„Netransparentní a chaotické.“ Expert kritizuje Klempíře kvůli Národní galerii

Podruhé za půl roku ve funkci čelí ministr kultury Oto Klempíř ze strany Motoristé sobě kritice kvůli Národní galerii. První vlna přišla v březnu, kdy na hodinu vyhodil generální ředitelku Alicji Knast. „Úplně mě to šokovalo. Doslova mi to odvolání vyrazilo dech, i ve smyslu společenského dopadu,“ řekl tehdy například architekt Josef Pleskot.

Další reakce přicházejí nyní, kdy se od výběrového řízení na uvolněnou funkci distancovali dva ze tří kandidátů, načež ho ministr za nejasných okolností minulý týden zrušil a slíbil vypsat nové.

Způsob, jakým ministerstvo postupovalo při odvolání ředitelky, organizaci výběrového řízení i zveřejnění výsledků, byl „netransparentní, chaotický a nedostatečně odůvodněný“, hodnotí Marek Pokorný, předseda Uměleckohistorické společnosti a šéf městské galerie PLATO Ostrava. Podle něj Klempíř prodloužil nejistotu v Národní galerii a zároveň oslabil důvěru odborníků v to, že je ministerstvo pod jeho vedením schopné „adekvátně vykonávat roli zřizovatele nejvýznamnější muzejní instituce v oblasti výtvarného umění“.

Ministr svůj postup vysvětluje plánovanými investicemi. „V nejbližších letech bude Národní galerie Praha realizovat projekty za více než devět miliard korun. Právě proto potřebuje ve svém čele zkušeného manažera, který bude schopen řídit rozsáhlé investice, velké veřejné zakázky i proměnu celé instituce a unese odpovědnost, kterou tato role přináší,“ říká Klempíř pro Seznam Zprávy. V reakci na Pokorného slova slibuje větší transparentnost.

Právě neprůhlednost vytýká Marek Pokorný, který byl do roku 2018 také odborným mluvčím ODS pro kulturu, nyní zrušenému prvnímu výběrovému řízení. Ministerstvo nezveřejnilo složení výběrové komise. Neinformovalo, kdo se o funkci generálního ředitele Národní galerie uchází, kteří kandidáti postoupili do druhého kola ani koho komise doporučila.

Ministr pouze koncem června svolal tiskovou konferenci, kde chtěl oznámit vítěze, pak ji ale bez vysvětlení odvolal a po několika dnech výběrové řízení zrušil. Až když to sami oznámili na sociálních sítích, ministr potvrdil, že do druhého kola postoupila šéf Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert, ředitel Galerie výtvarného umění v Chebu Marcel Fišer a dočasně pověřená ředitelka Národní galerie Olga Kotková.

Podle vyjádření ministerstva všichni prokázali odborné znalosti i potřebné manažerské zkušenosti. „Ukázalo se však, že důraz na mezinárodní rozměr, schopnost prosadit Národní galerii Praha v evropském a světovém kontextu a přinést skutečně ambiciózní zahraniční vizi nebyl při výběru akcentován v takové míře, jakou ministerstvo kultury považuje za zásadní,“ uvedl Klempíř.

Nad tím se nyní pozastavuje Marek Pokorný. „Ten důvod mi přijde pozoruhodný, protože v zadání nic takového nebylo. A zároveň to přání ministerstva znamená, že míč je na jeho straně, protože Národní galerie je podfinancovaná, každý rok končí s vědomím zřizovatele v deficitu desítek milionů korun, které musí ministerstvo dorovnat. Nikdo nebyl schopen nejprve dát té instituci rozumné peníze na provoz a teprve poté po ní chtít nějaké dlouhodobé plánování, budování identity a výsledky, které by byly alespoň srovnatelné s podobnými národními institucemi v nejbližším okolí,“ argumentuje předseda Uměleckohistorické společnosti, jež od roku 1990 sdružuje historiky umění. Podle něj „těžko vznášet požadavek na nějakou světovost ve chvíli, kdy galerii stěží zbývají peníze na pár solidních výstav“.

Národní galerie každoročně hospodaří se zhruba půlmiliardovým rozpočtem, z nějž většinu poskytuje stát. Podle poslední zveřejněné výroční zprávy v roce 2025 vlastní výnosy instituce ze vstupného či pronájmů činily zhruba 81 milionů korun, meziročně o 5,5 procenta méně. Dnes již bývalá ředitelka Alicja Knast spočítala, že zatímco před pandemií koronaviru měla galerie na program okolo 110 milionů korun ročně, letos už je to kvůli inflaci jen asi 54 milionů.

Podle Marka Pokorného, který dříve vedl Moravskou galerii v Brně a kandidoval také na šéfa Národní galerie, mohl ministr Klempíř od začátku postupovat jinak. „Dopředu oznámit, že generální ředitelce koncem roku vyprší mandát, nechat ji ve funkci, zatímco v klidu najde jejího nástupce a instituce bude mezitím bez obav fungovat. Místo toho ministr udělal razantní krok, ředitelku na hodinu odvolal a spolehl se na proces, ve kterém bohužel jejího nástupce najít nedokázal,“ popisuje Pokorný.

Podle něj si ministerstvo mělo nejprve ujasnit strategické priority a očekávání od budoucího vedení Národní galerie. A zároveň definovat vlastní závazky. „Tedy čím hodlá samo přispět k tomu, aby galerie, která se de facto tři desítky let potácí v personálních, organizačních, institucionálních i finančních problémech, mohla ten vytyčený cíl začít naplňovat. Bez toho to nejde,“ míní Pokorný. Podle něj teprve na základě těchto informací od ministerstva mohou kandidáti připravit své koncepce.

Ministr to ale možná vidí jinak. „Je zbytečné předjímat podobu nového výběrového řízení dříve, než bude zveřejněno. Počkejme na jeho konkrétní parametry a teprve podle nich jej posuzujme,“ reaguje Oto Klempíř.

Ten minulý týden deklaroval, že bude hledat osobnost se silnou mezinárodní vizí. „Chceme, aby Národní galerie Praha patřila mezi nejrespektovanější evropské kulturní instituce. Chceme, aby do České republiky přivážela nejvýznamnější světové výstavy, spolupracovala s nejlepšími muzei a galeriemi a aby byla sebevědomým partnerem nejprestižnějších kulturních institucí světa,“ uvedl Klempíř.

Marek Pokorný upozorňuje na nevyhovující technický stav galerijních budov jako Veletržního paláce a roky odkládané investice. Právě ty nyní slibuje ministr. „Plánované investice za zhruba devět miliard korun zahrnují kompletní rekonstrukci Veletržního paláce, dokončení nového depozitáře v Jinonicích, rekonstrukci Šternberského paláce, modernizaci Paláce Kinských a další investice do digitalizace sbírek, technologií a zázemí galerie,“ vyjmenovává Oto Klempíř.

K tomu je ale Marek Pokorný skeptický. „Zní to jako floskule a obecné přísliby, které se zatím neopírají ani o žádné alokované peníze v ministrem deklarované výši, ani o zkušenost, kterou ta instituce má s vlastním průběžným financováním. Samo ministerstvo nebylo veřejně ochotné popsat problémy, s nimiž se Národní galerie potýká a o nichž by její zřizovatel prostě měl vědět,“ říká. Podle něj musí být na prvním místě zajištěno rozumné financování základního provozu galerie, teprve pak má následovat příprava roky plánovaných investičních projektů.

Pokud ministerstvo chce, aby se do nového výběrového řízení přihlásili kvalifikovaní kandidáti, musí podle Pokorného také postupovat transparentněji než dosud, počínaje podmínkami konkurzu a konče složením výběrové komise.

Klempíř slibuje, že se v tomto ohledu polepší. „Předem zveřejníme pravidla soutěže, hodnoticí kritéria, harmonogram i složení výběrové komise. Tu rozšíříme nejen o nezávislé odborníky, ale také o zástupce veřejnosti, aby celý proces byl maximálně otevřený a důvěryhodný,“ deklaruje ministr. Co přesně si představit pod zapojením veřejnosti, upřesnit nechce. „Nechte se překvapit,“ vzkazuje Oto Klempíř.

Ten ani nyní neodtajnil jména odborníků, kteří pro něj šéfa Národní galerie vybírali minulý měsíc. „Složení výběrové komise zveřejníme u aktuálně vyhlášeného výběrového řízení poté, co bude komise ustavena. Vzhledem k tomu, že se výběrové řízení opakuje a bude jmenována nová komise, nepovažujeme za vhodné zveřejňovat složení komise z předchozího řízení,“ argumentuje Klempíř.

Marek Pokorný ale této logice nerozumí. „Jenom to vede k dalším spekulacím ohledně toho, proč se to nepodařilo napoprvé. Jestli chce ministerstvo postupovat transparentně, může začít zveřejněním složení první komise. Mezi lidmi z oboru ta jména stejně dávno kolují, je to veřejné tajemství,“ tvrdí Pokorný, podle nějž se jednalo například o zástupce profesních organizací.

Někdejší výtvarný kritik a kurátor Marek Pokorný byl už v roce 1999 členem komise, která na post šéfa Národní galerie vybrala Milana Knížáka. „Od té doby mám za sebou 26 let zkušeností s různými komisemi a výběrovými řízeními na pozici generálního ředitele. Nikdy kolem toho nebylo tolik nejasností,“ srovnává Pokorný, který se v roce 2020 do tohoto konkurzu sám hlásil a odborná komise ho doporučila na prvním místě. Tehdejší ministr kultury Lubomír Zaorálek z ČSSD ale návrh nevyslyšel a místo Pokorného jmenoval polskou manažerku Alicji Knast.

Nyní dvaašedesátiletý Pokorný říká, že tato kapitola je pro něj uzavřená, o post znovu neusiluje i kvůli věku. Podle něj by se ale Klempíř svými předchůdci mohl inspirovat. „U ministra Zaorálka proběhl alespoň drobný pokus se v situaci zorientovat. Absolvoval nějaké veřejné debaty týkající se Národní galerie, nechal si vypracovat analýzy, protože ministerstvo jako zřizovatel má vždy nejlepší podklady. Tato analytická fáze by určitě měla provázet celé úsilí ministerstva o vyřešení situace v Národní galerii. Bohužel nevidím, že by ministr Klempíř cokoliv z toho dělal,“ lituje Pokorný.

Podle něj zrušení výběrového řízení pouze vystavilo Národní galerii ještě větší nejistotě. „Organizačně je nestabilní. I zaměstnanci na potkání vykládají, jak špatně to uvnitř funguje. Když teď nevědí, co bude platit ani za půl roku, natož za rok, a čím se tedy vlastně mají zabývat, nemůže to té galerii svědčit,“ odhaduje Pokorný. Toto období navíc hned tak neskončí, Klempíř již avizoval, že hledání šéfa galerie „možná bude trvat do konce roku“.

Podle Marka Pokorného přitom ministr měl na výběr mezi třemi slušnými kandidáty. Aleš Seifert, Marcel Fišer i Olga Kotková své koncepce dalšího rozvoje galerie zveřejnili. „Samozřejmě jsem je pročetl. Každá míří trochu jiným směrem, jedna je víc stabilizační, druhá rozvojová, třetí restrukturalizační, ale všechny představovaly legitimní strategii dalšího fungování. A všichni kandidáti za sebou měli institucionální historii vytvářející předpoklad, že by mohli Národní galerii poskytnout alespoň elementární stabilitu. Ministr si mezi nimi měl vybrat,“ myslí si Marek Pokorný.

Podle něj je teď důvěra odborníků v Klempíře otřesená, a pokud chce ministr hledat nového šéfa Národní galerie mezi těmi nejlepšími, „měl by udělat nějaké gesto, které alespoň trochu obnoví zdání, že to s Národní galerií myslí vážně“. Jinak hrozí, že byť Klempíř od nového výběrového řízení očekává „ještě více špičkových kandidátů, případně také výrazné osobnosti ze zahraničí“, zájem bude naopak menší.

„Personální rybník, ze kterého lovíme, není velký. Představa, že přijde nějaký spasitel ze zahraničí, je bláhová, nikdy se to neosvědčilo a momentálně tomu situace spíš nenahrává,“ říká Marek Pokorný poté, co byla dosavadní polské šéfce galerie Alicji Knast vytýkána mimo jiné malá znalost zdejšího prostředí. „Momentálně spatřuji největší riziko v tom, že těch několik málo lidí, kteří by na tu práci byli dobrými kandidáty, si řekne, že s tímhle ministerstvem jim to za to nestojí,“ varuje Marek Pokorný.