velkém sále hotelu Thermal početná delegace v čele s představitelkou hlavní role Annou Geislerovou a režisérem Ivanem Ostrochovským.

„Náš mozek bohužel funguje tak, že rozděluje svět na my a oni. Chtěli jsme natočit film, ve kterém se budeme chvíli cítit jako oni. Udělá mi radost, pokud přesvědčíme alespoň jednoho člověka, aby opustil své stereotypy,“ řekl Ostrochovský.

Tohoto autora oceňovaného snímku Služebníci nebo dokumentu Světloplachost v úvodním proslovu označil umělecký ředitel festivalu Karel Och za „jednoho z nejlepších současných evropských režisérů“.

Geislerová v novince ztvárnila ambiciózní lékařku Ingrid, která přivádí na svět děti, ukončuje nechtěná těhotenství a podílí se na sterilizaci romských žen. Pochybnosti začne mít poté, co se spřátelí s charismatickou romskou sanitářkou Agátou v podání Simony Boledovičové.

Film vznikl v česko-slovensko-maďarské koprodukci. „Za šest let, co jsme ho vyráběli, se situace v těch třech zemích velice proměnila. Chtěl bych poděkovat za velkou podporu Státnímu fondu audiovize a České televizi, která tento film koprodukovala,“ zmínil jeden z producentů Pavel Strnad. „Byl bych velice rád, aby to tak bylo i v budoucnosti. Abychom se tu potkávali a mohli jsme se dívat na filmy, které tyto dvě důležité instituce budou dál podporovat,“ řekl.

Vláda minulý měsíc schválila návrh zákona o financování České televize a Českého rozhlasu, jenž ruší dosavadní systém koncesionářských poplatků a převádí financování obou médií na stát. Návrh přiznává oběma institucím zhruba o 15 procent menší částku, než s jakou hospodaří nyní. Asociace producentů v audiovizi tuto neděli varovala, že pokud televize přijde o jednu až dvě miliardy korun, propadnou se investice do původní domácí filmové i televizní tvorby.

Také na letošní oslavu 95. narozenin Jiřiny Bohdalové vzpomínal tuto neděli na karlovarském festivalu herec Miroslav Donutil, který byl hostem pořadu Prostor KVIFF X.

„S Jiřinou Bohdalovou je to opravdu zábavné. Někdy si vůči sobě hodně dovolujeme, protože jsme toho spoustu zažili,“ vyprávěl. „Když jsem přišel na její oslavu, ona se na mě podívá a říká: ‚Člověče, tobě to sekne, že jsem do tebe nešla, když jsem byla mladá.‘ Já říkám: ‚Poněvadž jsem nebyl naživu, Jiřino‘,“ rozesmál Donutil diváky.

Moderátorce Pavlíně Horákové z týdeníku Reflex dál vyprávěl například historku, jak šla Jiřina Bohdalová omylem na pohřeb do Krematoria Strašnice místo na Olšany. „Ona jak je akční baba, tak stopla pohřební auto. A ten pohřebák říká: ‚Já nemůžu, paní Bohdalová, jedu do Říčan naložit rakev.‘ A ona: ‚Tak nepojedeš do Říčan, pojedeš na Olšany a spěchám.‘ Nasedla k němu do auta, jeli a tomu chlapovi se rozezvučel telefon. Tam se ozvalo: ‚Tak jedeš do těch Říčan? My tady na tebe čekáme.‘ – ‚Nemůžu, já vezu Bohdalku na Olšany.‘ A z toho telefonu se ozvalo: ‚Ty vole, a že nic nepsali!‘,“ pokračoval herec, kterého publikum opět odměnilo hlasitým smíchem.

Miroslav Donutil, jenž letos sám velkolepě oslavil 75. narozeniny v pražském Národním divadle, přivezl na karlovarský festival nový film nazvaný Vyvolený. „Vřele ho doporučuji, běžte se na to mrknout. Je to historická freska, kterou polský režisér Tomasz Mielnik natočil za tři padesát, protože neměl skoro žádné peníze. Ale stojí za to, opravdu to vypadá jako výpravný hollywoodský velkofilm,“ chválil Donutil.

Mielnika zná z pražské FAMU, kde populární herec učil a polský režisér tam studoval. „Spolupracoval jsem už na jeho prvním filmu Cesta do Říma,“ zmiňuje Donutil komediální drama z roku 2015, ve kterém ztvárnil komisaře.

Výpravnou novinku Vyvolený, v níž potulný divadelník vypráví fantaskní příběh o mladém chlapci, viděl Miroslav Donutil poprvé celou až na velkém plátně ve Varech. „Když si vezmeme, že to natočil v jednom takovém kvazistředověkém městečku kousek od mého bydliště a potom na hradě na Lipnici, a přitom je tam obsažen celý svět, tak je to ohromující. Je to fakt moc pěkné,“ zdůrazňuje Donutil.

Diváci ho na podzim uvidí mimo jiné v novém seriálu TV Nova nazvaném Muži v letu, kde účinkuje po boku Bolka Polívky a Pavla Zedníčka. „Občas zmiňuji, že je potřeba zvolnit, ale když vám přijdou takové krásné nabídky, není čas na to dál o tom přemýšlet,“ konstatuje na to konto herec. „Když si uvědomím, že mi je 75 let a pořád mi někdo nabízí práci, tak je to pocta. Nesmírně si toho vážím. A když mi nabízejí krásnou práci, byl bych blázen, kdybych ji odmítal,“ uzavírá Miroslav Donutil.

Mluvčí festivalu Uljana Donátová řekla agentuře ČTK, že hlavní hvězda pátečního a sobotního dne Dustin Hoffman již opustil Karlovy Vary. Další naopak teprve přiletí v týdnu, namátkou Juliette Binoche, Jeffrey Wright nebo Kevin Bacon.

Novopečené rodiče Karla a Emilii čeká víkend v přímořském hotelu, kde slavnostně oznámí jméno svého dítěte a oficiálně jej přivítají na světě. Den před oslavou se však mezi hosty bez ohlášení objeví Karlova matka a zkouší se synem po letech obnovit přerušené vztahy. Od této chvíle se rodina vinou starých ran začíná rozpadat.

Na tradici současné severské kinematografie navazuje film Nečekaný host, který pořadatelé karlovarského festivalu zařadili do hlavní soutěže. Debutující režisér Mads Mengel jej v neděli odpoledne představil ve Velkém sále hotelu Thermal. Součástí delegace byla také představitelka hlavní ženské role Trine Dyrholm, známá z dramat Rodinná oslava nebo Komuna.

„Tohle je poprvé, kdy někdo uvidí náš film. Je nám opravdu ctí, že jsme dostali pozvání do tak krásného města,“ řekl před projekcí Mengel. „Slyšel jsem, že Vary jsou nádherné, ale překvapilo mě, jak moc. Každý kout je tady jako z obrázku. Ať se vám film líbí,“ dodal.

Redaktor Seznam Zpráv Jonáš Zbořil už mluvil s hvězdou festivalu Maggie Gyllenhaal. Popsala mu svou cestu od herectví k režii nebo návštěvu Divadla Na zábradlí v 90. letech minulého století, kdy krátce studovala v Praze.

„Viděla jsem Racka, Čechovovu hru jsem trochu znala, a každopádně tahle inscenace mě absolutně pohltila. Fakt, že si pamatuji název toho divadla, myslím, dost vypovídá,“ zmiňuje v rozhovoru Maggie Gyllenhaal.

Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii před chvílí ve Velkém sále hotelu Thermal převzal Robert Richardson, „zřejmě nejvýznamnější žijící současný kameraman“, jak řekl umělecký ředitel festivalu Karel Och.

Sedmdesátiletý držitel tří Oscarů natočil některé z nejslavnějších filmů Olivera Stonea, Martina Scorseseho či Quentina Tarantina, například snímky Četa, Wall Street, Casino, Kill Bill, Hanebný pancharti nebo Tenkrát v Hollywoodu.

Sošku Američanovi po projekci krátkého medailonku neplánovaně předal další host karlovarské přehlídky Harvey Keitel. „Jsem ohromený. Dostal jsem kousek papíru a na něm je napsáno něco, co bych asi měl říct, ale po tom, co jsem viděl, myslím, že Bobovo dílo mluví samo za sebe a nic dalšího říkat nebudu. Máme před sebou jednoho z největších kameramanů všech dob,“ pronesl Keitel, načež papírek od organizátorů demonstrativně roztrhal.

Pak promluvil Richardson. „Když se tady ve Varech rozhlédnu, vidím mladé lidi. Tato cena představuje budoucnost. Je skvělé, že tento festival dává lidem příležitost vidět i filmy, které bývají přehlížené, a že představuje film jako umění. Velice bych si přál, aby do budoucna takové snímky doputovaly i do dalších zemí, třeba bezplatně přes stream,“ vzkázal Robert Richardson.

Na festival přijel u příležitosti světové premiéry dokumentu Robert Richardson: Bílý ďábel, který o něm natočila česká kameramanka Jana Hojdová. Na tomto svém režijním debutu pracovala téměř deset let.

„Pro mě je nepředstavitelné, že tady stojíme. Je mi velkou ctí, že můžeme mít premiéru zde, protože Karlovy Vary jsou můj festival, kam jezdím od 15 let,“ řekla viditelně pohnutá Hojdová. Poděkovala rodičům, štábu a hlavně Richardsonovi. Ten má zvyk, že si při natáčení každého ze svých 59 filmů pořídil jeden náramek. „Jen k tomuhle filmu žádný nemá, tak jsem mu jeden přinesla,“ řekla Hojdová a nasadila mu náramek na ruku. Nyní následuje premiéra dokumentu.

Herci z Divadla Sklep Tomáš Hanák, Milan Šteindler a David Vávra v neděli dopoledne uvedli ve Velkém sále hotelu Thermal digitálně restaurovanou verzi Kopytem sem, kopytem tam, tohoto „masterpiece československé kinematografie konce 80. let“, jak jej nazval umělecký ředitel festivalu Karel Och.

Film roku 1988 natočila dnes již nežijící Věra Chytilová právě v Karlových Varech. Vypráví o trojici kamarádů, jejichž nevázaný noční život utne zjištění, že jeden člen party je HIV pozitivní. Dosud radostně promiskuitní přátelství začne tváří v tvář hrozbě ustupovat sobectví. Snímek zachytil za pozdního socialismu tabuizované téma AIDS a okázale nonkonformní generaci potýkající se s nudou a odcizením.

„Všechno se stalo takhle: Scenáristovi Pavlu Škapíkovi se zdál sen, že jeho scénář přijala Věra Chytilová, on jí ho druhý den poslal, a tak jsme se tu potkali,“ okomentoval vznik projektu v neděli krátce David Vávra.

Milan Šteindler zavzpomínal, jak herec Bolek Polívka na festivalu v Moskvě při projekci jiného snímku zastoupil nepřítomnou Věru Chytilovou. „Ona tam nemohla být, protože byla zrovna na naší projekci, tak se Bolek postavil před publikum a řekl: já jsem paní režisérka Chytilová a přeji vám hluboký kulturní zážitek,“ zasmál se Šteindler.

Producent Jaroslav Bouček si vybavil scénu natáčenou ve francouzské restauraci Grandhotelu Pupp, při které měla kaskadérovi hrajícímu policistu na krátkou chvíli vzplát ruka. „Po šestnácti hodinách, kdy hořela celá francouzská restaurace, jsem byl nucen natáčení ukončit. Věra Chytilová mě začala škrtit a říkala: Jardo, zničil jsi mi celý film. Naštěstí ředitel Grandhotelu Pupp byl můj kamarád golfista a škoda mě stála v tehdejších penězích jen 15 tisíc korun, tak to jsem ještě přežil,“ řekl Bouček. Film mohou návštěvníci festivalu vidět znovu v sobotu 11. července.

Očekávané události třetího festivalového dne:

• Ve Velkém sále Thermalu bude v 11 hodin uvedena digitalizovaná verze českého filmu Kopytem sem, kopytem tam z roku 1988, který se ve Varech natáčel. Snímek doprovází delegace z Divadla Sklep.

• Debatní série Prostor KVIFF X pokračuje od 12:30 hodin rozhovorem s Miroslavem Donutilem.

• Ve 14 hodin následuje ve Velkém sále Thermalu premiéra dokumentárního portrétu slavného kameramana Robert Richardson: Bílý ďábel, a to za účasti portrétovaného i tvůrců.

• Íránský štáb od 16:15 hodin uvede v Puppu film Zde je dům mého přítele, zařazený do sekce Zvláštní uvedení.

• Roberta Richardsona, který natočil filmy Wall Street, Casino nebo Hanebný pancharti, mohou lidé vidět také na diskuzi v rámci KVIFF Talks od 17 hodin ve Festival Lounge Thermal.

• Ve Velkém sále Thermalu bude mít v 17 hodin premiéru soutěžní snímek Nečekaný host.

• Možná nejočekávanější česko-slovenský film letošního ročníku Pramen má soutěžní premiéru od 20 hodin rovněž ve Velkém sále Thermalu.

• V Mattoni Life Baru začne ve 21 hodin koncert skupiny Chinaski.

• Hollywoodská hvězda Harvey Keitel ve 22:30 hodin uvede v Thermalu klasiku Špinavé ulice.

Filmový kritik Seznam Zpráv Tomáš Stejskal o Nevěstě psal v březnu, kdy ji začala promítat česká kina. „Je to v mnoha ohledech příběh o utlačovaných ženách. Nejen těch, které zabíjeli mafiáni a procházelo jim to,“ konstatoval recenzent, podle něhož je ze snímku cítit zřetelná touha dopovědět, co autorka původního románu o Frankensteinovi Mary Shelley možná měla na mysli, jen to tehdy neřekla naplno.

Podle Stejskala je Nevěsta opojný, přitom mnohdy až nepoddajný film. Maggie Gyllenhaal se toho místy bohužel snaží říci až moc. „Snímek je v mnoha ohledech přehnaný, plný schválností. Možná přeplácaný a jistě se v druhé půli sám v sobě a svých ambicích kapku ztrácí,“ uvedl kritik. Anarchistická linka s hrdinkou neustále narušující pořádky ale nakonec vyváží nedostatky. Přečtěte si recenzi.

Maggie Gyllenhaal už Velký sál Thermalu zná. „Udělala jsem v tomto sále zvukovou zkoušku a je to neuvěřitelné kino, jsem nadšená, že ten film uvidíte právě tady,“ chválí úvodem Velký sál Thermalu.

Následně parafrázuje něco, co jí pověděl nejmenovaný oblíbený režisér, když Nevěstu viděl. „Řekl: Ano, je o nestvůrách, ale ten film sám o sobě je nestvůra. A něčeho takového dosáhnout je dost složité,“ vypráví herečka.

„Řeknu vám tajemství, přivezla jsem na festival dva lidi. Jeden je můj producent a pravá ruka, který dnes večer doprovází také mou dceru. A protože jsem tu s dcerou, vyzradím vám to tajemství,“ napíná Maggie Gyllenhaal publikum.

„Mám opravdu ráda studio, které se mnou tento divoký film natočilo, vedou ho skutečně odvážní a kreativní lidé. Ale jednu věc mi studio udělat nedovolilo. Mají proti tomu přísně uplatňované pravidlo. Já jsem ten film chtěla věnovat svým dcerám. Zkuste si to představit, když snímek skončí, poslední záběr je černá obrazovka a na ní nápis: mým dcerám. Ať se vám to líbí,“ vzkazuje Maggie Gyllenhaal. Pak už se jen fotí a začíná projekce Nevěsty.

A je tu poslední dnešní akce karlovarského festivalu. Hollywoodská herečka a režisérka Maggie Gyllenhaal právě přichází do Velkého sálu Thermalu uvést svůj film Nevěsta, osobitou variaci na příběh o Frankensteinovi zasazenou do kulis Chicaga 30. let minulého století.

Předtím si ale bere slovo umělecký ředitel festivalu Karel Och. „Její kariéru s obdivem bedlivě sledujeme od okamžiku, kdy v roce 2006 získala na tomto festivalu za roli ve filmu Sherrybaby cenu za ženský herecký výkon. Stejně velkou radost jako její herecká kariéra nám dělá její kariéra režisérská. Přijela z Ameriky, aby nám zde uvedla svůj druhý celovečerní režijní počin. Teď mi dovolte ji pozvat,“ říká. Následuje aplaus.

Páteční slavnostní zahájení 60. ročníku sice vynechal, v sobotu ale na festival přijel ministr kultury Oto Klempíř ze strany Motoristé sobě. Na sociálních sítích sdílel selfie s hercem Dustinem Hoffmanem.

„Ještě větší radost než ze samotné fotky mám z toho, že KVIFF je opravdu světový festival. Každoročně k nám přiváží velké osobnosti, skvělé filmy a na pár dní dělá z Varů světové centrum kultury. Vážím si toho osobně. A jako ministr kultury možná ještě o něco víc,“ napsal politik, kterého minulý víkend vypískali účastníci folklorního festivalu ve Strážnici. „Respekt všem, kteří za festivalem stojí! Tohle se samo fakt neudělá,“ dodal Klempíř.

Šťastná rodina je vůbec prvním švýcarským snímkem uvedeným v karlovarské hlavní soutěži a zároveň titulem, který nabourává tradiční představy o této zemi. Hrdinka Niki má dvě práce, přesto stěží vyjde. Jednou nechá bez dozoru své dvě děti, které omylem zapálí kuchyň. Švýcarské úřady je pak přemístí do pěstounské rodiny na druhé straně země. Niki se je navzdory zákazu rozhodne vystopovat.

Film jako svůj celovečerní debut natočil Jan-Eric Mack. S představitelkou hlavní role a scenáristkou Annou Schinz předtím mluvili s lidmi, kteří prošli podobnou zkušeností nebo situaci znají z jiného úhlu.

„Jsem opravdu nadšený a poctěný, že máme příležitost uvést světovou premiéru našeho filmu právě na tomto festivalu. Přivezl jsem velkou část našeho týmu a chtěl bych poděkovat i jim za tu krásnou cestu, která začala před šesti lety,“ řekl režisér Jan-Eric Mack. „Toto je mimořádný okamžik. V tuto chvíli náš film předáváme divákům. Jsem samozřejmě nervózní, ale zároveň je to ta nejlepší zpětná vazba, které se nám může dostat. Přeji pěkný večer,“ pozdravil publikum. Film bude na programu festivalu ještě třikrát.

Jesse Eisenberg dokáže podle redaktora Seznam Zpráv Jonáše Zbořila během jediné věty přepnout mezi nadsázkou a vážností. Mluví o historických traumatech vlastní rodiny, která má polské kořeny, ale také o marnotratnosti herectví a pocitu života v bavlnce. Tento kontrast zpracoval ve svém filmu Opravdová bolest z roku 2024. Hraje v něm jednoho ze dvou bratranců, kteří se vydávají do Polska pátrat po vlastní rodinné minulosti.

Snímek vynesl Eisenbergovi nominaci na Oscara za nejlepší scénář a také ocenění za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli pro jeho kolegu Kierana Culkina. „Nemohu uvěřit, že má rodina umírala za války, ale já každý den řeším, že jestli si po dvanácté hodině dám kafe, nebudu moct usnout. Dokážu nad tím přemýšlet třeba hodinu. Můj mozek to zajímá víc než instinkt přežít. Je to hanba,“ shazuje se Eisenberg a opět rozesmívá sál – podobně jako když mluví o helikoptéře létající nad domem jeho kamarádky, herečky Kristen Stewart.

„Novináři se snažili zjistit, s kým zrovna chodí. Viděli mě a říkali si: Jo, tak s tím určitě ne,“ vypráví. „O mě se nikdo nezajímá. Ani moji rodiče ne. Když se koná filmový festival, občas mě někdo poprosí o fotku. A pak se vracím ke svému normálnímu životu. V restauraci někdy dostanu sušenku zdarma. Pane, kuchař vám posílá tohle, říkají mi servírky. Poděkuji a dám jim větší spropitné, protože jsem dostal sušenku zdarma.“

Jeden z vrcholů karlovarské soboty se odehrává stranou od hlavního programu. S mužem, který o sobě pochybuje častěji, než je zdrávo, uzavírá Jonáš Zbořil.

„Ráno se probudím a přemýšlím nad tím, že bych měl umřít,“ svěřil se tuto sobotu odpoledne americký herec a režisér Jesse Eisenberg v rámci rozhovorového cyklu KVIFF Talks. „Pak ale něco napíšu a říkám si: Tohle miluju! To je paradox člověka, který sebe nesnáší, ale miluje to, co tvoří,“ dodal.

Muž, kterého proslavila role Marka Zuckerberga ve filmu Sociální síť, si okamžitě získal osazenstvo salonku hotelu Thermal svou roztěkanou energií a sebeshazovačným humorem. Eisenbergův ironický projev působí, jako by měl kořeny ve střední Evropě. Herec se ostatně opakovaně chlubí, že brzy převezme polské občanství.

„Původně mi říkali: Neumíte polsky, nemáte tu práci, takže není šance, že bychom vám ho dali,“ vypráví smějícímu se publiku, „ale pak jsem začal o své touze mluvit do médií. A myslím, že prezident Duda, když pomalu končil v úřadu, řekl: OK. Vlastně nevím proč. Pořád neumím polsky. Ale má žena a mé děti už jsou polskými občany. Mohli bychom žít v Praze - napořád. Nebo v Záhřebu, v Paříži. Nebo… víte co. V Polsku.“

O českém soutěžním filmu Chica Checa už odpoledne mluvil v pořadu Prostor KVIFF X herec Jan Cina. Ten ztvárnil Lukáše, který před svou matkou v podání Pavly Tomicové tají, že je gay a ve skutečnosti nepracuje v bance, nýbrž se živí jako drag queen.

„Chica Checa je zajímavá tím, že ta queer postava není nějaký člověk, který se utkává s osudem a my bychom ho měli litovat. Víc s tím má problém ta matka, zatímco moje postava je s tím srovnaná a jenom to potřebuje nějak té mamince doručit,“ vysvětluje Cina.

Takový přístup podle něj v české kinematografii není obvyklý. „Queer postavy jsou u nás pořád ztvárňované spíš komicky, nebo je to sociální drama, jak má ten člověk těžký život, když ho potkalo tohle neštěstí. Tohle je mi samozřejmě mnohem sympatičtější. Jsem rád, že Chica Checa se na to dívá trochu jinak,“ uvedl herec.

V jádru podle něj film vypráví o vnitřní proměně člověka. „O snaze být pravdivý a vydat se třeba i na nějakou novou cestu, kterou jsem do té doby neznal, ale být v tom odvážný, když pro to mám dobrý důvod,“ říká Cina s poukazem na postavu Pavly Tomicové. „Film se jmenuje Chica Checa podle té, kterou hraju já, ale ona je tou českou holkou, protože Chica Checa ve španělštině znamená česká holka,“ objasňuje herec.

„Je to příběh stárnoucí maminky, která na malém městě bojuje s různými předsudky, do toho ještě přijde ten syn, který najednou o sobě začne tohle všechno nějak dávat najevo. A ona fakt projde nějakou příkladnou proměnou, která není úplně hladká, ale protože toho syna má ráda, tak se vydá i do míst, kam do té doby nevkročila,“ naznačuje Jan Cina.

V interview dále popsal, jak navštívil drag show v New Yorku nebo kterak si při natáčení taneční scény vyvrtnul kotník. „Byl takový den, kdy jsme se sešli s režisérem Šimonem Holým na place, on s berlemi, já také s berlemi,“ uvedl Cina. Štáb točil v Rumburku na severu Česka, kde se Jan Cina procházel po kopcích, ale také třeba navštívil místní diskotéku. Doufá, že tam se štábem Chica Checa také přivezou.

Ve Velkém sále Thermalu má právě slavnostní premiéru český film Chica Checa režiséra Šimona Holého, který byl zařazen do hlavní soutěže. S delegací tvůrců na pódium přišly také tři drag queens, tedy muži, kteří se oblečením a chováním stylizují jako ženy.

Holý poděkoval kolegům, štábu, hercům nebo své matce. „Chtěl bych také vytáhnout specificky Honzu a Pavlu, protože do toho dali úplně všechno. Ten film na nich stojí a nikdy nespadne jen díky nim,“ jmenoval představitele hlavních rolí Jana Cinu a Pavlu Tomicovou. Ta hraje ovdovělou vesnickou pošťačku, jež se snaží splnit poslední přání své chřadnoucí matky. Série nečekaných událostí ji sblíží se synem v podání Jana Ciny a probudí v ní touhu po jiném životě.

„Ten film je o rodině a mě odjakživa fascinuje, jak si rodinu definujeme a co rodina může znamenat. Může znamenat třeba ten štáb, i přes náš pracovní poměr daný smlouvami, myslím, že u nás vznikla. Rodina je pro mě i karlovarský festival,“ dodal režisér, který zde uvedl už své předešlé nízkorozpočtové snímky A pak přišla láska a Zrcadla ve tmě.

Festival označil za nejdůležitější filmovou událost v zemi. „Je strašně důležité pro nás zrovna tady ten film ukázat,“ zmínil Holý.

„Rodina se občas hádá, rodina spolu občas nemluví, rodina se občas spolu má ráda, občas se spolu směje a zažívá různé typy emocí. K nim se váže i to, že jsme rodina, protože tu obýváme stejnou krajinu. Rád bych, aby zaznělo, že film podpořila Česká televize, že podpořila queer film. Bez České televize nebude dalších queer filmů,“ zvolal Šimon Holý. Na závěr divákům vzkázal „my vás teď na 95 minut obejmeme a pokusíme se vám udělat co nejlepší náladu“.