Článek
Schválení nové verze elektronické evidence tržeb (EET 2.0) Poslaneckou sněmovnou mělo být jasným signálem, že to stát s narovnáváním podnikatelského prostředí a bojem s šedou ekonomikou myslí vážně. Přestože tento nástroj prokazatelně dokáže přinést do státního rozpočtu miliardy korun, kvůli politickým ústupkům a množství výjimek jen obtížně vytvoří rovné tržní podmínky. Naopak, do systému může vnést nové vlny nespravedlnosti a ještě více prohloubí stávající daňové deformace.
Česká ekonomika potřebuje předvídatelnost daňového systému a české veřejné finance udržitelnost. Pokud se ale z evidence tržeb vyjmou podnikatelé v paušálním režimu, v jednom balíku se schválí selektivní daňové úlevy pro vybrané odvětví a k tomu se přilepí nesouvisející slevy, vznikne systém, který bude nutné v budoucnu složitě a draze opravovat.
Říká se, že jisté jsou jen daně a smrt. A pokud se jako společnost shodneme na tom, že nějaké daně platíme, mají je platit všichni. Vždy se najdou lidé, kteří budou hledat skuliny v zákonech nebo způsoby, jak se placení daní vyhnout. Dvě kavárny stojící vedle sebe by měly mít stejné podmínky pro podnikání. Konkurenční výhoda ve výši až 21 %, pokud se jeden podnik vyhne placení DPH, není fér.
Studie Centra veřejných financí ukazuje, že EET dokáže toto prostředí narovnat. Když bylo v roce 2016 zavedeno ve stravovacích službách poprvé, celkový výběr daní v tomto sektoru vyskočil o pětinu – přičemž největší nárůst jsme zaznamenali právě u DPH. To znamená, že ve stravovacích službách docházelo před zavedením EET k relativně velkému obcházení daňových povinností.
Slibný záměr narovnat podnikatelské prostředí však naráží na několik zásadních systémových vad.
Paušální daň jako zdroj nových daňových deformací
Zaprvé: Návrh počítá s tím, že podnikatelé v režimu paušální daně nebudou muset elektronicky evidovat tržby až do výše příjmů 1 milion korun (tzv. režim EET OFF). Tím se však účinnost celého zákona zbytečně oslabuje a hlavně – motivujeme podnikatele k využívání systému, který by si sám o sobě zasloužil spíše zrušení nebo kompletní revizi.
Paušální daň totiž vykazuje řadu systémových vad. Pro ty nejmenší a nízkopříjmové živnostníky je nevýhodná a pokud mají děti, kvůli ztrátě daňových bonusů se jim vyloženě nevyplatí. Navíc ji nemohou využívat lidé, kteří mají podnikání jen jako přivýdělek k zaměstnání.
Naopak pro lidi s vysokými příjmy funguje režim paušální daně jako legální daňový ráj. Efektivní zdanění vysokopříjmových OSVČ v něm může být až čtyřikrát nižší než u stejně vydělávajícího zaměstnance, což jen dál prohlubuje propast mezi živnostníky a lidmi v zaměstnaneckém poměru. Navázáním výjimek z EET na paušální daň stát dává atraktivní bonus něčemu, co deformuje náš daňový systém.
Skrytá dotace, kterou spotřebitel spíše nepocítí
Zadruhé: Návrh zavádí sníženou sazbu DPH na nealkoholické nápoje v rámci stravovacích služeb. To je asi nejproblematičtější část celého návrhu. DPH nemá sloužit jako skrytá podpora určitého sektoru. DPH má sloužit primárně jako plošný a neutrální nástroj zdanění spotřeby.
Snížení DPH na nealkoholické nápoje nezlevní zboží pro konečného spotřebitele. Lze očekávat, že významná část přínosu zůstane ve vyšších maržích provozovatelů. A i kdyby se do koncových cen propsala, profitovat z ní budou zejména vysokopříjmové domácnosti. Ty totiž měsíčně utratí za restaurace až trojnásobek oproti rodinám, které si větší útraty v restauracích nemohou dovolit. Nejchudší pětina domácností utratí v restauracích v průměru necelé 2000 Kč měsíčně, zatímco nejbohatší pětina téměř 7000 Kč.
Zároveň dojde k situaci, kdy bude totožný produkt zdaněn různou sazbou podle toho, kde si ho koupíte. Ve večerce si stejnou sodovku pořídíte s jinou sazbou DPH než v restauraci přes ulici. Západoevropské státy jdou směrem ke zvyšování daní na slazené nápoje, v České republice se tímto návrhem daně směrem ke slazeným nápojům naopak snižují.
EET přehledně:
Spropitné? Pojďme se o tom bavit
A konečně zatřetí: Opravdu chceme osvobození spropitného v gastrosektoru od daní a odvodů? Tady je legitimní prostor k diskuzi a pojďme ji vést. To, že se dýška nepřiznávají, je fakt. Stejně jako to, že oficiální mzdy v gastronomii jsou i z tohoto důvodu velmi nízké. Ale dýška se nedávají jen číšníkům. Dávají se také kadeřnicím, kosmetičkám, v taxislužbách nebo v hotelech. Zavádění další nesystémové výjimky pro jedno odvětví nedává smysl bez toho, aniž by nejprve vznikla řádná dopadová analýza.
Mimořádnou podporu gastrosektoru vláda obhajuje covidovou krizí, kdy mělo toto odvětví velmi tvrdé podmínky. To je jistě pravda. Argument mimořádnou podporou kvůli covidu už ale po čtyřech letech ztrácí přesvědčivost. Pandemie skončila, zaměstnanost v gastronomii se vrátila na předcovidovou úroveň a sektor nejeví známky strukturálního útlumu. Zatímco růst cen v sektoru stravovacích služeb přesáhl v období od roku 2019 hranici 72 %, celková cenová hladina rostla mnohem pomaleji, a to o 43 %. Ostatní makrodata jako hospodářské výsledky nebo růst tržeb v sektoru mluví podobně.
Politická rozhodnutí by neměla vznikat primárně na základě dojmů a tlaku zájmových skupin, ale na základě dat. Zákon o evidenci tržeb má sice potenciál některé nerovnosti na trhu odstranit, ale pokud ho vládní koalice v honbě za politickými kompromisy prošpikuje množstvím výjimek, výrazně oslabuje jeho původní smysl. Čím více výjimek v systému přibude, tím menší bude jeho fiskální přínos i schopnost kultivovat podnikatelské prostředí.
