Článek
Čtete ukázku z newsletteru Takže, ve kterém komentátoři Seznam Zpráv glosují ta nejdůležitější aktuální témata a přibližují českou i zahraniční politickou debatu. Přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každý čtvrtek dostávat do své e-mailové schránky.
Policie odložila případ rasistických a nenávistných komentářů na facebookovém profilu Filipa Turka. Kvůli promlčení. Podrobné usnesení, zpracované odborem extremismu a terorismu, vyznívá jako temná, až zdrcující četba. Ti, kdo by si nechtěli kazit žaludek popisem a analýzou vyšetřovaných skutků, zaslouží pochopení.
Ale na druhé straně, není mnoho aktuálních dokumentů, které mohou tak naléhavě znázornit, v čem žijeme, a tím přispět k porozumění poměrům. Takže, bohužel, jde o cenný text.
Státní vyšetřovatelé dospěli k závěru, že trestné činy se v letech 2010 až 2017 staly a že za „židobuzeranty“, „negry“, „opice“ nebo „popálené cikáně jako polehčující okolnost“ na Turkově profilu nezodpovídá nikdo jiný než Filip Turek. Všechny ty odpornosti byly promlčeny s koncem roku 2022. Včetně toho, že se je dotyčný pokoušel uličnicky vydávat za „vtipy“, na což by měl existovat speciální zostřený paragraf.
Jistě, není to pravomocný rozsudek a platí presumpce neviny. Ale protože k soudu nedojde a protože celá známá záležitost se těžko fakticky posune dál, víc indicií k dispozici asi nebude. To podstatné, co vědět potřebujeme, o Turkovi pravděpodobně víme. Ale nejen o něm: Protože jde o veřejnou osobu, která uspěla ve svobodných volbách a ovlivňuje společnost, pak se něco dozvídáme také o sobě.
Policejní usnesení není zdrcující četba ani tak osobně pro Turka, který se přece za jakýchkoli okolností tváří jako mistr světa. Jemu to bude fuk. Temný je spíš pocit, který se vtírá mezi řádky. A spolu s ním otázky těch, kdo o sobě na rozdíl od vysokooktanového suveréna z umělé hmoty pochybují:
Kam až zlobu necháváme dojít? Jak slabí nebo silní jsme? Na co si zvykáme, s čím se smiřujeme? Co vstřebáváme jako daň za svobodu? Jsou ještě nějaké meze, kde?
Veřejná řeč je otrávená záští. Filip Turek na tom má podíl, ale ani zdaleka si nezačal. Už dobře věděl a ví, čím a jak se dá blýsknout.
Ano, takhle tu musím rozumovat i proto, že nejsem rázná paní správcová, která by si vystačila s tím, že tomu klukovi Turků chybí vychování, a tím by to pro ni haslo. Rozhodně by se s ním nezačala překřikovat na facebooku ani jinde. Bylo by to pod její pavlačovou úroveň.
Až na to, že doba a naše situace je úplně jiná a Filip Turek ještě nedávno mířil do vlády. Když se prezident postavil proti, nastalo politické drama.
Petr Pavel se v lednu vůči Turkovi a Andreji Babišovi zapřel o „ochranu ústavního hodnotového řádu republiky, pokud proti němu navržená osoba vystupuje, respektive pokud existují důvodné pochybnosti o jeho loajalitě k němu“. V dopise premiéra informoval, že se nacházíme „v demokratickém právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana“, pročež by členové vlády měli „respektovat, chránit a prosazovat“ kupříkladu „lidskou důstojnost a rovnost, jakož i odmítnutí totalitních a autoritářských ideologií a světonázorů“.
Takže Turek? No way, zaznělo z Hradu. No to dá rozum! zvolala by paní správcová, nepolíbená ústavním právem.
Zkraje roku se rozhořela velká a vášnivá debata o tom, jestli prezident republiky takhle odmítnout ministra smí. A jestli jsou jeho důvody pro výjimečný krok dost pádné.
Za Achillovu patu hradních právníků se přitom bral argument, že nesejde na tom, jestli je veřejný činitel (rozuměj Turek) vůči demokracii loajální skutečně, anebo jestli se jako loajální jeví. „Vznik pochybností o této loajalitě podle Ústavního soudu podrývá důvěru veřejnosti nejen ve veřejné služby, nýbrž i ve stát samotný,“ stál si na svém Pavel.
Turek ministrem není a dým nad bojištěm se od té doby usadil. Přečetl jsem si znovu, co tehdy napsal Pavel, a co teď napsali vyšetřovatelé. Zapadá to do sebe. Turek se jeví jako všechno možné, jenom ne přítel ústavních a některých všeobecně lidských hodnot. A to podle názoru prezidenta republiky, podle policejního usnesení i podle zdravého rozumu paní správcové. Přihlížet, jak skládá slib ministra, by znamenalo zakoušet triumf slabosti, hanbu demokracie. O čem se tu vůbec bavíme?
V plné verzi newsletteru Takže najdete i souhrn komentářů SZ z uplynulého týdne a autorské tipy na čtení v jiných českých i zahraničních médiích. Přihlaste se k odběru, aby vám nic zajímavého neuniklo.
