Článek
Česko, Albánie a Slovinsko. I když státy NATO v posledních letech investují mnohem víc peněz do své obrany, tři „hříšníci“ nesplnili ani alianční minimum dvou procent schválené v roce 2014.
„Nechápu, že země jako Česko, které jsou tak blízko hrozbě, mění chování a neplní své sliby. Je to fascinující,“ pozastavuje se někdejší předseda Vojenského výboru NATO, nizozemský admirál Rob Bauer.
Jakožto nejvýše postavený voják v Alianci se až do loňska setkával s náčelníky generálních štábů všech spojenců a byl hlavním vojenským poradcem tehdejšího generálního tajemníka Jense Stoltenberga. O pár let dříve stejnou pozici zastával český prezident Petr Pavel, se kterým se Bauer setkal v Ankaře na okraj summitu NATO na pracovní snídani.
„Výdaje na obranu nedáváte kvůli NATO nebo prezidentu Trumpovi, ale kvůli obraně vlastní země. Je to pro vaši vlastní bezpečnost,“ apeluje Bauer na Čechy.
Česko je jednou ze zemí NATO, které vydávají na obranu nejméně peněz. Loni byly jen tři státy ze 32, které nedosáhly minimální laťky dvou procent HDP. Jsme podle vás spolehlivým spojencem?
Bylo by příliš jednoduché říct, že pokud nevynakládáte dohodnuté procento, jste nespolehliví. Ale neděláte to, co jste slíbili. A to můžete nazvat nespolehlivostí. Ale nejspíš existují nejrůznější problémy, proč se tak nestalo.
Všechny státy mají své problémy, proč pro ně může být obtížné navyšovat výdaje na obranu…
Ano, spousta zemí byla stejná jako Česko v tom, že nedělaly to, co slíbily. Před dvěma lety dávalo dvě procenta HDP na obranu okolo 20 států ze 32, dnes jsou to až na tři země všichni spojenci. Takže se to dramaticky zlepšilo.
Politici dělají věci pouze tehdy, když věří, že je to nutné. Pokud jste v zemi, kde řada lidí nevěří, že je to nutné, pak je těžké tuto neochotu prolomit, i když chcete splnit to, co jste slíbili.
Nechápu, že země jako Česko, které jsou tak blízko hrozbě, mění chování a neplní své sliby. Je to fascinující.
Ale tlak na to, aby skutečně začaly dělat to, co slíbily, bude mnohem vyšší než před několika lety. Teď jde totiž o kolektivní obranu, takže pokud Česko nedělá to, co slíbilo, pak je to nebezpečné pro nás všechny.
Výdaje na obranu nedáváte kvůli NATO nebo prezidentovi USA (Donaldu) Trumpovi, ale kvůli obraně vlastní země. Je to pro vaši vlastní bezpečnost. Článek 3 (zakládajícího dokumentu NATO) říká, že každá země musí být schopna se bránit sama.
A pokud jsou všechny země schopny se bránit samy, pak je článek 5 – tedy vzájemná pomoc v případě, že je někdo napaden – mnohem snazší. Pokud by si všichni řekli, že na obranu máme NATO, a nic pro to sami neudělali, tak nemůžete očekávat, že článek 5 něco přinese.
V podstatě jsme si dříve říkali, že nás budou bránit Spojené státy. A tak USA řekly: „Dost. To dělat nebudeme. Pokud sami nepřijímáte žádnou odpovědnost za vlastní bezpečnost, pak vám nepomůžeme.“
Na rakety se čeká až devět let
Na okraj summitu jste absolvoval pracovní snídani s českým prezidentem Petrem Pavlem a dalšími experty. O čem jste se bavili?
Diskutovali jsme o navyšování průmyslových kapacit NATO, zejména jeho evropské části. K dispozici je totiž stále více peněz, ale regály jsou prázdné, výrobní lhůty v průmyslu se pohybují mezi dvěma až devíti lety. Takže pokud si dnes objednáte raketu do systému protivzdušné obrany Patriot, potrvá pravděpodobně devět let, než ji dostanete, což je nepřijatelné.
Otázkou je, jak průmyslové kapacity navýšit. Hlavními dodavateli jsou firmy tradičního obranného průmyslu. Pokud je chcete přimět k vyšší produkci, budou muset pracovat déle nebo postavit nové továrny. To vyžaduje peníze a čas.
Proto musíte vzít v úvahu také nový průmysl a nové technologie, což jsou drony, umělá inteligence, hypersonické zbraně. Zejména kapacity založené na softwaru jsou obecně levnější, rychlejší na výrobu a někdy mohou přinést v podstatě stejný účinek.
Mnoho lidí si myslí, že tradiční zbraně nepotřebujeme, ale to není pravda. Jde tedy o diskuzi o jiném mixu a musíte vést debatu o tom, jak peníze utratit.
Evropa na nový průmysl vynakládá devět procent, USA jen pět, takže 90 až 95 procent se utratí za tradiční průmysl. A ten není schopen velmi rychle navýšit kapacity. O tom tedy byla ta diskuze.
Zmínil jste Spojené státy. Americký prezident Donald Trump opakovaně mluví o tom, že sníží počet amerických vojáků v Evropě. Důvody, které ho k tomu vedou, jste popsal. Neobáváte se, že to vytváří příležitost pro Rusko nebo Čínu?
Ale ta diskuze není jen o tom, že USA sníží počet vojáků v Evropě. Je to o tom, že pokud se USA stáhnou z Evropy, Evropané a Kanaďané budou muset v Evropě dělat víc. Cílem tedy není mít celkově v Evropě méně vojáků. Cílem je, aby nižší počet Američanů v Evropě byl kompenzován větším počtem vojáků od samotných Evropanů a Kanaďanů.
Navíc USA síly, které měly v Evropě, nezahodí, ale použijí je někde jinde. Ale pokud to bude nutné, mohou je přesunout zpátky. Není to navíc nic nového, co by přišlo až s Trumpem. O tom začal mluvit už (předchozí prezident Barack) Obama.
Ale přesto, nemůže to Rusko vnímat jako signál, že USA opouštějí Evropu?
USA neodcházejí z NATO. Jejich jednotky jsou stále k dispozici. A pokud by válka v Evropě vyžadovala, aby USA změnily priority, jsou schopny síly do Evropy vrátit, protože je stále mají. NATO tedy neslábne.
V Evropě musíme nakoupit kapacity, které jsou nyní pouze v rukou USA. To je ta diskuze o cílových schopnostech. V mnoha případech byly Spojené státy jediné, kdo měl určité kapacity. Nyní začnou evropské země a Kanada nakupovat věci, které mají nyní pouze USA. Evropa se tak stává akceschopnější. A to je také signál pro Rusko.
Často v různých rozhovorech zmiňujete to, že příprava na obranu se musí týkat celé společnosti, dokonce jste o tom po odchodu z funkce předsedy Vojenského výboru NATO napsal knihu s názvem „Chcete-li mír, připravujte se na válku: Návod na odstrašení“. Co může ale dělat běžný člověk, aby byl připravený a odolný?
Silná průmyslová základna je součástí odolnosti, a tedy i odstrašení. Důležití jsou záložníci ozbrojených sil, aby se v případě války mohla armáda rozrůst. Takže tím, že se stanete záložníkem, můžete skutečně pomoci odolnosti své země.
A důležitá je také individuální odolnost, je důležité, abyste chápali, že v některých situacích se vám nemusí dostat služeb státu, jako je voda, elektřina a podobné věci.
Ujistěte se tedy, že máte doma balíček pro nouzové situace, abyste dokázali přežít 72 hodin bez elektřiny a bez vody.
A je to také o schopnosti pomáhat si navzájem a stát se společně silnějšími. Nejde jen o soběstačnost jednotlivce, ale i o společnou soběstačnost ve vesnici, ve čtvrti, ve městě, o ochotu pomoci přežít starším nebo nemocným lidem. Tím se komunita jako celek stane silnější. Je to takový článek 5, ale ve vaší čtvrti.
