Článek
Česko má ambice stavět nové domy, železnice, elektrárny i silnice. Už nyní by však mělo řešit otázku, z čeho je postaví. Až na tyto stavby dojde, může už chybět základní surovina: kámen.
Ložisek kamene, štěrku i písku je v Česku nyní dostatek, stejně jako zásob natěženého materiálu. Hlavní výzvou do budoucna je tyto zdroje včas zpřístupnit pro těžbu. Zatím chybí nově povolené a regionálně dostupné zdroje, které by současné lomy dokázaly nahradit.
„Za účelem zásobování České republiky těženým a drceným kamenivem je nezbytné zajistit jejich těžbu v dostatečném množství. To znamená hospodárně, úplně a efektivně dotěžovat již těžená ložiska, zajistit otvírku nových ložisek a maximalizovat využití materiálů uložených na odvalech a výsypkách,“ říká Marcela Hrbáčková, členka představenstva Těžební unie.
Stát si problém uvědomuje. Už minulá vláda schválila dokument, který stanovil vybraná ložiska stavebního kamene jako strategická. Celkem jich je 47, z toho 21 nových. Povolování těchto zdrojů by mělo být jednodušší i díky liniovému zákonu, přičemž o povolení těžby bude rozhodovat Český báňský úřad, který posuzuje vyjádření účastníků řízení, včetně obcí, veřejnosti a samospráv.
Otevírání nových těžebních prostorů i rozšiřování těch stávajících je nyní administrativně velmi složité a povolovací procesy často trvají řadu let. „Přestože v posledních letech došlo k některým legislativním změnám, které mají za cíl povolování těžby zefektivnit, z pohledu praxe však stále existuje prostor pro další zjednodušení povolovacích procesů,“ říká mluvčí Heidelberg Materials Klára Šestáková.
S nutností zrychlit povolovací proces při otevírání nových ložisek souhlasí všichni oslovení aktéři. Situaci ohledně budoucích možností těžby kamene, štěrku a písku považují za kritickou.
„Za současné situace trvá otevření nové pískovny či rozšíření stávající běžně i přes 10 let. U kamenolomů je situace ještě horší, tam se dosud nepodařilo ‚na zelené louce‘ povolit jediný nový projekt od roku 1989. Je to přitom martyrium pro všechny strany – těžař, obec ani její obyvatelé dlouhá léta nevědí, na čem jsou,“ říká mluvčí Českých štěrkopísků Petr Dušek.
Záměr státu jde sice podle Českých štěrkopísků správným směrem, ale i kdyby se podařilo uvést do provozu všechna státem vytipovaná ložiska, hrozící deficit by to neodvrátilo. Na jeho seznamu jsou totiž pouze ložiska ve vlastnictví státu.
„Stát by měl tedy do budoucna analyzovat i možnosti využití ložisek v soukromém vlastnictví. Obecně by hodně pomohlo víc pracovat s institutem veřejného zájmu a strategických záměrů,“ popisuje Dušek.
Někde už se dováží
Dostupnost kameniva se však liší region od regionu. V některých krajích už surovinová krize propukla před lety a místní stavaři jsou odkázáni na dovoz ze zahraničí.
„Například ve Zlínském kraji platil v určitém období přídělový systém na štěrkopísek. Nyní se daří uspokojovat poptávku, ale pouze za cenu nákladných dovozů ze Slovenska. Dramatická situace hrozí v blízké budoucnosti třeba ve Středočeském kraji, který má i díky dodávkám do Prahy největší spotřebu základních stavebních materiálů ze všech regionů,“ popisuje Dušek.
Případný nedostatek v Česku však nelze řešit pouze importem. „To však neznamená, že by se kamenivo ze zahraničí vůbec nedováželo. V některých příhraničních regionech je přeshraniční obchod běžný a může být ekonomicky smysluplný vzhledem k blízkosti zdrojů. Není však reálné ani žádoucí spoléhat na dovoz jako na hlavní způsob zajištění stavebních surovin pro celou Českou republiku,“ říká Šestáková.
Z dlouhodobého hlediska proto podle ní dává největší smysl využívat domácí zdroje, které jsou k dispozici, a vytvářet podmínky pro jejich těžbu.
Dostupnost materiálů nezáleží jen na geologických možnostech, ale především na tom, jak se daří stávající těžební kapacity průběžně rozšiřovat a nahrazovat novými. „Řada dnes provozovaných lomů a pískoven funguje desítky let a jejich zásoby se postupně vyčerpávají. Jejich rozšiřování nebo otevírání nových ložisek však naráží na složité a časově náročné povolovací procesy,“ říká Šestáková.
Už nyní v některých částech republiky je nutné kamenivo přepravovat na větší vzdálenosti. „Místní zdroje jsou omezené. To není ideální ani z ekonomického, ani z environmentálního hlediska a znamená to také vyšší dopravní zátěž pro obce, kterými nákladní doprava projíždí,“ popisuje Šestáková.
Někde se už nadcházející krize projevuje na prodlužování zásobovacích tras. Není výjimkou, že se kamenivo dováží i na vzdálenosti delší než 100 kilometrů.
„To už se samozřejmě logicky musí projevit i na ceně. Když se však podíváte na celkové statistiky za poslední roky, zatím uvidíte pouze relativně mírné zdražování kopírující inflaci. Až přijde opravdový nedostatek, může to být mnohem dramatičtější,“ upozorňuje Dušek.
Řada dnes provozovaných lomů a pískoven funguje desítky let a jejich zásoby se postupně vyčerpávají. Podle studie České geologické služby je v Česku 327 evidovaných ložisek stavebního kamene, využívá se ale jen 172 z nich. Většina aktuálně provozovaných kapacit, jak ukazuje graf níže, se vytěží do 10 let.
„Ve středním a dlouhodobém výhledu má stavebnictví a průmysl stavebních hmot dostatečné rezervy výrobních kapacit, problémem však může být reálná disponibilita zásob vstupních surovin, která se významně snižuje. Většina ložisek stavebního kamene je dlouhodobě využívaná a z toho vyplývá skutečnost, že zásoby suroviny se postupně dotěžují,“ uvádí Česká geologická služba.
V Česku je také 205 evidovaných ložisek štěrkopísku v majetku státu, z toho má povolenou těžbu jen 74 z nich, činnost vykázalo jen 66. Přesto se těžba a spotřeba štěrkopísků v posledních letech stále zvyšuje. Řada štěrkopískových dolů už je navíc vytěžených, další skončí v horizontu desetiletí, pokud ne dříve.
„Obecně lze odhadovat, že pokud by se nová ložiska otvírala stejným tempem jako doposud (tedy téměř vůbec), již v horizontu několika let dojde k dotěžování prvních zdrojů. Pokud nebudou nahrazeny, pochopitelně to bude mít vliv na cenu stavebních surovin a současně na rychlost dotěžení těch zbývajících,“ říká mluvčí skupiny Strabag Edita Novotná.
Zároveň se zvyšují požadavky na kvalitu kameniva pro různé typy staveb. Například materiál, který odpovídá kritériím pro stavbu železničních koridorů, se těží jen v osmi tuzemských lomech.
„Obzvlášť citlivá je situace u speciálních druhů kameniva potřebných pro železniční infrastrukturu a budoucí vysokorychlostní tratě, kde požadované technické parametry splňuje pouze omezený počet ložisek,“ říká Novotná.
Podle Hrbáčkové se horní právo za posledních 35 let příliš nezměnilo, a tak se hlavní problémy otevírání nových lomů týkají právě zastaralých právních předpisů. „S ohledem na složitý a zejména zdlouhavý průběh správních řízení k získání povolení k přípravě, otvírce a dobývání ložisek nerostů se nedaří adekvátně nahrazovat kapacity dotěžených či dotěžovaných ložisek nerostů nově otevíranými,“ popisuje Hrbáčková.
Otevírání nových kapacit však nebrzdí jen dlouhá povolování, ale také nesouhlas občanů, kteří mají žít v blízkosti kamenolomů.
„Pokud chceme zajistit dostupnost stavebních surovin pro budoucí výstavbu, bude potřeba hledat způsoby, jak lépe vyvažovat místní dopady s širším veřejným zájmem. Bez stavebního kamene totiž nevzniknou ani silnice, ani železnice, ani nové byty, školy nebo nemocnice,“ uzavírá Novotná.
