Tragédie s jiným výsledkem. Proč socialistická země dopadla hůř než soused

Prokopávali se troskami zbořené budovy v úporné snaze najít svou babičku, mámu a mladšího bratra.

Sedmnáctiletý Winder a o dva roky mladší Deivi pracovali bez odpočinku den za dnem.

Chlapci, jejichž příběh nedávno popsal list The New York Times, neustávali ani v noci. Ruce krvavé, v plicích prach ze suti, často dehydrovaní a fyzicky i mentálně vyčerpaní. S každým dalším dnem věděli, že šance na záchranu dramaticky klesají.

Z Kolumbie za nimi do jejich rodné La Guairy, města na venezuelském pobřeží, přijel otec. Přidali se i dva strýcové a otčím. Snažili se najít byt číslo 107, který byl umístěn v prvním patře 12poschoďového paneláku. Ten se na jejich byt doslova sesunul.

Skupina k záchraně používala, co se dalo: lopatu, krumpáč, kladivo, sbíječku, pilu, a dokonce i kuchyňský nůž. To vše si sousedé navzájem půjčovali. K těžké technice se nedostali, vláda jim nepomohla.

Jak Seznam Zprávy napsaly už dříve na základě svědectví několika obyvatel Caracasu a La Guairy, záběrů ze sociálních sítí a informací venezuelské opozice, záchranné práce často zůstaly na bedrech obyčejných lidí.

Socialistická vláda Delcy Rodríguezové neměla kapacitu na to, aby do oblasti dokázala vyslat dostatečný tým záchranářů a vojáků. Navíc se objevily případy rabování, krádeží a úplatkářství v řadách armády. Mnozí z vojáků a policistů ani neprojevili o práci v troskách zájem.

Winder a Deivi nakonec 69letou babičku Carmen, 35letou matku Yusmani a desetiletého bratra Moissése našli. Bohužel až 26. den po otřesech. Jak se dalo čekat, nikdo z trojice nepřežil.

Chlapci následně odjeli do kolumbijského města Cali, aby nějaký čas strávili se svým otcem Deividem a zbavili se, kromě jiného, traumatu z této tragédie. Osud tomu ale chtěl, že je v Cali potkal ten samý děs.

I toto město a část země zasáhlo zemětřesení, a to o stejné síle jako v jejich rodné Venezuele. Otřesy byly tak silné, že se jen stěží dokázali dostat z otcova bytu. Přežili a s nimi i jejich otec.

Kdyby v Kolumbii žila celá rodina, možná by dnes byli naživu i blízcí chlapců. Zemi totiž postihlo zemětřesení o síle 7,4 stupně. Ve Venezuele naměřili u dvou po sobě jdoucích otřesech 7,2 a 7,5 stupně.

Rozdíl v počtech obětí je ale propastný. V Kolumbii zahynulo nejméně 280 lidí, ve Venezuele pak přinejmenším 6300. 

Dá se očekávat, že počty obětí ještě porostou, je ovšem otázkou, zda venezuelské úřady do svých statistik zanesly i ty, kteří skončili v masových, často neoznačených hrobech.

Následky zemětřesení ve Venezuele:

Socialistická vláda v Caracasu je známá zkreslováním statistik či prezentací zcela vylhaných údajů, a to jen proto, aby se neukázala jako nekompetentní.

Diktátor Nicolás Maduro, kterého v lednu v Caracasu zadrželo americké komando, dokonce přestal vydávat údaje o hrubém domácím produktu, kriminalitě či počtu nakažených malárií. Země se pod jeho nadvládou nacházela v hluboké ekonomické krizi, čísla by zřejmě byla hrozivá. A tak Maduro, jak tehdy říkala opozice, zvolil „informační tmu“.

Přesto se teď experti pídí po tom, jak je možné, že obě podobné tragédie mají tak rozdílný počet obětí.

Samozřejmě, Venezuela měla tu smůlu, že byla zasažena hned dvakrát. V potaz se musí brát i typ zemětřesení a jeho původ.

To v Kolumbii seizmologové označují za zemětřesení tzv. střední hloubky. Jedná se o otřesy, k nimž došlo v hloubce asi sto kilometrů pod zemským povrchem, napsala americká veřejnoprávní stanice NPR s tím, že dosah byl tudíž „rozptýlenější“ a ztrácel na síle.

„Takové zemětřesení obvykle zasahuje širší oblast než mělké zemětřesení, jako bylo to, které jsme před několika týdny zaznamenali ve Venezuele,“ vysvětlil NPR Harold Tobin, ředitel Seizmické sítě Pacifického severozápadu.

„Mělké“ otřesy, které navíc nastanou v hustě obydlené oblasti, jakou je venezuelská La Guaira, tak podle něj mohou být devastující.

Další roli hraje, jakým podložím seizmické vlny procházejí. Pokud má, tak jako v případě La Guairy, podobu písčitých sedimentů vzniklých ze zvětralých hornin, dopad může být daleko drtivější.

„Bohužel se ukazuje, že se tyto otřesy zesilují v oblastech, kde místo skalního podloží na povrchu máme vrstvy sedimentů. Sypké, měkčí sedimenty se otřásají více,“ vysvětlil seizmolog Tobin.

Není to vše. Znepokojivým zůstává fakt, že ve Venezuele byla v poslední době postavena celá řada bytových komplexů a sídlišť bez kolaudace a stavaři používali špatný, levnější materiál.

Například takzvaná socialistická městečka, která s velkou fanfárou stavěli vůdci revoluce Hugo Chávez a Nicolás Maduro a nechávali tam bydlet jim oddané Venezuelany zadarmo, se zhroutila doslova jako domečky z karet.

Takový osud například potkal komplex s označením OPPE v La Guaiře. Z 96 budov, které toto sídliště tvořily, jich šlo k zemi na 93.

Kolumbie má naproti tomu normy pro seizmicky odolné stavby, které mohou snížit riziko zřícení, upozornila NPR.