„O pomoc si klienti zakřičí.“ Nelegální domov pro seniory inkasuje miliony

Na první pohled to vypadá jako příjemné místo na dovolenou. Příjezdovou cestu lemují vzrostlé stromy, asfaltka nás vede dál do lesoparku. A kolem jen příroda. Přijíždíme na prázdné parkoviště u rozlehlé budovy. Tři hvězdy s nápisem Schindlerův Háj připomínají zaniklý hotel.

Objekt asi dva kilometry od centra Svitav dnes slouží jinému účelu. Bydlí v něm téměř tři desítky starších lidí. Provozovatelé tvrdí, že jim poskytují jen ubytování a stravu, podle kanceláře ombudsmana ale jde o jeden z neregistrovaných domovů pro seniory.

V pátek ve dvě hodiny odpoledne tu však není jediný zaměstnanec. Navzdory tomu, že v zařízení žijí lidé s mentálním postižením i osoby zcela závislé na péči.

Několik starších lidí pokuřuje u oprýskaných stolků před budovou. „Je tady někdo z vedení?“ ptáme se skupinky.

„Pojďte se mnou. Já vás zavedu za pečovatelkami,“ ujímá se nás černovlasá klientka s handicapem. Dveře do „hotelu“ jsou otevřené.

Míjíme opuštěnou recepci, po pravé straně je prázdná restaurace. Rozlehlou místností se rozléhají zvuky ze zapnuté televize. U stolů nikdo nesedí, válí se na nich jen různě poházené věci.

Klientka nás vede do chodby v přízemí po levé straně, kde jsou také bývalé hotelové pokoje. Dnes jsou označené jmény na papírových štítcích. Některé dveře jsou otevřené dokořán. Kdokoli zvenku se do nich bez problémů dostane.

Žena ukazuje ke dveřím „sesterny“. „Jsou tam sestřičky, ale odpočívají. Musíte dál ťukat,“ říká ztišeným hlasem naše průvodkyně.

Ani po opakovaném klepání se nikdo neozývá. Neuspějeme, ani když se po chvíli k sesterně vrátíme.

Klienti nás odkazují na provozovatele zařízení Leoše Mikuleckého. „Já myslím, že už odjel domů. Číslo má na dveřích,“ ukazuje jeden z odpočívajících klientů.

Přestože Mikulecký později do telefonu tvrdí, že se u 26 klientů nepřetržitě střídá osm pečovatelů, redaktoři tu za hodinu návštěvy na nikoho z personálu nenarazili.

„Aha. To je mně teda záhadou,“ reaguje na popis této situace Mikulecký. „Určitě tam někdo byl. Nevím, jestli to třeba nebylo tím, že se s vámi nechtěli bavit,“ myslí si. Redaktoři ale neměli ani možnost se komukoli představit.

Svitavské zařízení zřizované firmou Lexami je přitom už několik měsíců pod drobnohledem. V červnu 2024 ho navštívili pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv a jejich nedávno zveřejněná souhrnná zpráva mluví jasně: domov funguje nelegálně a poskytovaná péče může klienty ohrožovat.

Dokument poukazuje zejména na poskytování neodborné a rizikové péče v nedůstojných podmínkách, kde není zajištěno ani bezpečí klientů.

Zástupce ombudsmanky Vít Alexander Schorm shrnul konkrétní nedostatky: „Deky klientů byly propálené od cigaret. Nábytek pokrývaly skvrny – možná od moči, jak naznačil jeden z pečujících. Stěny v přízemí se vlivem vlhkosti loupaly. Část toalet byla velmi zanesená. Určité části budovy prostupoval silný zápach. Zařízení nesplňovalo ani požární předpisy.“

Největší riziko však představuje situace v případě, kdy by někdo z ubytovaných potřeboval rychlou pomoc. Deset klientů mělo v době inspekce přiznaný čtvrtý stupeň příspěvku na péči, který označuje úplnou závislost na pomoci druhé osoby. V zařízení ale chyběla jakákoli signalizace k přivolání personálu.

„Podle asistentů si klienti o pomoc zakřičí, což slyší, protože v zařízení jsou ,papírové‘ zdi (…). Jeden klient uvedl, že se v zařízení bojí, protože se v případě potřeby nemůže dovolat pomoci, a to zejména v noci,“ stojí ve zprávě.

To je podle Schorma nedůstojné a nebezpečné. „Personál pečující v jiné části budovy je nemusí slyšet. A jsou situace, kdy klient ani nedokáže křičet, například při dušnosti,“ upozorňuje. O tom, jak složité může být kontaktování pečovatelů, se ostatně redaktoři přesvědčili při osobní návštěvě.

V minulosti navíc podle zjištění kontrolorů došlo k tomu, že se někteří klienti při samostatném pohybu mimo zařízení ztratili. Asistenti uvedli, že je pak „lovili po okolí“ nebo je vracela zpět policie.

Nulový dohled mají senioři i při návštěvě redaktorů. Klientka s mentálním postižením pobíhá na parkovišti i po chodbách domova, muž na invalidním vozíku dlouhé minuty sám sedí na kraji příjezdové cesty.

Zpráva z návštěvy Schindlerova Háje je obsáhlá, čítá 47 stran. Kromě zmíněných nedostatků dokument upozorňuje také na to, že prostor není bezbariérový, léky nebyly bezpečně uložené, zařízení nezajišťuje pravidelný pobyt na čerstvém vzduchu všem klientům nebo neprovádí náležitou nutriční péči.

Asistenti navíc při kontrole přiznali, že při výměně inkontinenčních pomůcek nepoužívají zástěny a klienti na sebe vidí. To Schorm označil za nepřípustné.

Provozovatel Leoš Mikulecký se kritice brání. Dokument podle něj neodpovídá skutečnosti. „Nesouhlasím s tím, jak to zástupci ombudsmana popsali,“ reaguje s tím, že svým klientům údajně zajišťuje jen ubytování a stravu. A s pečovateli „nemá nic společného“.

Jenže právě to je typická argumentace nelegálních provozovatelů. „V našich zprávách vždy takové zařízení podle různých indicií kvalifikujeme jako faktického poskytovatele pobytových sociálních služeb a naše úvahy k tomu podrobně vysvětlujeme. Pochybnosti ve výsledku nemáme,“ vysvětluje Schorm.

Podle mluvčího Krajského úřadu Pardubického kraje Dominika Bartáka provozovatel není registrován jako poskytovatel sociálních služeb a podle dostupných dokumentů o registraci ani nepožádal, přestože tím porušuje zákon.

Jenže Leoš Mikulecký teď nic legalizovat nechce. „Já v tuhle chvíli mám status ubytovny a všechny dotčené orgány, co se jich to týkalo, schválily provoz. Takže za sebe teď nevidím důvod k registraci sociální služby,“ trvá na svém. „S registrací je spojená spousta nákladů, které by nikdo nebyl schopen zaplatit. A já jsem pořád přesvědčený o tom, že provozuji jenom ubytovací zařízení,“ opakuje.

Mikulecký při kontrole přiznal, že jeho společnost Lexami v minulosti dostala pokutu od hasičů. Dodal však, že pro něj je snazší ji zaplatit – její výše totiž není pro firmu likvidační a vyjde levněji než investice do požadovaných úprav.

Při rozhovoru s redaktorkou pak tvrdil, že některé věci už napravil. „Jsem v kontaktu se sociálním odborem ve Svitavách, tam probíhají pravidelné návštěvy. V tomto ohledu se snažím komunikovat se všemi dotčenými orgány. A spoustu věcí se podařilo zlepšit, provoz je schválen od hasičského záchranného sboru,“ uvádí.

Zařízení funguje čtyři roky. Podle asistentů v něm žijí sociálně vyloučení lidé – mimo jiné osoby se závislostí na alkoholu, lidé bez domova či s psychickým onemocněním. „Pro většinu z nich je to v tuhle chvíli jediná možnost, jak mít střechu nad hlavou a zajištěnou celodenní stravu,“ říká Mikulecký.

Prokázat neoprávněné poskytování sociálních nebo zdravotních služeb musí krajský úřad, případně soud.

Krajský úřad Pardubického kraje prováděl v zařízení kontrolu od října 2024 do května 2025, podle mluvčího Bartáka však nezjistil situaci, která by přímým způsobem ohrožovala život ubytovaných.

Případem se nyní zabývá také policie. Pokud neprokáže trestný čin, předá věc kraji do přestupkového řízení. Za poskytování sociální služby bez oprávnění hrozí pokuta až dva miliony korun.

Vít Alexander Schorm zdůrazňuje, že neregistrovaná zařízení jsou opravdu nebezpečná: „Reálně se v neregistrovaných službách setkáváme s mnohonásobně horší péčí než v legálních službách.“

Z celkem 22 navštívených nelegálních služeb se ve 20 z nich setkali se špatným zacházením s klienty nebo s jeho vysokým rizikem. „Oproti tomu v legálních službách konstatujeme špatné zacházení pouze ojediněle,“ dodává.

Pro provozovatele zařízení v Schindlerově Háji jde nejspíš o výnosný byznys. Za ubytování a stravu si od seniorů účtuje 490 korun denně, což představuje zhruba 15 tisíc měsíčně na osobu. Při současných 26 ubytovaných si tak přijde na téměř 400 tisíc korun. Ročně by si při tomto počtu přišel na více než čtyři a půl milionu korun.

V době návštěvy zástupců ombudsmana na místě pobývalo dokonce 32 lidí, čímž výnosy vyšplhaly k téměř půl milionu. Maximální kapacita je přitom podle Mikuleckého ještě o osm míst vyšší – v takovém případě by z nelegálního podniku vytěžil okolo 600 tisíc korun za měsíc.

Kromě toho jde asistentům příspěvek na péči. Ten se u dospělých lidí pohybuje mezi 1300 až 27 000 korunami, podle stupně závislosti.

Mikulecký tvrdí, že veškerá péče je na individuální domluvě mezi klienty a pečovateli. Kromě nich do domova dochází zdravotní sestra. Ta ale podle kanceláře ombudsmana pracuje načerno. Ostatně to, že mezi ní a zařízením neexistuje žádná smlouva, přiznává i samotný provozovatel.

Inspekce práce může za nelegální závislou práci udělit pokutu fyzické osobě až 100 tisíc korun a právnické osobě až 10 milionů.

Přestože sestra zařízení navštěvuje, podle zástupců ombudsmana ve svitavském domově poskytovali péči vysoce závislým lidem neproškolení asistenti. Ti bez odborné kvalifikace prováděli i čistě zdravotnické úkony – od běžného podávání léků až po injekční aplikaci. „Někteří asistenti přitom ani nevěděli, jaké léky klientům podávají a na co jsou,“ popisuje Schorm.

Mikulecký namítá, že klienti by medikaci sami nezvládli. Sestra podle něj léky připraví do lékovky a asistenti pouze dohlížejí na jejich podání v daný čas.

V registrovaných domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem vykonávají odborné činnosti nejčastěji pracovníci v sociálních službách, sociální pracovníci nebo zdravotničtí pracovníci.

Například pracovník v sociálních službách, který vykonává přímou obslužnou péči, musí mít alespoň základní vzdělání a absolvovat akreditovaný kvalifikační kurz. Stát tak zajišťuje, že v registrovaných službách o klienty budou pečovat kvalifikované osoby, a nebude tak docházet k ohrožení jejich zdraví nebo života.

Nelegální domovy fungují skrytě, není proto možné říct, kolik jich v Česku je. Zástupci kanceláře ombudsmana odhadují vyšší desítky takových zařízení.