Hasiči dohasili požár vily Marta v Písku

Hasičům se podařilo zcela zlikvidovat požár historické vily Marta v Písku, který vypukl v úterý večer. Oheň zachvátil budovu v plném rozsahu, kvůli čemuž vyhlásil operační důstojník druhý stupeň požárního poplachu. Na místo dorazili profesionální hasiči z Písku i dobrovolné jednotky z Písku, Kestřan, Protivína a dalších okolních obcí.

„Po lokalizaci požáru krátce po 22:00 trvalo zhruba hodinu a půl, než se jej podařilo plně dohasit. Na místě přes noc zůstala jednotka na dohlídku,“ uvedli jihočeští hasiči na síti X.

„Dnes ráno se ve vile sešli vyšetřovatelé HZS i Policie ČR, kteří budou zjišťovat, proč ve vile začalo hořet. Zatím bez domluvy s majitelem jsme společně s policejními vyšetřovateli stanovili předběžnou výši škody na 900 000 korun a hodnotu uchráněného majetku na dva miliony.“

Vila na okraji města nad řekou Otavou v příkrém svahu pod vrchem Hradiště byla postavena v roce 1926 v modernistickém stylu. Nechal ji vybudovat bankéř Jaroslav Šimek a pojmenoval ji po své manželce Martě. K sídlu původně patřila rozlehlá zahrada, skleník s orchidejemi, stáje pro koně a vedlo k němu kamenné schodiště. Bankéř Šimek tragicky zahynul na konci druhé světové války, uvádí Národní památkový ústav.

Nejvýrazněji se do historie vily zapsaly události po komunistickém převratu v roce 1948. Do domu byli nastěhováni noví nájemníci a rodině zbyla jen jedna místnost. V roce 1950 emigrovala starší dcera Marta do Austrálie. Mladší dcera Dagmar byla v roce 1952 zatčena společně s matkou za ukrývání dvou mladých mužů, kteří zběhli z vojny a pokoušeli se utéct na Západ.

Dagmar Šimková byla v politickém procesu odsouzena a vězení opustila až v roce 1966 po dlouhých 14 letech. Majetek rodiny komunisté vyvlastnili. Po srpnové okupaci v roce 1968 emigrovala Dagmar s maminkou Martou za sestrou do Austrálie. Dagmar Šimková napsala knihu „Byly jsme tam taky“, kde popisuje útrapy v komunistických žalářích. Poprvé vyšla v roce 1980 v nakladatelství manželů Škvoreckých. V exilu vystudovala dvě vysoké školy, působila v Amnesty International a věnovala se arteterapii ve věznicích. Do Písku se po roce 1989 podívala, ale natrvalo zůstala v Austrálii. Zemřela v roce 1995 v Perthu.

Postupem času se objekt dostal do devastujícího stavu. V posledních letech byla vila opuštěná, vyrabovaná a silně zchátralá. Kvůli snadnému přístupu a skryté poloze v zeleni vyhledávali objekt lidé bez domova a uživatelé drog, uvádí písecký Deník.cz. Její majitel, písecký zastupitel Marek Anděl, čelil kvůli zanedbanému stavu budovy časté kritice. Anděl vysvětloval, že dům kupoval s cílem jej opravit pro rodinné bydlení, úpravy ale zbrzdila zdlouhavá jednání s úřady a vyřizování povolení. „Poslední razítko jsme dostali v listopadu 2019 a na jaře přišel covid. Tím se všechno zastavilo a dneska doba nepřeje velkým rekonstrukcím, co si budeme povídat,“ komentoval situaci v roce 2024. Nadále však plánoval vilu opravit a využívat k bydlení.