Lapačky měl na obě strany a vládl NHL. Pak brankáře zlomil vlastní stres

Chytali proti sobě v NHL. Jeden za Montreal, druhý za Toronto, panovala mezi nimi velká rivalita. Když Turk Broda, brankář Maple Leafs, zemřel, kolega Bill Durnan měl nést jeho rakev. Mimo led se jedničky legendárních týmů respektovaly, přátelily se.

Den před Brodovým pohřbem musel Durnan do nemocnice. Kamarádovi se poklonit nakonec nešel. Po týdnu zemřel taky. Jedna z nejvýraznějších postav historie NHL měla cukrovku a bývalému gólmanovi nakonec selhaly ledviny. „Vůbec jsme nevěděli, jak je nemocný,“ byl v šoku bývalý kapitán Canadiens Toe Blake. Durnanova manželka si spoluhráčům postěžovala, že její muž odmítal chodit k doktorovi.

Zvykl si na to z gólmanské kariéry. Ve 40. letech měly kluby NHL běžně jen jednoho brankáře. Ohlásit zranění znamenalo, že místo sebe pouštíte do akce někoho jiného. V roce 1972 tak Bill Durnan zemřel v pouhých 56 letech. Šestkrát během sedmi let, kdy chytal NHL, se stal nejlepším brankářem ligy a vyhrál dvakrát Stanley Cup. Poslední před 80 lety.

Do historie se zapsal i jako poslední brankář NHL, který plnil funkci kapitána. V sezoně 1947/48 se zranil Toe Blake a písmeno „C“ dostal na dres gólman.

„V té době si kapitán mohl rozhodčím stěžovat mnohem víc než dnes. Jednou z mých povinností bylo trenérovi hlásit, co se na ledě odehrálo,“ líčil Durnan v publikaci Heroes and History, která vyšla v roce 1994 a věnovala se i dávné éře NHL.

„Vypadal jsem trochu hloupě, když rozhodčí udělal nějaký verdikt, který byl z našeho pohledu chybný, a já ho se všemi těmi chrániči a velkou holí honím po ledě. Pak jsem hned letěl ke střídačce to říct trenérovi,“ popisoval Durnan divočinu, která se děla na ledě, když dělal kapitána.

Jezdil za rozhodčími hodně často. Od dalšího ročníku už se v pravidlech objevilo, že žádný brankář takovou funkci vykonávat nesmí a nemůže být ani zástupcem. Vancouver pak sice v roce 2008 jmenoval kapitánem brankáře Roberta Luonga, ale spíš šlo o marketingový tah.

Gólman nesměl mít kapitánský symbol na dresu, tak ho měl namalovaný aspoň na masce. Posledním v historii zůstává Durnan.

Původně měl našlápnuto do Toronta, kde pak exceloval Turk Broda. Ale Maple Leafs o na tu dobu vysokého brankáře (184 centimetrů) ztratili zájem. Zranil si koleno, takže Bill Durnan přestal pro Toronto existovat. Nevypadal perspektivně.

Nakonec to nevadilo. Hrál skvěle softbal a kdyby chtěl, mohl podepsat smlouvu v Anglii jako fotbalista. Ale on dál chytal nižší soutěže v Americe.

Velký zájem o něj postupně začal projevovat Montreal, ovšem přesvědčit Durnana nebylo jednoduché. V seniorském hokeji si vydělával slušné peníze, navíc bez tlaku, který přinášelo chytání v NHL. Nakonec ho Canadiens ulovili deset minut před startem zápasu s Bostonem.

Brankář podepsal v sedmadvaceti letech kontrakt, který mu dával smysl, rychle se převlékl a skočil na led. Vychytal remízu 2:2. „Je to nejlepší brankář, jakého NHL za posledních dvacet let měla, protože má největšího soutěžního ducha,“ prohlásil trenér Dick Irvin. „Je nejméně náladový a pod palbou je nejlepší ze všech.“

Durnan se v roce 1944 stal prvním nováčkem v historii NHL, který rovnou vyhrál cenu pro nejlepšího brankáře ligy. Montreal s ním taky došel ke Stanley Cupu. Podobný scénář se pak v klubu povedl i Kenu Drydenovi na začátku 70. let.

Maximální odměnou za sezonu bylo pro Durnana 10 500 dolarů, což znamenalo na konci 40. let vysokou sumu a ocenění jeho práce. Jednalo se zhruba o šestinásobek peněz, které dostával běžný dělník v továrně.

Stejně kariéru zabalil na vrcholu, když patřil mezi nejlepší brankáře NHL.

Ve svých dvou posledních sezonách kariéry vychytal celkem 18 čistých kont. K tomu vydržel bez gólu 309 minut a 21 sekund, což byl rekord NHL, který platil až do roku 2004. Překonal ho Brian Boucher.

Neskončil, protože by na hokej neměl. Užíral ho psychický tlak, pod kterým gólman Montrealu každý zápas chytal. Štvalo ho bučení po gólech. Kritika se mu zarývala do hlavy. Spoluhráči i soupeři o něm věděli, že si každou špatnou branku přehrává dokola v hlavě. Každá chyba ho žrala.

Jeden ze soupeřů dokonce vyprávěl bizarní historku. Durnan ho prý po zápase následoval až na montrealské vlakové nádraží, aby z něj dostal, jak mu dokázal dát gól. Mezi třetinami gólman seděl v chodbě před šatnou a usilovně potahoval z cigaret.

„Mám nervy na dně,“ řekl pro The Hockey News. „Nemůžu ani spát, nemůžu jíst. Došlo mi, že za tuhle agónii to nestojí,“ dodal.

Než Durnan zastavil kariéru, prožil s ním silnou příhodu i legendární novinář Red Fisher. Taky on poznal, pod jakým tlakem se brankář nachází. „Durnan dostal ošklivý zásah holí do hlavy a ještě ho pořezala něčí brusle, když hráli v Chicagu,“ vzpomínal Fisher.

Tým se vrátil do Montrealu a brankář zamířil rovnou do nemocnice. Fisher ho potkal na nádraží a jel s ním sanitkou. „Už to stačilo, tohle už dál podstupovat nechci. Mám toho dost,“ říkal novináři, který referoval o Canadiens.

„Ještě se vrátil a znovu chytal, ale už ne dlouho. Pod tlakem byl pravděpodobně nejlepší, ale nakonec už toho na něj bylo příliš,“ přidal Red Fisher. Po kariéře začal Durnan pracovat v pivovarnictví.

Výjimečný byl brankář Montrealu ale ještě jednou věcí, která z dnešního pohledu vypadá jako šílenost. Nosil dvě speciálně upravené kožené rukavice, které umožňovaly chytat puk oběma rukama.

Měl totiž specifický styl, kdy si přehazoval hokejku podle potřeby, takže někdy chytal pravou rukou a jindy levou.

Lapačky a vyrážečky na konci 40. let nevypadaly jako dnes. Brankáři drželi hokejku ve velké rukavici, která trochu připomínala silné palčáky. Na druhé ruce měli menší rukavici, která byla pružnější a puk se s ní dal chytat.

Durnan byl v tomhle ohledu unikát. Přehazoval svůj vlastní gard podle toho, z jaké strany na něj útočník najížděl.

„Je tak dobrý, nebo je tak dobrý proto, že tým před ním je tak silný?“ komentoval hokejový historik Erik Zweig první tři Durnanovy sezony, kdy Montreal vyhrál dvakrát Stanley Cup. Pak už klub s Durnanem Stanley Cup nikdy nezískal.

Postupně se začal šířit názor, že Durnan je fantastický brankář pro základní část. Pak ale začne play off a tam začne zářit Turk Broda z Toronta, který Stanley Cup vyhrál pětkrát.

Jen jednou během Durnanovy éry získal Vezinovu trofej někdo jiný. V roce 1948 mu ji sebral právě Turk Broda. Celou kariéru stáli na opačných stranách, živili jednu z největších rivalit NHL. Nakonec svět opustili téměř spolu.