Článek
Vláda chce snížit distribuční poplatky na účtech za elektřinu. Záměr je pochopitelný, tyto poplatky v posledních letech výrazně rostly a tvoří stále větší část celkového účtu za energie českých domácností. Jako nástroj si vláda zvolila navýšení dotace provozovatelům distribučních soustav z Modernizačního fondu o další miliardu korun. Jenže peníze se seberou jinde a cena za to bude vysoká.
Celkový objem prostředků v Modernizačním fondu oproti původním odhadům výrazně klesl. Připomeňme, že do něj proudí především výnosy z prodeje emisních povolenek. Vláda proto přerozděluje to, co zbývá. A výsledek není příjemný.
Zatímco distributoři a český průmysl dostanou více, ostatní programy o peníze přijdou. Program RES+, ze kterého obce a města úspěšně čerpaly na výstavbu fotovoltaik, akumulaci energie nebo komunitní energetiku, se má zkrátit o 12,8 miliardy korun. Program KOMUNERG, zaměřený na lokální energetická společenství, přijde o celých 74 procent původní alokace, tedy o 2,8 miliardy korun.
To jsou programy, které pomáhaly rozhýbat energetickou transformaci zdola, na úrovni obcí a jejich obyvatel. Jejich výrazné osekání pocítíme.
Přitom záměr snížit distribuční poplatky prostřednictvím dotací z Modernizačního fondu má logiku a odpovídá trendům z jiných evropských zemí. Problém není v samotném záměru, ale v jeho provedení.
Háček je v podmínkách výzvy pro distributory. Kontrolní mechanismy jsou slabé – distributor předloží k projektu externí posudek a po schválení dostává paušální dotaci za každý nový megawatt nové kapacity sítě, bez průběžné kontroly ze strany státu. Posudky zpracovávají experti vybraní samotným distributorem a metodika, podle níž vznikají, není veřejná – nelze ji tedy ověřit zvenčí.
O přiznání podpory navíc nerozhoduje kvalita projektu ani jeho reálný přínos pro síť, rozhoduje pořadí podání žádostí. Projekty s největším potenciálem tak nemají před průměrnými žádnou přednost.
To by samo o sobě bylo problematické. Jenže existuje ještě hlubší strukturální problém, kvůli němuž hrozí, že distribuční poplatky navzdory vyšší dotaci neklesnou vůbec, a dokonce dále porostou.
Platná Metodika cenové regulace Energetického regulačního úřadu provozovatele sítí de facto odměňuje za to, kolik investují, nikoli za to, jak efektivně pracují s existující kapacitou sítě.
Oprávněný zisk distributora se počítá jako násobek celkové hodnoty aktiv a koeficientu výnosnosti WACC. Čím více distributor investuje, tím vyšší je jeho regulační báze aktiv, a tím vyšší je také jeho povolený zisk. V roce 2023 dosáhl zisk provozovatelů elektrizační soustavy historického maxima 17,6 miliardy korun. Koeficient WACC přitom vzrostl z 6,5 procenta v předchozím regulačním období na aktuálních až 8,4 procenta.
Výsledkem je systém, který motivuje k maximalizaci investic bez ohledu na jejich efektivitu nebo existenci levnějších alternativ, jako je lepší monitoring nebo chytré řízení sítí.
Na totéž upozorňuje i Evropská agentura pro spolupráci energetických regulátorů (ACER) a doporučuje státům přeorientovat tarifní struktury na efektivitu a provozní náklady namísto kapitálově náročných investic. S kolegy třeba dlouhodobě prosazujeme časově proměnlivé distribuční tarify, které fungují v řadě zemí.
Z Modernizačního fondu tak fakticky platíme distributorům část investic, které by při správně nastavené regulaci vůbec nemusely vzniknout. Navýšení dotací jádro problému neřeší, přesouvá jen náklady z účtu zákazníka do veřejného rozpočtu.
Pokud chce vláda skutečně snížit distribuční poplatky, musí se soustředit na reformu Metodiky cenové regulace a motivovat distributory k efektivitě, ne jen ke zvyšování objemu investic. Peníze z Modernizačního fondu přitom zároveň potřebují obce, komunitní energetika i obnovitelné zdroje. Volit mezi běžnými občany a distributory by přitom nemuselo být nutné.
