Trumpovi úředníci: Kuba je největší hrozbou pro USA, naverbovali i Mamdaniho

Kuba možná letos zažije sociální a ekonomický rozpad, který by mohl přivést k pádu téměř 70 let trvající revoluci Fidela Castra.

Ostrov kvůli už šest měsícům trvající americké ropné blokádě zažívá denní mnohahodinové výpadky elektrické energie, nefunguje tam hromadná doprava, odvoz odpadu a začínají citelně chybět potraviny.

Přesto je ostrov největší současnou hrozbou pro bezpečnost USA. Tvrdí to alespoň 100stránková zpráva, kterou vydalo americké ministerstvo zahraničí.

„I když se kubánské hospodářství po desetiletích zkorumpované komunistické vlády ocitá na pokraji kolapsu, základní cíl kubánského režimu zůstává stejný jako v roce 1959, kdy Castro poprvé vpochodoval do Havany: hemisférická marxistická revoluce, která vymaže Spojené státy z povrchu zemského,“ stojí hned v úvodu reportu nazvaného Kuba: Hlavní město komunismu 21. století.

Jeho autoři se vedle popisu rozsáhlé, desítky let budované sítě špionů zaměřují také na údajnou kubánskou „infiltraci“ amerických liberálních institucí, neziskových organizací, univerzit a nakonec i samotné Demokratické strany.

Kubánská propaganda podle zprávy dokázala na svou stranu získat tisíce amerických aktivistů. Konkrétně je zmiňována organizace Venceremos Brigade (Vítězící jednotka), která je americkými úředníky z ministerstva označována za „nejrozsáhlejší a nejnebezpečnější infiltrační operaci, jakou kdy cizí mocnost podnikla proti Spojeným státům“.

U většiny expertů na kubánsko-americké vztahy vzbudil report rozpačité reakce. Je podle nich směšné vykreslovat současný kubánský režim jako ten v období mezi 60. a 80. lety, kdy Fidel Castro skutečně do světa posílal své agenty, armádu a na ostrově vítal celou řadu levicově zapálených lidí, včetně Američanů a Evropanů. 

Takové závěry vycházejí z myšlení jakoby zakletého v době tzv. studené války, míní.

„Zpráva v podstatě do současného světa vypouští věci, které byly pravdivé před 40 lety, ale které už nejsou v očích žádného seriózního specialisty nebo žádného seriózního analytika kubánské situace pravdivé,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy profesor historie a latinskoamerických studií Alejandro de la Fuente, který přednáší na Harvardu.

„Kubánská vláda měla v 70. a 80. letech schopnost ovlivňovat události a podporovat různé typy skupin v Latinské Americe. Tato schopnost je už ale teď dávno pryč. Současná vláda sotva dokáže udržet rozsvícená světla,“ dodal s odkazem na často několikadenní výpadky elektrického proudu.

V tomto ohledu s ním souzní i profesor historie a kubánsko-amerických studií na Miamské univerzitě Michael Bustamante. Ten v podcastovém rozhovoru pro britskou stanici BBC uznal, že se revoluční Kuba před mnoha lety opravdu pokoušela o „podkopání západní civilizace“, a to skrze práci špionů, podporou partyzánských hnutí či vojenskými taženími.

K argumentu, že se tak stále děje, je ale profesor značně skeptický. „Snaha takto propojit minulost a přítomnost je zrádná. Zpráva je v těchto pasážích velmi děravá,“ poznamenal.

Seznam Zprávy udržují kontakt s desítkou obyčejných Kubánců. Na hrozbu, kterou má ostrov stále představovat, se jich tak zeptaly. Nazpět přišly odpovědi, v nichž často zaznívala ironie.

„Jasně, Amerika by z nás měla být podělaná, protože tady na ostrově je lid, který v noci kvůli výpadkům proudu nemůže spát, zapaluje kartóny od vajec proti komárům a přes den vaří na dřevěných polenech fazole. Takže pozor na nás!“ řekla redakci evidentně frustrovaná Kubánka Yamilia Gómez.

Autoři studie si jsou každopádně zjevně dobře vědomi, že je ostrov v zuboženém stavu a má tak, lidově řečeno, problémy sám se sebou. Přesto si za svými závěry stojí s tím, že se moc Kuby vždy soustředila na propagandu.

„Zaměňovat kubánskou chudobu za neškodnost znamená tuto hrozbu zcela nepochopit. Materiální nedostatek nikdy nebyl měřítkem jejího nebezpečí. Její moc byla vždy ideologická, podvratná a parazitní.“

Za příklad dává výše uvedenou organizaci Venceremos Brigade. Podle amerických úředníků Kuba od konce 60. let přivedla do USA přibližně 10 tisíc aktivistů, kteří na ostrově prošli „ideologickou masáží“. Tato indoktrinace má trvat i dnes, tvrdí Trumpovi lidé.

„Mezi jejími členy byli a jsou známí volení úředníci, odboroví vůdci, akademici, aktivisté a celá řada dalších vlivných amerických progresivistů,“ píše se v reportu o Brigádě a zmíněna jsou i konkrétní jména.

Výhradně se přitom jedná o liberální Američany, jako jsou Karen Bass (současná starostka města Los Angeles), Isra Hirsi (dcera progresivní poslankyně za Minnesotu Ilhany Omarové) či Zohran Mamdani (současný starosta města New York), který se hlásí k hnutí „demokratičtí socialisté“ (DSA).

Na DSA zpráva obzvlášť upírá svou pozornost s tím, že jde o exemplární příklad ideologického vítězství Kuby nad myslí extrémně levicových Američanů.

„Dnes si (DSA) udržuje vášnivou, téměř náboženskou oddanost věci kubánského režimu – ne proto, že by skupinu ovládali kubánští agenti, ale proto, že tato oddanost je nyní jednoduše de facto politickou ortodoxií americké krajní levice,“ stojí v reportu.

Harvardský profesor De La Fuente ale má za to, že „indoktrinace“ se naopak kdysi báli na Kubě. Své přesvědčení opírá o dekády, které strávil v akademickém světě. Ještě na začátku 90. let totiž studoval na Havanské univerzitě, než se rozhodl pro emigraci a našel své pracovní uplatnění na amerických univerzitách.

„Byli to Kubánci, kteří se děsili studentských výměn s americkými univerzitami, protože tyto výměny vnímali jako prostor, který by mohl narušit vnitřní řád Kuby, tedy podporovat debaty a diskuze, na kterých akademická sféra vzkvétá a které se na ostrově zoufale snaží omezit a kontrolovat,“ přiblížil profesor.

Odborníci se domnívají, že report je svým způsobem i zprávou pro americké voliče. Mají za to, že se jím Trumpovi lidé pokoušejí démonizovat liberály před blížícími se volbami do Kongresu a guvernatur, v nichž jsou demokraté považováni za velké favority.

I proto podle některých expertů prezident a jeho lidé mluví o tzv. Rudé hrozbě (Red Scare), k níž se republikáni v minulosti uchýlili hned několikrát. Stačí připomenout období ve 40. a 50. letech minulého století, známé jako mccarthismus.

Úřady tehdy na popud konzervativního senátora Josepha McCarthyho zatýkaly domnělé komunisty v řadách Američanů, nebo je umisťovaly na černou listinu a ničily tak jejich kariéry.

Sám Donald Trump o další „Rudé hrozbě“ často na veřejnosti mluví.

Podle Zacharyho Wolfa ze stanice CNN prezident na nedávném mítinku v Michiganu použil slovo „komunismus“ či „komunistický“ hned třináctkrát, a to výlučně ve spojení s liberály a Demokratickou stranou.

Wolf svůj článek přitom opatřil následujícím titulkem Moderní Rudá hrozba je oficiálně zde.

„Republikáni, kteří doufají, že odvedou pozornost od neutěšené míry popularity prezidenta Donalda Trumpa, dali jasně najevo, že jejich (volební) strategií bude vykreslovat celou Demokratickou stranu jako komunistickou, což není pravda,“ napsal.

Zpráva se mezi řádky dá číst i jako záminka k potenciálnímu vojenskému úderu USA proti Kubě. Donald Trump sice nedávno řekl, že se tamní režim zhroutí sám od sebe a že americké letectvo nemá vlastně v rozbité zemi co bombardovat, je ale notoricky známo, že své postoje často a rychle mění.

Profesor Bustamante ve svém rozhovoru pro BBC poukázal na snahu Trumpovy administrativy Kubu vykreslovat v těch nejhorších barvách.

Akademik jmenoval nedávné informace - byť spekulativního rázu - o ruských a čínských agentech na Kubě, následované skutečnou americkou obžalobou Raúla Castra a tvrzením, že Írán ostrovu dodal stovky dronů.

„A teď tato zpráva. Administrativa v posledních několika měsících postupně buduje příběh o kubánské hrozbě vůči USA takovým způsobem, že by to možná mohlo vést k vojenské akci,“ řekl Bustamante.

Studie amerického ministerstva zahraničí v této souvislosti opomíjí roli, kterou směrem ke Kubě od konce 50. let do současnosti sehrávají samotné Spojené státy. Ve zprávě nelze najít byť jedinou větu, která by zmiňovala americké podvratné akce, jako byly výsadky žoldáků, sabotáže či celou řadu neúspěšných pokusů o atentát na Fidela Castra.