Článek
Existují určitě lidé, kteří vás přimějí vážně se nad sebou zamyslet, když vám řeknou, že byste se měli stydět.
Pak takoví, u nichž vám je to upřímně jedno.
A pak je tu Aleš Juchelka. Ministr práce a sociálních věcí a dobrovolný průvodce Andreje Babiše Moravskoslezským krajem tak učinil minulé pondělí na tiskové konferenci po jednání vlády. S přísným výrazem a nově naučeným gestem důstojného posunutí brýlí to „se vší zodpovědností“ po boku premiéra vzkázal mé kolegyni Zuzaně Najvrtové, která by se podle Juchelky měla stydět, protože pracuje v Seznam Zprávách.
No. Zuzana se samozřejmě nemá za co stydět a nepotřebuje ani moji pomoc. Ale pár slov bychom si k tomu říct mohli.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Za prvé: Co je přepjaté, není důvěryhodné a jen prozrazuje patrně důvodnou nervozitu člověka ve veřejné funkci, který začne po úplně normálním dotazu, týkajícím se způsobu, jakým jeho úřad zachází s veřejnými penězi a podezřením na střet zájmů jeho poradkyně, teatrálně předvádět svoje pohoršení.
Za druhé: Mnoho lidí na sociálních sítích má tendenci posmívat se Aleši Juchelkovi za jeho někdejší moderování hudebního pořadu Medúza. A dnes je možná ta správná chvíle si říct, že právě tahle etapa patří ve světle posledních let v jeho veřejném působení k těm nejdůstojnějším.
Za třetí: Nemám tendenci někomu radit, jak se má cítit, ale patrně by se mě dotklo, kdybych strávil několik let šaškováním jako nahrávač při mítincích Andreje Babiše, kladl mu otázky typu „Co jste dnes zažil? Jste tu obytňákem? Máme adventní čas, máte myšlenky na Vánoce, když neustále jezdíte za lidmi? Máte čas na předvánoční náladu a nákup dárků? Pekl jste vánočku? Co vás pořád na tom baví, s těmi lidmi tak komunikovat?“, jak to v reportáži z Babišovy kampaně z roku 2022 zachytil například týdeník Respekt, a šéf si pak při děkovné řeči po porážce nemohl vzpomenout ani na to, jak se jmenuju. Možná bych se dokonce trochu zastyděl. Zvlášť, když bych si vzpomněl, že jsem tohle číslo předváděl v roce 2021 dokonce i v Ústí nad Labem - s Viktorem Orbánem!!!
Za čtvrté: Možná bych si přál, aby si už radši nikdo moc nevzpomněl na to, jak jsem v politice začínal a jak jsem z TOP 09, kam jsem vlezl v roce 2010, kdy byla Schwarzenbergova a Kalouskova strana na vrcholu, po prvním neúspěchu o čtyři roky později zase vystoupil a v roce 2017 už kandidoval do sněmovny za ANO. Nevyzývám nikoho, aby se za tuhle učebnicovou ukázku krystalického oportunismu rovnou styděl, ale vzpomenout by si mohl.
Za páté: Stydět by se měl už stoprocentně každý, kdo dal při volbě předsedy Poslanecké sněmovny hlas Tomiu Okamurovi. A pak ten, kdo nechápe, proč by se za to měl stydět.
Za šesté: I kdybych si všechno tohle nějak dokázal pro sebe omluvit, vysvětlit, vytlačit, včetně účasti v podcastu Sorry jako v roli šikanovaného chudáka, pořád tu zůstane TO video z tohohle týdne. Aleš Juchelka v něm hraje překvapeného oslavence, jemuž Andrej Babiš přinese dárek k padesátinám: outdoorové boty, v nichž se smí se šéfem jako každý rok v srpnu vypravit na Lysou horu a snášet u toho poznámky, ať tak nefuní.
Ale nakonec proč ne? Vlastně je to od šéfa milé a v ANO se tahle drobná gesta přízně cení. Je tu jen jeden problém: Ty padesátiny slavil Juchelka v dubnu.
