Článek
Informace, které z prvního dne summitu NATO přinášel Andrej Babiš, je dobré brát s jistou rezervou. Protože, a to je cosi jako varování spotřebitelů, mohou obsahovat sarkasmus.
Tak jako když premiér dal k lepšímu, že by si s prezidentem mohli udělat selfíčko. „Dáme selfie.“ Máme se rovnou uculovat, jako že ironie, anebo připustit teoretickou možnost, že chladné vztahy by Babiš naoko rozmrazoval tam, kde je doma, totiž na instagramu? Dneska už člověk neví.
Samozřejmě, na žádné selfie nedošlo. Nejenže oba politici při večeři neseděli u stejného stolu. Obě české skupinky se prakticky celý den nepotkaly, ať už shodou okolností, nebo schválně. Zase jednou jsme byli best of – tentokrát v míjení ústavních činitelů. To je smutná realita, nic k uculování. Fakt ne.
Druhý příběh z neformální večeře státníků/státnic a jejich partnerů/partnerek se týká konverzace. U Babišova stolu a podle Babišova podání – a věrohodnější zdroj než sám Babiš není k dispozici – šlo o ryze společenskou záležitost. Až takový small talk, představujeme si.
„Tak jsme se ptali, kde je Melania. On nám vysvětlovat, že pro ni chodit sem na otočku, ty cesty jsou únavné. Prezident Trump je na Melanii pyšný kvůli filmu, který ona natočila, tak jsme ji pozdravovali.“
Pak Babiš sdělil, že gratuloval norskému premiérovi k tomu, že norská fotbalová reprezentace postoupila do čtvrtfinále, když vyřadila Brazílii.
Hosté večeře se podle Babiše vůbec nebavili o výdajích na obranu. „Prezident Trump je stále stejně příjemný, bavili jsme se o Melanii a filmu. Na večeři nebylo nic o výdajích NATO. Nikoho to na večeři nezajímalo. Byli jsme tam s manželkami, bavili jsme se o jídle, o fotbalu.“
I tady je namístě zvážit koeficient sarkasmu. Ale pravděpodobně se rovná nule. Babiš to myslí vážně a je možné mu věřit. Nic o výdajích na obranu a „nikoho to nezajímalo“.
Že Petr Pavel líčí průběh večera jinak, s tím není v rozporu – u jiného stolu se mohlo mluvit o něčem úplně jiném a kdo ví, jak to v Ankaře bylo s akustikou.
V rozporu, a to naprostém, naopak je Babišovo líčení summitové večeře a jeho několik týdnů staré sdělení na síti X: „Opravdu není pravda, že neformální večeře je čistě reprezentativní záležitost, tam se naopak často dojedná mnohem víc. Proto má být delegace na vládní úrovni a nedávalo by smysl, abychom v delegaci byli společně.“ Napsal 22. června, v době vrcholících sporů o prezidentské zastoupení na summitu.
A s tím spojených vládních kapriců, spočívajících například v neodpovídání na dopisy z Hradu.
Petr Macinka před měsícem nabádal, aby se význam večeře nebagatelizoval, přestože má neformální ráz. „Svádí to k tomu, aby si lidé mysleli, že to je něco nepodstatného, kde se neřeší nic vážného.“ Jde prý ale možná o důležitější část summitu pro zahraniční i domácí politiku, protože tam s lídry lze diskutovat o řadě jiných agend, mínil.
Dnes už rozumíme lépe, proč vláda nechtěla prezidenta na večeři pustit.
Místo o norské obraně, co přistřihla kanárkům křídla a poslala je domů (Norsko–Brazílie 2:1!), by se pokoušel konverzovat o obraně. A nikoho by to nezajímalo! Nedojednal by nic o jídle ani o fotbale. Nepochválil by životopisný blockbuster o Melanii (na ČSFD má plných 12 procent).
Trapas století, to si nemůžeme dovolit. Ještěže delegace na vládní úrovni nezklamala. Varování: sarkasmus.
