Článek
Setrváme v NATO, naše jednota je nerozborná, nechal se před lídry západního světa slyšet Donald Trump. Potvrzuje to i závěrečná deklarace aliančního summitu, který 7. a 8. července proběhl v turecké Ankaře. Je to málo? Ne, po vzteklých prezidentových výpadech vůči atlantické organizaci ne. Může se starý kontinent na slovo washingtonského lídra spolehnout? Těžko říci.
Státnické proklamace každopádně stvrzují zbrojaři. A evropské vlády, které oznamují nákupy i u zaoceánských zbrojovek, což se Trumpovi líbí. Americký Lockheed Martin a německý Rheinmetall začaly jednat o výrobě raket ATACMS v Evropě. Severské země pořídí u virginské firmy Northrop Grumman drony.
Tím objednávky nekončí, celkově se spojenci zavázali investovat na 50 miliard dolarů (přes bilion korun). Důvodem je Trumpův tlak na růst obranných výdajů, v případě evropských armád i kremelská hrozba. Jistě, zbrojení není snem šetřílků, pacifistů a proruských kolaborantů, znamená však byznysové spojenectví, které mnohdy převáží to politické.
Co se Ukrajiny týče, k okamžitému zvratu zřejmě nedošlo. Starý kontinent trvá na její podpoře, americký prezident stále žongluje s bezobsažnými slůvky. Nicméně Trump v Ankaře připustil, že by Kyjev mohl získat licenci na výrobu střel do amerického systému protivzdušné obrany Patriot. Právě ten efektivně chrání ukrajinské civilisty. Washington sice potřebné rakety na východ Evropy nedodá hned, sám jich má údajně málo. I tak ovšem učinil gesto, které naznačuje důvěru k napadenému státu. Tolik to nejpodstatnější.
Jenže alianční summity místy připomínají rodinné oslavy, které provázejí nejen vřelá objetí, nýbrž i ostré hádky, ba facky. A na ty se buď zapomene hned, nebo přetrvají roky. Trump zkraje ankarského setkání opět sehrál roli blábolivého, lehce oplzlého strýce, se kterým se bavit vlastně nechcete, i když vyslechnout ho musíte.
Už proto, že stojí v čele USA, nejsilnější globální mocnosti, o kterou se NATO opírá. Známé větičky o americké potřebě získat Grónsko, které je autonomní a hlavně spokojenou částí Dánska, tedy jiného aliančního spojence, shromáždění vůdci víceméně ignorovali. Nově nalezený Trumpův odpor ke Španělsku, se kterým „nechce mít nic společného“, je možná překvapil, bylo ale předčasné jej analyzovat. Není totiž vyloučeno, že si washingtonský lídr na nenávist vůči Madridu za pár hodin už nevzpomene.
Ankarský summit beze všech pochybností ukázal, jak důležitá je v Alianci role Marka Rutteho, nizozemského šéfa této organizace, který zde působí spíše jako rodinný terapeut. Neúnavně smiřuje, obrušuje hrany, tu a tam manipuluje (chcete-li). Činí tak vždy v nejvlastnějším zájmu Aliance a především Evropy, tedy i Česka.
Vítězem summitu se jeví Recep Tayyip Erdogan. Turecký prezident a (bez ironie) novodobý sultán, který opět projevil světový formát. Stárnoucí autokrat rozhodně není patronem turecké svobody a plurality, političtí vězni i opoziční vůdci by zpoza mříží mohli vyprávět. V NATO pochopitelně hájí vlastní zájmy a činí tak i na Blízkém východě, kam se v rámci neo-osmanských imperiálních ambicí jeho země rozběhla.
Přesto je třeba říci, že summit skončil bez zádrhelů také díky jeho pochopení pro Trumpovy libůstky. Způsob, jakým turecký hegemon bruslí mezi Západem a Východem, respektive Íránem, Amerikou a Izraelem, navíc nelze než obdivovat, přinejmenším z machiavelistického hlediska.
A Česko? Kromě tragikomické vnitropolitické estrády se dvěma delegacemi na ankarském fóru ničím pozoruhodným nepřekvapilo. I když… „ČR se nebude podílet na vojenské pomoci Ukrajině, kterou NATO odsouhlasilo,“ hlásí agentura Reuters s tím, že jde přímo o slova premiéra Andreje Babiše. Podle zpravodajů k tomu Praha „zaostává ve výdajích na obranu, když loni nesplnila alianční závazek ve výši 2 procent HDP“. Ano, takto v bezpečnostním vlaku cestuje černý pasažér.
Důvod? Snad se tak Babišův kabinet hodlá zavděčit protizápadním voličům koaličních stran. Možná pouze šetří, aby měl z čeho financovat předvolební sliby. Česko v každém případě mizí z hlavního proudu, aby jako mnohokrát v dějinách vyčkalo ve stojatých vodách, než se bouře přežene.
