Bez licence a bez dohledu. Jak to vypadá v „černých“ domovech pro seniory

Nabízejí to, čeho se v Česku akutně nedostává: místa v domovech pro seniory. A to bez dlouhého čekání. Nemají ale oficiální registraci, kterou pro poskytování sociálních služeb tohoto typu požaduje zákon. Reportéři Seznam Zpráv nahlédli do několika takových zařízení a v podcastu 5:59 popisují hloubku problému i jeho příčiny.

Byznys s neregistrovanými domovy pro seniory kvete. Například jen v Jihomoravském kraji jich jsou podle odhadů desítky. A to přesto, že podle varování úřadu ombudsmana klienty v některých případech místo slibovaného spokojeného stáří čeká špína a zanedbávání.

Proč proti této praxi nedokáže stát účinně zasáhnout? Jak to v takových zařízeních vypadá? A jak tento byznys pomáhají udržovat v chodu státní příspěvky na péči? O tom se na vlastní oči a uši přesvědčila reportérka Seznam Zpráv Daniela Krásenská a její kolega Tomáš Svoboda, kteří to popsali v sérii textů a nyní vylíčili v aktuálním vydání podcastu 5:59.

„(Zařízení) Pestrá zahrada se na sociální síti prezentuje barevnými fotkami: vidíme rozkvetlý záhon, poletující motýly, usměvavé klienty. K tomu je pak v textu záruka individuálního přístupu a důstojného stáří,“ popisuje Svoboda reklamu na jeden ze čtyř neregistrovaných domovů pro seniory, na které se zaměřili. Nachází se v jihomoravských Hovoranech nedaleko Hodonína.

Skutečný stav věcí reportéři na místě zjišťovali v utajení. Svou novinářskou identitu skryli a vydávali se za dvojici, která hledá pobyt pro svého dědečka. „Je potřeba říct, že jinak bychom se dovnitř vůbec nedostali. A pokud ano, tak ze zkušeností víme, že ti provozovatelé se pak k nám jako k novinářům chovají jinak,“ vysvětluje Tomáš Svoboda.

Realita se s obrázky z reklamy, které byly s největší pravděpodobností vytvořeny s pomocí umělé inteligence, příliš nepotkávala, popisuje novinář: „Místo zahrady je tam rozestavěný dvorek s hromadou cihel. Klienti mohou jenom na verandu, jinak žijí v malých místnostech. Jsou tam i schody, takže o nějaké bezbariérovosti se nedá hovořit.“

Do hodnocení kvality poskytované péče se reportéři pouštět nechtějí, na to by prý museli v navštívených zařízeních strávit podstatně delší dobu. „Ale už na první pohled byla leckde vidět porušení zákona, třeba právě zmíněné schody nebo chybějící tlačítka pro přivolání pomoci,“ uvádí Tomáš Svoboda.

Na problémy tohoto typu ostatně upozornila i kancelář veřejného ochránce práv, když v červnu varovala veřejnost, aby nesvěřovala své blízké do péče nelegálních domovů pro seniory, protože tím mohou ohrozit nejen jejich důstojnost, ale i bezpečí. Vycházela přitom ze série návštěv svých zaměstnanců v neregistrovaných zařízeních.

Jejich počet lze jen odhadovat, vzhledem k tomu, že působí v šedé zóně - bez registrace, která přitom funguje jako záruka, že poskytované sociální služby budou mít odpovídající standard a že v zařízení budou zajištěny potřebné hygienické, materiální, technické a další podmínky, jakož i kvalifikovaný personál. Stát se o existenci nelegálních zařízení dozvídá namátkově.

„Ty domovy fungují skrytě, většinou nemají žádné webové stránky, nemají nikde zveřejněné adresy,“ vysvětluje v podcastu 5:59 reportérka Daniela Krásenská. „My jsme se věnovali domovům převážně na jižní Moravě a tam nám jedna sociální pracovnice popisovala, že jen na území jednoho bývalého okresu odhaduje až desítky takových zařízení.“

„Nejčastějšími problémy jsou situace, kdy například léky, včetně injekcí, podávají laici, dochází k zanedbávání hygieny, výživy nebo třeba zdravotních potřeb. Relativně častým problémem je také nezákonné omezování pohybu, narušování soukromí nebo třeba netransparentní účtování. A v tom nejzazším případě samozřejmě hrozí týrání,“ vypočítává Krásenská běžné nedostatky provozu domovů bez licence.

Obsáhle je popisuje například zpráva z návštěvy „neformalizovaného zařízení“ na okraji obce Mutěnice v Jihomoravském kraji, kterou loni vydala již zmiňovaná kancelář veřejného ochránce práv. I sem se reportéři Seznam Zpráv vypravili. V aktuální zprávě pak úřad ombudsmana varuje, že podobná zařízení jsou vyloženě nebezpečná.

„Reálně se v neregistrovaných službách setkáváme s mnohonásobně horší péčí než v legálních službách. Z celkem 22 navštívených nelegálních služeb jsme se ve 20 z nich setkali se špatným zacházením s klienty nebo s jeho vysokým rizikem,“ píše se ve zprávě.

Jak je tedy možné, že existuje tolik zařízení, která nesplňují zákonné požadavky a přesto najdou dostatek klientů, aby se jim jejich provoz vyplatil? Jednoduchá odpověď: v registrovaných domovech pro seniory není dostatek míst a čekací lhůty jsou příliš dlouhé.

„V Česku zoufale chybí kapacity legálních služeb, ať už pobytových, nebo terénních, které by lidem umožnily, aby zůstávali doma. Na registrované domovy pro seniory se čeká měsíce. Obzvlášť ve velkých městech, jako je Praha nebo Brno, to mohou být i roky,“ shrnuje reportérka Daniela Krásenská.

Do budoucna to přitom podle ní bude nejspíš ještě horší, protože podle oficiálních prognóz ministerstva práce a sociálních věcí má v příštích 15 letech přibýt přes 200 tisíc lidí, kteří se bez pomoci druhých prostě neobejdou.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, kolik klienti zpravidla platí v registrovaných a kolik v neregistrovaných zařízeních. A že ta neregistrovaná si skrze příspěvek na péči mohou paradoxně přijít na více peněz než ta legální. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.