„Dali mi svobodu.“ Otec hvězdy NHL vzpomíná na útěk z Československa

Dřív tahle myšlenka minimálně několikrát padla. A proč vlastně Leon Draisaitl není Čech? Jeho otec Peter se narodil v Karviné, mluví česky, pět sezon trénoval v extralize a ještě jednou by si tady angažmá rád zkusil. Juniora si navíc chtěl vzít s sebou i do Českých Budějovic.

Zdá se, že tahle možnost byla relativně blízko. Ale spíš to byly sny a teorie. Jeden z nejlepších hokejistů světa Leon Draisaitl si s Davidem Pastrňákem zahraje, leda kdyby se v NHL upekl nějaký velký trejd mezi Edmontonem a Bostonem. Nebo kdyby liga vyhlásila, že chce pro Světový pohár spojit v budoucnu evropský tým s Čechy a Němci.

Draisaitl starší se sice narodil v Československu, ale od třinácti let vyrůstal mimo socialistické zřízení. Sám na konci 70. let moc nevěděl, co se kolem něj děje. „Hrál jsem hokej a měl jsem krásné dětství. Odjeli jsme na dovolenou a po ní se pokračovalo jiným směrem. Zpátky už jsme se nevrátili,“ popisuje šedesátiletý kouč, jak emigraci vnímal jako třináctiletý kluk.

Jeho rodiče všechno nachystali tak, aby Peter neměl zbytečný stres. „Pro ně byl odchod hodně dramatický. Když si dnes člověk některé příběhy útěku za hranice zpětně připomene, jsou až strašidelné,“ přikývne bývalý vynikající hokejista.

Peter Draisaitl reprezentoval Německo na jedenácti velkých turnajích, posledním bylo MS v roce 1998. Stal se hvězdou Mannheimu a Kolína, kde sbíral spoustu bodů. Dnes je členem Německé hokejové síně slávy, měl skvělou hokejovou kariéru.

Možná by se prosadil i v české reprezentaci. Jen rodiče se rozhodli, že nechtěli syna vychovávat pod diktátem komunistů. „Zajímavé na tom je, že si jako dítě moc věcí neuvědomujete. Až když zestárnete, začnete si skládat dohromady, co se vlastně stalo a proč. Potom přijdete na to, jakým způsobem rodiče všechno dokázali,“ vypráví Draisaitl.

Když dostane otázku, jestli jim je vděčný, neváhá s odpovědí ani sekundu: „Navždycky budu. Dali mi svobodu, když jsem vůbec nevěděl, že ji potřebuju. Mám z toho až husí kůži.“

Nakonec se z něj stal Němec. Nikdy nepřemýšlel, že by se na tom pak mělo něco měnit. „Celý dospělý život jsme strávili v Německu. Mám německou manželku a obě naše děti se narodily v Kolíně nad Rýnem,“ usměje se Peter Draisaitl.

„Takhle se zkrátka náš život vyvinul. V tehdejší situaci se s tím vlastně nedalo nic dělat,“ přidává.

Syn Leon v NHL nasbíral 1053 bodů a pořád mu je teprve třicet let. Bodů může nakonec nasbírat klidně o 500 víc. Stal se jedním z nejvýraznějších hokejistů poslední dekády. Naučil se hrát vedle Connora McDavida v Edmontonu, ale současně umí tým táhnout i sám. Nemá skvělá čísla jen proto, že hraje v týmu kanadské superhvězdy.

V roce 2020 se Leon Draisaitl stal nejužitečnějším hráčem NHL. Vyhrál taky bodování NHL a získal Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce.

Otázka, co vlastně pro kariéru svého syna udělal, Petera Draisaitla pobaví: „Nic extra. Vozili jsme ho z jednoho zimáku na druhý, na tréninky a zápasy. Ale nikdy jsme to nepřeháněli.“

Když syna poprvé přivedl v Kolíně nad Rýnem na trénink, šestiletý Leon se rozplakal, že se mu nikam nechce. „Nakonec jsem se do hokeje vyloženě zbláznil. Jen jsem chtěl do šatny a létat s hokejkou,“ popisoval pak hokejista Edmontonu pro nhl.com.

U otázky, čím jako bývalý profesionální hokejista nejvíc pomohl synově kariéře, se Peter Draisaitl jen usměje: „Když byl malý, šli jsme si někdy ven zahrát s míčem nebo jsme stříleli o zeď. To bylo asi tak všechno.“

Když to šlo, sportovali spolu. Táta juniora nedriloval ve věcech, které uměl on, aby je Leon zvládal záměrně dřív než ostatní. Kromě hokeje zkoušel i fotbal, tenis a golf.

Jako hokejista ale vyloženě válel. Za tým do 16 let nasbíral Leon Draisaitl v německé lize 192 bodů ve 29 zápasech. I když svou soutěž výkonnostně výrazně převyšoval, pořád se zlepšoval, neuspokojil se. Navíc nebyl sám, jeho kamarád Dominik Kahun měl po 30 zápasech 206 bodů. Oba to nakonec dotáhli do NHL, kde se na chvíli spojili v Edmontonu. Jen Draisaitl se prosadil nakonec víc.

„Všechno ostatní si později vypracoval sám,“ odmítá si připisovat nějaké zásluhy Draisaitl starší.

Nikdy pro syna nechystal plán, jak ho dostat k profi kariéře: „Neměli jsme nastavené, že bychom sledovali každý krok a přemýšleli, jestli už je dost dobrý na velkou kariéru. Hlavní bylo, že chtěl sám chodit na led a zlepšovat se.“

Když tedy má říct, co nejlepšího pro Leona udělal, odvětí: „Nechali jsme ho hrát a trénovat. Nechtěli jsme se dostat do tunelu, ve kterém rodiče řeší jenom budoucí kariéru dítěte. Rodiče mohou v podobné situaci dost věcí pokazit.“

Plán, který vlastně nebyl žádným plánem, nakonec způsobil, že Německu vyrostl jeho nejlepší hokejista historie.

V roce 2012 dostal laso z Českých Budějovic a pracovně se poprvé vrátil do Česka. „Nevedu tady žádný lingvistický kroužek, domluvíme se v klidu. Přišel jsem trénovat,“ odvětil v jednom z prvních rozhovorů, když rozebíral teoretickou jazykovou bariéru.

Tehdy byla ve hře i varianta, že s sebou na jih Čech přivede syna Leona. „Nebyla s ním ale žádná řeč, chtěl do kanadské juniorky a nic jiného ho nezajímalo. Tak se tam teď někde toulá. No, ať si to zkusí,“ zahlásil tehdy pro klubový web.

Nakonec se nikdy spolu jako hráč a trenér nepotkali. Draisaitla staršího si pak oblíbili hlavně v Hradci Králové, kam tehdejší majitel českobudějovického klubu Miroslav Schön přesunul extraligovou licenci i s hráči a realizačním štábem.

Za Draisaitla se vžil pojem „Mountfield hokej“. S týmem, který neměl velké hvězdy, hlavně dobře bránil. Hradečtí fanoušci se do stylu, který nepůsobil úplně atraktivně, zamilovali. Zbožňovali i německého kouče. „Zažil jsem tam skvělé roky,“ přikývne.

Od ledna do září 2016 pak vedl Pardubice, kterým začínala nejhorší éra klubové historie. Barážové roky si ale nezažil. Na startu sezony ho šéf klubu Pavel Rohlík odvolal.

Teď by mohl Draisaitl spustit, co mu na angažmá nevonělo, ale radši vytahuje nadhled: „Tahle štace byla zajímavá a taky psychicky náročná, když se bojovalo proti sestupu. Stejně na Pardubice vzpomínám rád.“

Pak už nikdy žádná konkrétní nabídka z Česka nepřiletěla. I když se často spekulovalo, že kolem něj kluby krouží, k dohodě už nikdy nedošlo. „O návratu do Česka jsem přemýšlel a nikdy bych se mu nebránil. Spíš naopak. Ale nakonec jsem vzal práci v Krefeldu a přesunul se blíž rodině,“ přibližuje, proč se vrátil nakonec v roce 2022 do Německa. Ve druhé německé lize působil až do konce minulé sezony.

Fandí taky synovi, který na poslední olympiádě nesl při slavnostním nástupu německou vlajku. „Mám radost, že mohl aspoň jednou něco takového zažít,“ říká Peter Draisaitl, který si zahrál na olympiádě v roce 1992 a v kvalifikaci na ZOH 1998 v Naganu.

Od chvíle, kdy začal trénovat v Česku, se toho moc nezměnilo. Leon Draisaitl se dál toulá po Kanadě. A kdyby teoreticky dostal návrh, aby šel do Česka, nebude s ním řeč. Rozhodně v toulání chce pokračovat.