Španělé jsou nervózní ze ztráty území. Maroku roste chuť i podpora

Diktátor Francisco Franco už byl tehdy ve velmi špatném stavu a nebylo jasné, kdo se po jeho smrti ujme moci. Španělsko bylo politicky nestabilní a právě toho využilo Maroko.

Král Hassan II. se pustil do akce na ovládnutí Španělské Sahary, území jižně od Maroka, které je v současnosti známé jako Západní Sahara. Zorganizoval pochod asi 350 tisíc Maročanů, převážně civilistů, ale i vojáků, do této oblasti.

Maroko se většiny regionu skutečně zmocnilo. Území sice zůstává dodnes sporné a část místního obyvatelstva usiluje o nezávislost, ale nevypadá to, že by pozice Rabatu v Západní Sahaře byly ohrožené.

Události roku 1975 vešly do dějin jako zelený pochod. V souvislosti s průnikem desítek tisíc migrantů z marockého území do španělského severoafrického města Ceuta z minulého týdne se ve Španělsku objevily zmínky o zeleném pochodu č. 2. Zmínil se o něm například komentář deníku El País.

Profesorka mezinárodního práva a mezinárodních vztahů Ana Morenová v něm uznává, že před nedávným děním chyběla výzva k organizované akci. Přesto v obou událostech spatřuje podobnosti.

„V obou případech to vypadá, že přesun lidí na území pod španělskou suverenitou nebo správou souvisí se strategií vyvíjet na Madrid tlak a proměnit hranici v donucovací nástroj,“ napsala expertka z Univerzity Karla III. v Madridu. Podobné názory se objevily i v dalších médiích.

Mezi analytiky panuje přesvědčení, že Maroko muselo hromadný průnik lidí do Ceuty přinejmenším tolerovat.

Rabat nikdy neuznal španělskou suverenitu nad Ceutou ani nad Melillou, dalším španělským městem v severní Africe, a několika ostrovy bez civilního obyvatelstva u marockého pobřeží. Madrid tato místa ovládá po staletí a žijí tam převážně křesťané.

V současné krizi vláda v Rabatu úmysl ovládnout španělská města najevo nedávala. V minulosti o tom ale král Muhammad VI. mluvil a i tentokrát se v marockých médiích objevily články volající po jejich připojení.

„Ústřední otázkou už není, jestli budou tato města znovu začleněna do jejich přirozeného prostředí, Maroka, ale jak dlouho to bude trvat a kolik lidských tragédií se mezitím stane,“ napsal list Le360 blízký marocké královské rodině.

Ani Španělsko v současné krizi Maroko z nekalých úmyslů oficiálně neobvinilo, naopak si pochvalovalo spolupráci. Přesto ministryně obrany Margaret Roblesová považovala za nutné tento týden zdůraznit, že obě města patří Španělsku.

„Ceuta a Melilla jsou nedotknutelné,“ prohlásila v pondělí. „Každý musí jasně pochopit, že španělská teritoriální integrita a suverenita nejsou věcí k debatě.“

Situace vyvolává v Madridu opatrnost i proto, že marocký zálusk na španělská města získává v poslední době určitou mezinárodní podporu.

Izraelský velvyslanec při OSN Danny Danon minulý týden po začátku krize v Ceutě vyčetl Španělsku kritiku izraelského zásahu v Pásmu Gazy. „Možná by předtím, než nás bude poučovat, mohlo vysvětlit světu, proč si pořád uchovává koloniální enklávy v Africe,“ napsal na síti X.

Vedoucí izraelské diplomatické mise ve Španělsku Dana Erlich pak ujišťoval, že nejde o oficiální pozici židovského státu.

Ceuta a Melilla se ale dostaly také do zprávy amerického Kongresu, jak si všiml server Politico. Píše se v ní o historickém marocko-americkém spojenectví, o tom, že města leží na marockém území a že Spojené státy mají podpořit jednání mezi Španělskem a Marokem o jejich budoucím statusu.

Vztahy Rabatu a Washingtonu se prohloubily za vlády Donalda Trumpa. USA prodávají Maroku zbraně, země mají dohodu o vojenské spolupráci a Američané už během prvního mandátu současného prezidenta přiměly africké království normalizovat vztahy s Izraelem. Výměnou USA uznaly marocké nároky na zmíněnou Západní Saharu.

Oproti tomu současná španělská socialistická vláda Pedra Sáncheze je Trumpovi trnem v oku. Šéfovi Bílého domu vadí kritický postoj Madridu vůči izraelské ofenzivě v Pásmu Gazy i odmítnutí Španělska poskytnout Američanům vojenské základny pro válku s Íránem.

„Řekl bych, že z hlediska Maroka je racionální, aby tlačilo, jak jen to jde, aby dosáhlo svých politických cílů v době mezi Trumpovou inaugurací a listopadovými midterms,“ řekl tento týden pro list Financial Times politický expert Michael Walsh z Aljašské univerzity s odkazem na volby do americké Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu.

Maroko už v minulosti použilo proti Španělsku sílu. V roce 2002 jeho námořnictvo obsadilo neobydlený španělský ostrov Perejil u pobřeží Ceuty. Po týdnu Španělsko na místo vyslalo speciální jednotky a Maroko se stáhlo.

Potenciální marocká hrozba je o to složitější, že není zcela jasné, jestli se na Ceutu a Melillu vztahuje článek 5 smlouvy NATO o kolektivní obraně. Ten se výslovně zmiňuje pouze o napadení území členských států v Severní Americe a Evropě. Španělská města ale leží v Africe.

V roce 2022 tehdejší generální tajemník Aliance Jens Stoltenberg ujistil, že se článek 5 vztahuje i na tato území. Trump v době svého druhého mandátu ale zpochybňuje samotnou podstatu NATO, a tak je otázka, jaké by bylo odhodlání spojenců města bránit.

Zástupce Aliance na dotaz serveru Politico na toto téma odmítl spekulovat o „hypotetických scénářích“ a ujistil, že NATO je připraveno bránit všechny spojence.

Španělská opozice kritizuje vládu, že v současné krizi neukázala Maroku dostatečně sílu a nedala najevo odhodlání se bránit.

„Měli bychom usilovat o přátelské vztahy s Marokem. Ale je důležité zajistit, aby i vaši přátelé rozuměli, kde jsou červené linie, které se zkrátka nesmí překračovat,“ řekl pro Politico někdejší ministr zahraničí José Manuel García-Margallo z Lidové strany.

S ním souhlasí i historik z madridské Univerzity krále Juana Carlose José Luis Rodríguez Jiménez. „Vláda se rozhodla Rabatu ustoupit a nepochopila, že to budou v Maroku vnímat jako slabost. Ta země není naším přítelem a má zájem využít našich slabin,“ řekl pro stejný server s tím, že minulý týden se jednalo o „nácvik možné invaze“.

Expert na bezpečnost ve Středomoří Carlos Echeverría Jesús, se kterým mluvila španělská odnož stanice Deutsche Welle (DW), očekává, že podobné akce se v Ceutě budou opakovat, „pokud Španělsko nedokáže najít nástroje nátlaku a odstrašení, aby tomu zabránilo“.

Podle něj se bude dařit držet marocké nároky na uzdě, dokud bude Španělsko dávat najevo odhodlání Ceutu, Melillu a další území bránit. Připomněl už zmíněný incident z roku 2002.

Ve prospěch Madridu hraje i to, že většina obyvatel měst si přeje zůstat součástí Španělska. Separatistické tendence se tam neobjevují, přestože v průběhu let roste podíl muslimské populace i populace s marockým původem.

„Dokud Maroko zůstává ekonomicky méně rozvinuté než Španělsko, je nepravděpodobné, že by se místní chtěli stát součástí této severoafrické země. Věci se ale můžou změnit, pokud by Maroko zbohatlo a bylo demokratičtější,“ uzavřel pro DW Riccardo Fabiani, ředitel severoafrických projektů think tanku International Crisis Group.