„Stává se z toho mrtvé náměstí.“ Z centra obce vše mizí, stěžují si místní

Čtyřtisícové Židlochovice přibližně 20 kilometrů od Brna mají dvě svá „nej“. Jedním se obyvatelé chlubí, druhým už méně. V rozhovorech s reportérkou ale mnozí zmiňují obě.

Město v malebné krajině kolem řeky Svratky patří podle žebříčku Obce v datech k jednomu z nejlepších k životu. Zároveň to byla jedna z nejzadluženějších obcí – podle dat ministerstva financí za rok 2022 měla čtvrtý největší dluh vůči příjmům v republice.

Seznam Zprávy navštívily město v rámci předvolebního seriálu „Tady žijeme“, aby zmapovaly proměny a konfrontovaly s poznatky z terénu radnici.

Jak se tedy lidem v Židlochovicích žije? „Máme školu, školku, zdravotní zabezpečení, zubaře… všechno tu je,“ odpovídá na tuto jednoduchou otázku seniorka Jana Moravcová.

Vzápětí však zmiňuje výhrady místních, které při rozhovorech zaznívají nejčastěji. „Vybudovalo se toho tady hodně. Děje se toho taky dost, řekla bych, že se mění k lepšímu. Ale vadí mi – a to asi budeme muset přijmout –, že tento střed města se vylidňuje,“ stěžuje si a ukazuje na poloprázdné náměstí Míru.

Osmdesátnice Marie v Židlochovicích strávila celý život. „Mně se tady líbí, já jsem se tady narodila. To víte, pamatuju Švédy,“ vtipkuje s odkazem na svůj pokročilý věk.

Bývalá učitelka je ve městě spokojená. Jedna věc ji ale trápí. Z centra totiž mizí drobné podniky. „Jsou tady velké obchody, řetězce, stává se tady z toho mrtvé náměstí, což mě mrzí. Pamatuju si to tady jinak,“ říká.

Tento pohled mají ale i mladší lidé. Proměny města si všímá také třicátník Adam Kremer. Popisuje, že dřívější centrum města se i kvůli jeho rozšiřování přesouvá jinam: „Já jsem tady 35 let. Žije se mi tady dobře a nemám chuť něco měnit. Ale děje se tu dost věcí, které mi vadí. Jako starousedlík vnímám takovou decentralizaci města.“

Přestože téměř denně jezdí do nedalekého Brna za prací, také jemu se nelíbí časté střídání obchodů a podniků v centru. „Lidi jdou radši do řeznictví v supermarketu než k řezníkovi. A to stejné je drogerie nebo spotřební elektronika, mně to vadí,“ dodává.

Tradiční kamenné prodejny se však v éře nákupních center a e-shopů potýkají s existenčními problémy. Sehnat ráno rychlé občerstvení nebo udržet v provozu specializovanou prodejnu je v konkurenci velkých řetězců čím dál složitější. „Když jsem líný, ocenil bych, kdyby třeba v osm nebo v devět hodin ráno tady bylo něco, do čeho se dá kousnout. Není. Něco teplého je tady až na oběd,“ popisuje život na maloměstě padesátník Josef.

Pohled z druhé strany přidává podnikatel Michal Fiala, který skoro tři desítky let provozuje obchod s elektronikou. „Před 30 lety byly Židlochovice jinde, než jsou dneska. Uznávám, že město se zmodernizovalo, všechno je tady v pohodě, akorát stárnou lidi. Vidím to na zákaznících. Obecně město nijak nepodporuje místní obchodníky,“ nešetří kritikou.

Uživit se je podle něj náročnější. „Řemeslník na tom bude vždycky dobře a je jedno, v jaké době. Co se týče byznysu, dnes kvůli konkurenci internetu všechny tyhle obchody pomalu mizí. Na to město nemá tolik vliv,“ myslí si.

Na stesky místních obyvatel reaguje starosta Židlochovic Jan Vitula, který město s přestávkou vede už 20 let. Podle něj jde o dlouhodobý problém, jehož příčiny však leží jinde než v nečinnosti radnice.

„Trochu problém je, že se mění logika toho, co se poskytuje v takovém typu obchodu. Nastupuje totiž systém, kdy si lidé nechávají domů doručovat balíčky, případně využívají výdejní boxy,“ popisuje Vitula s tím, že o klasické kamenné prodejny už mezi lidmi není takový zájem, jaký by si sami obchodníci představovali.

Jako příklad uvádí situaci z minulosti. „Před deseti lety na náměstí zanikly domácí potřeby. Lidé tehdy hrozně naříkali, ale když jsem se pak bavil s majitelem, řekl mi: ‚Hele, oni sice všichni remcají, ale nakupovat sem nechodí nikdo.‘ Většinu specifických věcí si dnes lidé zkrátka objednají přes internet a nechají dovézt domů,“ vysvětluje starosta s tím, že jde o daň dnešní době.

Město se proto podle něj snaží jít cestou podpory jiného typu služeb, které online svět nahradit nedokáže – například gastronomie. Radnice pro restaurace a kavárny zrušila poplatky za předzahrádky a pro snazší rychlé nákupy zavedla na náměstí možnost bezplatného parkování na půl hodiny.

Ačkoliv lidé mluví o prázdném centru, podle starosty realita vypadá jinak. „Lidé mají pocit, že se to vylidňuje, ale ve skutečnosti na náměstí nenajdete volný prostor k pronájmu. Pořád máme nějaké žádosti, které nejsme schopni uspokojit, protože ty prostory zkrátka nejsou. Je to hodně emoční záležitost,“ myslí si.

Druhým nejčastějším problémem, který místní zmiňují, je vandalismus a stav některých veřejných budov. Například klasicistní Robertovy vily z poloviny 19. století, kde dnes sídlí základní umělecká škola a městská knihovna. „Ten dům chátrá. Neopravují to, ty památky nechávají tak,“ stěžuje si Drahomír Herzán.

„Co mi v poslední době hodně vadí, je nepořádek,“ doplňuje seniorka Jana Moravcová. Všímá si například poničených laviček nebo rozbitých zastávek veřejné dopravy.

Starosta Jan Vitula přiznává, že o problémech s historickými objekty vedení města dobře ví. Vedle zmíněné Robertovy vily radnice řeší také budoucnost chátrající staré fary, takzvaného Švestkova domu.

Narážejí ale na památkáře. „Nedovolí vám s tím nic udělat čili vy musíte najít využití pro hodně specifický prostor. A to není vůbec jednoduché, protože do toho nedostanete nic,“ popisuje.

U Robertovy vily je situace jiná – město připravilo projekt i získalo stavební povolení. Jenže problémem jsou v tomto případě podle starosty peníze. Základní umělecká škola ani knihovna totiž negenerují v podstatě žádný příjem, náklady na rekonstrukci jsou ale velké. Starosta je odhaduje na přibližně 100 milionů, město přitom ročně hospodaří s investičním rozpočtem kolem 15 až 20 milionů.

„Zkoušeli jsme norské fondy, zkoušíme všechny možné dotační zdroje, ale to je takový specifický objekt, že na to se projektové peníze shánějí dost těžko,“ tvrdí Vitula.

V nadcházejících komunálních volbách se starosta plánuje soustředit na menší úkoly, jako jsou třeba opravy chodníků. Vedle toho chce radnice rekonstruovat stávající bytový fond a postavit nový bytový dům – město se totiž rozhodlo navýšit kapacitu městského bydlení.

Poptávka je vzhledem k těsné blízkosti Brna obrovská, což ze Židlochovic dělá žádanou lokalitu. Podnikatel Michal Fiala popisuje, že jde o drahou adresu. „Mají díky své poloze vysokou bonitu pozemků, takže sem může jít jen ten, kdo na to má. Pro lidi, kteří na to nemají, zkrátka není lákavé platit za pronájem bytu 20 tisíc korun,“ krčí rameny.

Starosta Vitula doplňuje, že město nechtělo růst rychleji než o 20 procent za 20 let. „V pozici, ve které jsme, máte nekonečnou poptávku po bydlení. Cokoliv tady postavíte, se tady prodá, protože Brno je za rohem, dostupné je velmi dobře,“ vysvětluje dlouholetý politik s tím, že se vědomě soustředili na to, aby nově příchozí „nepřeválcovali“ místní komunitu.

Kromě bytů má město připravený také projekt nové polikliniky, revitalizace fotbalového stadionu nebo rozšíření školy. Právě tyto velké investiční plány ale budí u části místních skepticismus kvůli dřívějším vysokým dluhům.

„Židlochovice bývaly v tabulkách jako jedno z míst, kde se žije nejlépe, což je fajn. Na druhou stranu jsme byli i v tabulkách jako jedno z nejzadluženějších měst v republice. To je dvousečná zbraň,“ cituje statistiky zmíněné v úvodu textu Adam Kremer.

Obecně je sice se směřováním Židlochovic spokojený, k tempu utrácení má ale výhrady: „Jsem spokojený s tím, jak vypadá jejich proinvestování, co se tady udělalo, to je nezpochybnitelné. Ale nejsem spokojený s tím, že podle mě na to nemáme a zadlužujeme se místo toho, abychom se zaměřili na šetření a rozložení investic postupně v menších dávkách na potřebná místa.“

Starosta dluh naopak hájí jako ekonomicky výhodný tah, který město ochránil před zdražováním. „My jsme si vzali 220milionový úvěr, což je na naši obec hodně. Zafixovali jsme to na deset let za dvě procenta. Takže jsme si vzali takovou ,hypotéku‘, postupně jsme to investovali do nějakých projektů, ale mezitím proběhla ta třicetiprocentní inflace,“ kontruje Vitula.

A s čím jsou místní v Židlochovicích nejspokojenější? Nejčastěji si pochvalují především bohatý kulturní a společenský život. Od roku 2019 ve městě funguje komunitní centrum, které pořádá pravidelné besedy, trhy i koncerty, ale nabízí také praktickou pomoc v podobě finančního poradenství.

Aktivní jsou tady i spolky. „Sokol má hodně členů, je tu i Orel. Je tam basketbal, badminton, ten jsme hráli donedávna. Kdo chce, jde si zacvičit, něco pořádají i pro důchodce, sociálka organizuje akce,“ pochvaluje si Jana Moravcová.

Zájem o město je prý i ze strany turistů. Na co je lákají? „Určitě na Akátovou věž, rozhledna je super v každém ročním období,“ odpovídá bez váhání Michala Kopečková, která se na radnici stará o marketing a kulturu.

„Pro mě je krásné si Židlochovice projít, protože k nim mám vztah. Historie města je zajímavá. I když zámek není přístupný, protože je ve správě lesů, zámecký park stojí za procházku. Je tam volně vypuštěná zvěř, daňci a jeleni, přes 80 druhů stromů. Je to zážitek i pro děti. Pak jsou tu památky, žerotínská hrobka, kostel a další historická místa,“ vyjmenovává Kopečková.