„Tady si dědoušci přispí.“ V utajení na návštěvě domovů pro seniory bez licence

Starší pár se na fotce objímá. Partneři mají v obličejích blažené výrazy. Nad rozkvetlými květinami poletují motýli a vedle partnerů stojí cedule „Pestrá zahrada“. Stejnojmenný „domov pro seniory“ takovými fotografiemi, patrně generovanými umělou inteligencí, láká nové klienty na Facebooku.

Doprovází je text s popisem údajně komplexní péče o seniory. „Nabízíme pomoc s osobní hygienou, stravováním, podáváním léků i doprovodem k lékaři. Dbáme na individuální přístup, aktivizaci klientů a udržování kontaktu s jejich rodinami,“ stojí v příspěvku.

Realita je syrovější. Pestrá zahrada sídlí v šedém rohovém domku v Hovoranech na Hodonínsku. Za ním je jen rozkopaný dvorek plný hromad cihel, na nějž klienti shlížejí z menší verandy s gaučem. Navzdory starší klientele prostor není bezbariérový - například v koupelně chybí sprchový kout, přístup do nízké vany může být pro seniory komplikovaný.

Je to další z neregistrovaných domovů pro seniory. Zařízení, před nimiž varuje ombudsman, jsou běžně veřejnosti nepřístupná. Redaktoři Seznam Zpráv proto pod skrytou identitou hledali pobyt pro dědečka. A navštívili čtyři domy na Moravě, kde v šedé zóně fungují desítky takových zařízení.

Podle veřejného ochránce práv nejde jen o administrativu, zařízení jsou skutečně nebezpečná. „Reálně se v neregistrovaných službách setkáváme s mnohonásobně horší péčí než v legálních službách. Z celkem 22 navštívených nelegálních služeb jsme se ve 20 z nich setkali se špatným zacházením s klienty nebo s jeho vysokým rizikem,“ zdůrazňuje zástupce ombudsmanky Vít Alexander Schorm.

Redaktoři viděli řadu věcí, které registrované domovy nedovolují. Například schody mezi pokoji, které mohou bránit rychlé evakuaci. Ve Svitavách, kde je domov s více než dvacítkou klientů, nebyl v době návštěvy k dispozici žádný pečovatel.

Pestrou zahradu v Hovoranech provozuje bývalá sanitářka z nemocnice Renata Bergmannová. Oficiální webovky nepotřebuje. K barevným inzerátům vytvořeným umělou inteligencí přidává i kontakt. V telefonu zve na prohlídku.

Starý rodinný domek nijak nevybočuje z řady dalších ve dvoutisícové obci. Chybí jakákoli cedule nebo cokoliv jiného, co by naznačovalo přítomnost domova pro seniory. Podle provozovatelky však v zařízení může bydlet až osm lidí.

„Je to tady takové domácí. My si vaříme, nedovážím obědy. Můj muž dělá řezníka na jatkách, takže maso mám odtam, vajíčka máme doma. Kupuju jim tlačenky, škvarky, jelita. U mě lidi přibírají, mají se dobře,“ vypráví nám Radka Bergmannová při prohlídce domu.

Zatímco jinde se na místo v domově pro seniory čeká měsíce, sem se prý klient může nastěhovat třeba hned. Za stravu a nájem chce 18 tisíc, k tomu přičítá částku odpovídající nejméně 3. stupni příspěvku na péči, tedy 14 800 korun. Pokud ho senior nemá schválený, rodina tyto peníze doplácí.

„Jde holkám na výplaty,“ vysvětluje Bergmannová. V zařízení se podle ní střídají čtyři pečovatelky na dvanáctihodinových směnách. Kromě toho je třikrát týdně navštěvují zdravotní sestry z nedalekého ústavu paliativní a hospicové péče. Jenže občasná přítomnost zdravotníků není zárukou bezpečné péče.

Spolupráce oficiálních zdravotnických zařízení s neregistrovanými pečovatelskými domy zaráží úřad ombudsmana. „Alarmující pro nás je, že se od poskytovatelů často dozvídáme, že mají navázanou spolupráci se zdravotnickými zařízeními, LDN či psychiatrickou nemocnicí. Setkali jsme se i s umístěním klientů veřejným opatrovníkem nebo sociálním pracovníkem,“ říká Schorm.

Redaktoři popisují, že chtějí do zařízení umístit svého 85letého dědečka, který v minulosti několikrát spadl. Tvrdí, že lékaři mu ještě žádnou diagnózu nepotvrdili.

„Bezdůvodně určitě padat nezačal. Buď mu začíná demence, nebo Parkinson,“ říká na to provozovatelka. A aniž by o potenciálním klientovi věděla více, dodává, že „lepší to nebude“. „Bude se mu stahovat hrdlo a může to dojít do stádia, že se sám ani nenají. Což do takového stádia dojde. Já vám to říkám na rovinu - tak, jak to je,“ líčí.

A mimoděk zmíní jiné, jen pár kilometrů vzdálené zařízení. A varuje, že prý klienty personál zanedbává. „U všech jsem našla za ušima plíseň,“ stěžuje si s dovětkem, že ona má „své“ seniory v pořádku.

Pestrá zahrada je od loňského června zapsaná ve veřejném rejstříku jako spolek. Zákonnou registraci k provozování však nemá.

Proč? „Protože jsem ještě neměla možnost se registrovat. Mám spolek. Až za mnou někdo dojde, abych se zaregistrovala, tak já s tím nemám problém,“ odpovídá později na tuto otázku Radka Bergmannová.

A tvrdí, že o povinnosti registrace nevěděla. Přitom za poskytování sociální služby bez oprávnění hrozí pokuta až dva miliony korun. „Pozjišťuju to a přinejhorším to zavřu. Nebudu s tím mít žádný problém, když bude nejhůř a nepůjde to zaregistrovat,“ reaguje.

Další zastávka, Mutěnice, Domov u Jany. Jak už Seznam Zprávy popsaly, v obci se 3700 obyvateli je neregistrovaných pobytových služeb víc. Tohle zařízení podniká v novostavbě. Moderní jednopatrový dům v nové řadovce je bezbariérový. „Fungujeme od loňského listopadu. Máme tady kapacitu 24 lidí. Teď je jich tu dvacet,“ zaznívá při prohlídce.

Velké téma je cena. „Stojí to 20 tisíc měsíčně. No a pak se platí sociální příspěvek. Jestli ho děda nemá, jsme schopni ho vyřídit. Čekačka je čtyři až šest měsíců,“ říká zdravotní sestra.

Na vysvětlenou: stát seniorům může poskytnout příspěvek na péči ve výši 1300 až 27 tisíc měsíčně. Přiznává je na základě čtyř stupňů závislosti. Lidé s tím nejvyšším jsou většinou odkázáni na celodenní péči, bývají imobilní nebo trpí těžkou demencí.

Tento mechanismus popisuje také Vít Alexander Schorm. Do zařízení zpravidla proudí dva druhy plateb. Za ubytování a stravu klienti platí nejčastěji důchodem, úhrady se nejčastěji pohybují mezi 17 až 25 tisíci Kč za měsíc.

Za poskytnutou péči klienti platí zpravidla právě příspěvkem na péči. „Příspěvky klienti zaplatí zařízení, kde je někdo rozpočítá mezi asistenty podle odpracovaných směn,“ říká Schorm.

„Když sociální pracovníci zavolají k vám domů a zjistí, že je děda na baráku sám, uvaří si, obleče se, tak je nějaké pády nezajímají. To snad nedostanete ani jedničku,“ upozorňuje sestra.

„My tady umíme zařídit trojku. Máme lékaře, který to podpoří, samozřejmě. Co on napíše do zprávy, je alfa a omega pro sociální pracovnici,“ dodává.

Při prohlídce zmiňují také údajné výhody oproti registrovaným domovům. „Hlavně je taky rozdíl, že ‚státní‘ má režim. V šest nebo sedm je snídaně, tady si dědoušci klidně pospí,“ tvrdí pracovnice.

Jenže nic jako „státní“ a „nestátní“ domov neexistuje. Jedinou cestou, jak zařízení provozovat legálně, je získání registrace. „Zařízení mají různou podobu. Bývají to někdejší penziony, hotely. Setkali jsme se i s bytovým domem a také s poměrně velkým množstvím rodinných domů. Zařízení se často prezentují jako ‚nestátní zařízení‘, ‚penziony pro seniory‘, ‚pečovatelské domy‘,“ popisuje Schorm.

Když redaktoři později konfrontují provozovatelku Janu Dlabalovou, odvětí, že nemá co skrývat. „Proč nejsme registrovaní? Tam jsou takové věci, které vám úřady komplikují. Ptala jsem se jedné paní na úřadě a ta mi řekla, že se do toho ani nemám pouštět,“ reaguje.

Tvrdí, že zařízení pod dohledem je. „Paní ze sociálky přicházejí posoudit klienta. Vidí, jak to u nás funguje. Máme lékaře, všeobecnou zdravotní sestru i praktickou zdravotní sestru. A pokud nemají školu, mají alespoň kurz,“ říká. A tvrdí, že s kontrolami nemá žádný problém.

Neregistrovaná zařízení oproti oficiálním domovům často rodinám nabízejí výhodu - velmi rychlé přijetí klienta. „Jestli chcete, máme místo ihned. Klidně i zítra,“ říká další provozovatelka Radka Lhotáková.

Pobytovou péči nabízí v nenápadném dvojdomku na okraji Ratíškovic. Ve třech pokojích, do nichž redaktoři nahlédli, jsou čtyři klienti. „My jsme taková chaloupka. My je tady rozmazlujeme, hýčkáme. Jsou tu tři, čtyři jídla na výběr. Vozí nám dobré jídlo ze Strážnice,“ popisuje provozovatelka.

K části pokojů vedou schody, ani dveře patrně nesplňují předpisy pro pobytovou službu. „Tady je to domácké. Nemám ráda modernu. Je to tady volnější. Ty LDN mají přísnější režim. Mají zvoneček, paní si kdykoli zazvoní,“ dodává.

Její dcera, s níž se o chod domova starají, Karolína Baťová, se později redaktorům hájí. „Snažíme se zaregistrovat, ale není to tak jednoduché. Jsou tam nějaká pravidla, která ještě musíme zařídit. Chceme, aby nám lidi důvěřovali, ale všechno není hned, jak si člověk umane,“ reaguje.

A opakuje, že klienti prý dostávají potřebnou péči. „I když jsme neregistrovaní, děláme pro klienty první poslední. Nemáme co skrývat. Někteří se na nás dívají skrz prsty. Děláme to s láskou,“ namítá.

Navštívili jsme také někdejší hotel Schindlerův Háj ve Svitavách. Provozovatelé sice tvrdí, že zhruba třem desítkám klientů poskytují jen ubytování a stravu, podle ombudsmana jde ale o další černý domov.

Na místě jsme na nikoho nenarazili, ani po opakovaném klepání na sesternu a zhruba hodinovém procházení objektu jsme nenašli nikoho z personálu. Přestože v zařízení žijí lidé s handicapem i osoby zcela závislé na péči.

Zástupce ombudsmana v téměř padesátistránkové zprávě popsal, jaké nedostatky kontrola zařízení zjistila – od chybějící signalizace pro přivolání pomoci přes nedostatečnou nutriční péči po znečištěné a zapáchající prostředí. Zařízení nesplňovalo ani požární předpisy.

„Podle asistentů si klienti o pomoc zakřičí, což slyší, protože v zařízení jsou ,papírové‘ zdi (…). Jeden klient uvedl, že se v zařízení bojí, protože se v případě potřeby nemůže dovolat pomoci, a to zejména v noci,“ stojí v dokumentu.

Shrnul proto 28 opatření k nápravě a důrazně doporučil neprodleně zažádat o registraci, nebo poskytování sociální služby ukončit.

Jenže Leoš Mikulecký teď nic legalizovat nechce. „Já v tuhle chvíli mám status ubytovny a všechny dotčené orgány, co se jich to týkalo, schválily provoz. Takže za sebe teď nevidím důvod k registraci sociální služby,“ uvedl při rozhovoru s redaktorkou.

Zařízení na přelomu roku 2024 a 2025 kontroloval Krajský úřad Pardubického kraje, v současnosti případ prověřuje také policie. Pokud neprokáže trestný čin, předá věc kraji do přestupkového řízení. Za poskytování sociální služby bez oprávnění hrozí pokuta až dva miliony korun.

Na jižní Moravě fungují desítky podobných domovů načerno. Jihomoravský kraj podnikl od ledna 2025 do letošního května čtyři kontroly. „Počet je ovlivněn zejména jejich časovou náročností,“ reaguje mluvčí kraje Petr Holeček.

Pro většinu lidí nemusí být snadné rozpoznat, že se jedná o nelegální službu. Zástupce ombudsmana proto doporučuje si vždy ověřit v registru poskytovatelů sociálních služeb, zda má zařízení patřičné oprávnění k činnosti. Ten je k dispozici na webových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí.