Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Debata to bude nepochybně divoká a bude se odehrávat v mnoha pozoruhodných kontextech. Některé jsou celoevropské, kulturní či univerzálně etické, ale nebyli bychom v Česku, abychom si do toho nedokázali přimíchat i nějaké to typické tuzemské koření.
Současná právní úprava asistované reprodukce je zhruba 15 let stará a podle části odborné veřejnosti už poněkud zastaralá. Už nějakou dobu se na odborných fórech vedla diskuze o změnách, především o umožnění umělého oplodnění single ženám bez partnera.
Tato debata dospěla k tomu, že ministerstvo zdravotnictví vedené Adamem Vojtěchem poslalo do připomínkového řízení návrh novely zákona o specifických zdravotních službách, v němž jsou pravidla umělého oplodnění upravena. Součástí novely je také záměr otevřít cestu k umělému oplodnění i ženám „bez mužského partnera“.
Dnes je to tak, že přístup ke službám asistované reprodukce mají pouze heterosexuální páry. Podle zmíněného zákona „umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku (…) na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (…)“. Do toho vstupují další regulace, jako je věkové omezení pro ženy na 49 let, úhrada umělého oplodnění ze zdravotního pojištění jen pro ženy do 40 let a na omezený počet „pokusů“ a tak dále.
S těmito omezeními se nadále počítá, ale nově by podle návrhu měla stačit i písemná žádost ženy bez partnera.
Klíčovým faktorem, který bude hrát spíše pro zastánce nové úpravy, je tragická úroveň české porodnosti. V situaci, kdy se v Česku rodí historicky nejméně dětí, se každá překážka, již stát klade do cesty jakékoli plodné ženě, která touží po dítěti, jeví jako hloupost.
Jde ale o argument spíše principiální. Odhodlané single ženy toužící po dítěti by sice podle návrhu nemusely nadále – tak jako dnes – podstupovat potupné a z různých důvodů potenciálně rizikové fingování partnerských vztahů, ale statisticky určitě nepředstavují systémové řešení nízkých čísel porodnosti.
Důležitým kontextem v debatě bude ten mezinárodní. Česká reprodukční politika patří v evropském kontextu spíše k těm přísným. Organizace Fertility Europe vydává jednou za čas svůj „atlas“ mapující přístupy jednotlivých států k politice plodnosti. Podle mnoha kritérií přiděluje jednotlivým zemím výsledné skóre vyjádřené v procentech, přičemž 100 procent je podle skupiny expertů za projektem ideál těchto politik.
Premianty jsou Belgie a Nizozemsko, které překračují 89 procent. Na chvostu jsou státy se skóre pod 30 procenty, což se týká například Slovenska či Švýcarska (úplně poslední je Kosovo s výsledkem 7,8 procenta). Česko se s výsledkem 50,6 procenta nachází ve spodní polovině tabulky v blízkosti Ruska. Je to níže než Polsko, ale pořád například nad Itálií či Tureckem.
Jedním ze sledovaných kritérií je právě přístup single žen ke službám asistované reprodukce. Zde se Česko nachází v menšině. Z významnějších zemí nepouští single ženy k žádnému typu umělého oplodnění jen Rakousko (to ale umožňuje přístup lesbickým párům), Itálie, Polsko, Litva a již zmíněné velmi přísné státy Slovensko a Švýcarsko.
Zásadní bude také kontext politický a kulturní. S Vojtěchovým hnutím ANO sedí ve vládní koalici dvě strany, které se hlásí ke konzervativním hodnotám, a ty s návrhem nesouhlasí. Za Motoristy zformuloval stanovisko v připomínkovém řízení úřad ministra pro sport, zdraví a prevenci Borise Šťastného: „Ministr s navrhovanou změnou nesouhlasí, neboť představuje zásadní odklon od dosavadní koncepce právní úpravy asistované reprodukce v České republice.“
Pro iRozhlas byl Šťastný obraznější: „Jsem přesvědčen, že lidský život vzniká splynutím vajíčka a spermie, čili milostným vztahem muže a ženy. Nevzniká splynutím spermie se spermií, vajíčka s vajíčkem, čili muže s mužem, ženy s ženou, anebo dokonce ženy se zkumavkou,“ prohlásil ministr sportu.
Na odpor Vojtěch narazí i v SPD. Zdravotnický expert hnutí Jan Síla se kromě jiného obává, že rozvolnění pravidel by při dnešních možnostech genetiky a reprodukční medicíny otevřelo dveře k byznysu, který by hraničil s eugenikou – čím více peněz, tím „lepší“ dítě. „Umělé oplodnění vzniklo, aby medicínsky pomohlo lidem, kteří nemohli mít děti. Tečka. Jako místopředseda zdravotního výboru Sněmovny budu určitě proti,“ říká pro Vizitu Síla.
Argumenty o asistované reprodukci jako zdravotní službě určené nemocným lidem mají svou relevanci. Podstatou zdravotní služby je léčba neduhu, v tomto případě neplodnosti. Absenci partnera, která by podle návrhu zakládala nárok na přístup k umělému oplodnění, lze za neduh označit jen stěží.
Ministerský návrh se s tímto argumentem do jisté míry vyrovnává tím, že vylučuje úhradu umělého oplodnění single ženy ze zdravotního pojištění: „V případě asistované reprodukce nebudou zdravotní služby spojené s asistovanou reprodukcí hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.“ Single ženy by proto měly k asistované reprodukci přístup výhradně v režimu samoplátce bez ohledu na případnou diagnózu neplodnosti. Tím by byly nadále znevýhodněny proti neplodným párům, jen méně než dosud.
Je to citlivá debata točící se kolem principů poskytování zdravotních služeb, etiky, liberalizace v oblasti reprodukčních práv. Nelze vyloučit, že se na tomto tématu rozštěpí i vládní hnutí ANO, a pokud by se návrh dostal až k hlasování ve Sněmovně, vzniknou napříč vládní koalicí a opozicí spíše konzervativní a liberální spojenectví. Pro jsou Piráti, částečně Starostové, proti jsou lidovci, vnitřní nejednotu lze očekávat v ODS a proti bude i část nejsilnější vládní strany.
Tím se konečně dostáváme ke „slonu v místnosti“, který se v tomto případě jmenuje Andrej Babiš. Jeho přístup bude obzvlášť zajímavé sledovat, protože se v něm bude svářet několik různých postojů.
Babiš je proponentem zvyšování porodnosti všemi prostředky. Přinejmenším v oblasti gynekoonkologie se navíc jeden čas tvářil jako horlivý zastánce ženského zdraví, což s sebou obvykle nese i liberálnější přístup k reprodukčním právům.
Babiš je ale také politik, který se v posledních letech rád prezentuje jako jeden z posledních vojáků střežících baštu evropského konzervatismu. Mlsně pokukuje po voličích svých koaličních partnerů, které by rád vtáhl do svého tábora. A pro ty bývá rozšiřování reprodukčních práv útokem na tradiční rodinu.
A konečně je Babiš také podnikatel v oblasti umělého oplodnění. Kliniky vlastněné jeho fondem Hartenberg, od nějž se Babiš na rozdíl od Agrofertu neodstřihl ani naoko, jsou velmi významným hráčem na trhu asistované reprodukce.
Jakýkoli krok vlády v této oblasti bude nutně a právem vnímán také skrze optiku Babišova kolosálního střetu zájmů. O tom ostatně mluví i poslanec SPD Síla: „Musíme si také uvědomit, proč to Adam Vojtěch dělá. Kdo je největším českým a velkým evropským hráčem v oblasti IVF?“ ptá se Síla řečnicky. Argumentace Babišovým střetem zájmů zaznívá i od opozičních stran.
Právě tento poslední aspekt debaty, na rozdíl od těch předchozích zcela specificky český, je vlastně nejsmutnější. Samotný Vojtěchův návrh s největší pravděpodobností primárně nevznikl proto, aby vylepšil Babišovi byznys. Jsou za ním aktivisté (převážně spíše aktivistky) a pacientské organizace, které se perou za rozšiřování reprodukčních práv a jimž vadí současná praxe, v níž jsou single ženy nuceny odjíždět za umělým oplodněním do zahraničí nebo hrát nedůstojné divadlo s fingovanými partnerskými vztahy. Jistě i některé tyto organizace mohou mít své vazby na poskytovatele služeb asistované reprodukce, ale nejde o lobbisty Babišova byznysu.
Přesto je argument střetem zájmů v debatě důležitý, relevantní a bohužel prakticky neprůstřelný. Důvodová zpráva k návrhu suverénně uvádí, že v žádném případě nezakládá riziko veřejné podpory, ale cudně mlčí o skutečnosti, že návrh zákona zjevně pomáhá byznysu předsedy vlády. To prostě nelze přehlédnout.
Je to smutná ukázka toho, jak premiérův střet zájmů ohýbá, ničí, ba dokonce téměř znemožňuje debatu o opatření, které by jinak mohlo dávat smysl, nebo by mohlo být podrobeno věcným, medicínským, případně i hodnotovým či ideologickým a politickým argumentům.
Ještě smutnější je, že Babiš si tuto tragickou skutečnost vůbec nepřipouští, ve zdravotnickém byznysu zůstává jako vlastník a podnikatel naplno přítomen a zjevně s tím nehodlá vůbec nic dělat.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
