Článek
Sezóna letních táborů je v plném proudu. Rodiče obvykle řeší, jestli mají děti dost teplých ponožek, nezapomněly repelent nebo oblíbeného plyšáka. Jen málokdo se ale při výběru tábora ptá na některou z těchto otázek: Co se stane, když se některé z dětí svěří, že mu někdo ubližuje? Kdo bude situaci řešit? A vědí vůbec děti, na koho se mohou obrátit? Právě tyto otázky přitom podle odborníků rozhodují o tom, jestli je tábor skutečně bezpečným místem.
Mocenská asymetrie i rychle se rozvíjející vztahy
Odjezd na letní tábor je momentem, kdy dítě na relativně dlouhou dobu opouští bezpečné a předvídatelné rodinné zázemí a stává se součástí intenzivního skupinové dynamiky.
Vytváření nových vztahů s sebou nese i situace, kdy může dojít k překročení osobních hranic. Mezi dětmi a vedoucími přirozeně vzniká silná mocenská asymetrie. Děti jsou daleko od domova a jsou zcela závislé na dospělých, kteří rozhodují o programu a nastavují pravidla. Také nově vznikající vrstevnické vztahy se vyvíjejí mnohem rychleji a dramatičtěji než v běžném školním roce.
„Právě v takovém prostředí se mohou snáze objevit situace, kdy někdo překročí hranice druhého dítěte, ať už jde o šikanu, ponižování nebo nevhodné chování dospělého. Neznamená to, že jsou tábory nebezpečné. Spíš je důležité si uvědomit, že prevence a bezpečné prostředí nevznikají samy od sebe. Vznikají tam, kde se o bezpečí dětí aktivně pečuje, kde mají děti jasně řečeno, na koho se mohou obrátit, a kde dospělí umí citlivě reagovat,“ upozorňuje pracovnice chatu pro děti a dospívající Centra LOCIKA, Silvie Novotná, která má zároveň zkušenosti i jako dlouholetá táborová vedoucí.
Kam se obrátit?
Děti a dospívající se mohou v případě jakýchkoliv potíží či strachu obrátit na specializovaný chat Centra LOCIKA, který je dostupný na webové adrese: www.detstvibeznasili.cz. Tento chat funguje jako bezpečný a anonymní prostor a je otevřen v odpoledních hodinách od pondělí do soboty.
Uvěří mi vůbec někdo?
Současně ale varuje před zbytečným strašením rodičů. Podle ní může mít změna prostředí i opačný, tedy pozitivní efekt. „Intenzivní společenství, přijímající atmosféra a odstup od každodenní reality – a možná toxicity – domova či školy způsobují, že se dětem uleví. Tábor pak může také fungovat jako bezpečný přístav, kde děti poprvé v životě najdou odvahu vyslovit svá skrytá trápení, protože vědí, že večer nebudou muset čelit naštvanému rodiči,“ dodává Silvie Novotná.
Novotná také zdůrazňuje, že neexistují žádná data, která by ukazovala, že právě tábory jsou místem, kde k násilí dochází častěji než jinde. Riziko se může objevit všude tam, kde děti tráví čas – ve škole, ve sportovním oddílu, na kroužku i během prázdninového pobytu.
Tou nejúčinnější prevencí je přitom podle odborníků jednoznačně otevřenost. Děti totiž často nemlčí proto, že by nevěděly, co se stalo. Mlčí proto, že si nejsou jisté, jestli jim někdo uvěří. A nejde jen o sexuální obtěžování. Stejně závažné mohou být dlouhodobá šikana, ponižování nebo psychické násilí mezi dětmi.
Stýskání versus strach
Rozpoznat, že se s dítětem na táboře děje něco vážného, vyžaduje od vedoucích velkou míru všímavosti a empatie. Prožité trauma, strach nebo šikana se totiž mohou velmi snadno zaměnit za obyčejný stesk po domově, který k táborům do jisté míry patří. Rozeznat tyto dva stavy od sebe je přitom pro včasný zásah klíčové. Hlavní rozdíl spočívá v dynamice času a chování dítěte.
Klasický stesk po rodičích bývá nejsilnější v prvních dnech, je vázán na odloučení od rodiny a mizí, jakmile si dítě zvykne na režim, najde si kamarády a plně se zapojí do programu. „Stesk po domově bývá obvykle spojený s odloučením od rodiny a postupně slábne, když si dítě na nové prostředí zvyká. Pokud se ale dítě bojí konkrétní osoby nebo situace, jeho úzkost se zhoršuje nebo přetrvává, je důležité, aby to vedoucí nepřehlíželi a citlivě zjišťovali, co za tím stojí,“ říká vedoucí komunikace a prevence Centra LOCIKA, Magdalena Černá.
Co mají rodiče říct dítěti předem
Obrovskou roli v prevenci zneužívání a dalších ohrožujících situací hrají samozřejmě i rodiče. Ti své děti často učí jednoduché pravidlo: nikdo se tě nesmí dotýkat na intimních místech. To je samozřejmě důležité, ale samo o sobě to nestačí. Navíc většina rodičů přirozeně dodá, že tohle pravidlo se z logiky věci nevztahuje na lékaře nebo táborového zdravotníka. Nicméně nevhodné chování či zneužívání může přijít i ze strany těchto lidí.
„Nejúčinnější prevencí není děti strašit, ale posilovat jejich sebevědomí a důvěru v dospělé. Stačí jim opakovaně říkat jednoduché věci: že mají právo cítit se bezpečně, že mohou říct, když je jim něco nepříjemné, a že nemusí čekat, až si budou stoprocentně jisté, že se děje něco špatného. Stačí, že mají z něčeho, někoho nebo nějaké situace špatný pocit,“ vysvětluje Magdalena Černá.
Stejně důležité podle ní je dětem připomínat, že když se svěří, nebude jejich úkolem situaci vyřešit. Od toho jsou dospělí. Dítě potřebuje vědět, za kým má v případě potřeby jít a že nebude za své vyjádření potrestané ani zesměšňované.
U nás by se to stát nemohlo
Než rodiče vyšlou své dítě na jakýkoliv tábor či volnočasové soustředění, měli by se aktivně zajímat o to, jak má organizátor zvládnuté a písemně ukotvené postupy pro případ podezření na obtěžování či šikanu. I když pro řadu lidí jde o nepříjemné téma, jedná se o naprosto legitimní otázku, podobnou jako například na zajištění hygieny, stravování či kvalifikaci instruktorů.
Varovným znamením je potom tvrzení organizátorů, že něco podobného by se u nich nikdy stát nemohlo. Znamená to totiž, že s tímto problémem neumí zacházet a pokud k němu skutečně dojde, velmi pravděpodobně ho budou bagatelizovat. V ideálním případě by organizátoři měli rodičům poskytnout jasné a věcné informace o pravidlech pro situace, kdy se objeví podezření na šikanu, násilí nebo sexuální obtěžování. Vedoucí musí vědět, jak postupovat, děti zase musí znát konkrétního člověka, na kterého se mohou obrátit.
Jak poznáte dobré a poučené vedoucí?
Následující věci by měly být pro kvalitního táborového vedoucího automatické. Pokud máte indicie, že se vedoucí k řešení složitých a rizikových situací nedokázali postavit adekvátním způsobem, měli byste zasáhnout.
Sleduje změny chování
Vedoucí by měli sledovat jakékoli náhlé změny v chování oproti tomu, jak dítě běžně fungovalo na začátku tábora. Mezi typické projevy ohrožení patří náhlé uzavření se do sebe, silná úzkost, poruchy spánku, noční děsy, výrazné změny nálad nebo opakované somatické obtíže, jako jsou bolesti břicha a hlavy, pro které neexistuje jasná fyzická příčina.
