Článek
Firma Qminers vznikla před čtrnácti lety a nedlouho poté se dostala do zisku, který se v posledních letech počítá ve stamilionech korun. Působí přitom na trhu algoritmického obchodování, kde panuje tvrdá celosvětová konkurence. „Jsme velmi ziskoví vlastně už od roku 2015. Zisk je pro nás prostředkem ke svobodě rozhodovat se a umožňuje nám další rozvoj,“ říká zakladatel a šéf Qminers Petr Zahradník.
Qminers vyvíjí vlastní software, který od roku 2018 licencuje výhradně americké tradingové firmě Tower Research Capital. „My jsme byli první, kdo Tower naučil nějaký nový způsob spolupráce. Do té doby měli pouze zaměstnance,“ popisuje. Dnes za svůj software dostává podíl na zisku a stejný model spolupráce využívají i další firmy, včetně konkurenčního českého startupu Equilibre Technologies.
Samotný algoritmus běží v režimu 24 hodin denně, pět dní v týdnu, na všech významných derivátových burzách světa. Nejsilnější je Qminers ve futures kontraktech, tedy dohodách o budoucím nákupu či prodeji komodit, měn, úrokových sazeb nebo akciových indexů.
Tvůrce trhu
Na těchto trzích firma vystupuje jako tzv. tvůrce trhu, kdy vydělává na rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou. „Obchodujeme ve velkých objemech a jsme protistranou nejrůznějším bankám, penzijním fondům, různým měnovým a private-equity fondům a dalším hráčům na trhu, kteří potřebují zobchodovat nebo si pojistit nějaká rizika,“ dodává Zahradník. Firma tak fakticky přebírá kus rizika, kterého se jiní chtějí zbavit, a inkasuje za každou takovou transakci miniaturní marži.
Loňský hrubý provozní zisk (EBITDA) Qminers dosáhl 371 milionů korun. „Ten zisk je malinko nižší, než byl v roce 2024, ale je to pořád v rozmezí nějakého šumu. Jednou za čas přijdeme na průlom a nějakým způsobem svou ziskovost zlepšíme, a následně se chvíli držíme na stejné úrovni. Takže teď jsme zrovna v takovém období,“ popisuje. Letošní rok by podle Zahradníka mohl být znovu rekordní, protože se Qminers chystají uvést nový typ obchodování.
Největším rizikem pro Qminers přitom nejsou náhlé propady trhu ani konkurence, přestože soupeří se stovkami týmů kvantových analytiků. „Pro nás je ze střednědobého hlediska největším rizikem to, že nebudeme dostatečně rychle inovovat,“ dodává. Trh je totiž tak obrovský, že se na něm dokáže uživit velké množství firem.
Druhým rizikem je paradoxně samotná velikost firmy. Čím větší objemy Qminers obchodují, tím větší je nebezpečí, že přestanou být jen účastníkem trhu, ale začnou ho svými obchody sami ovlivňovat a tím ničit vlastní ziskovost. „Samozřejmě chceme být co největší, dokud nezačneme trh měnit způsobem, který by znamenal, že pro nás přestane být výdělečný,“ uvádí.
Přirovnává to k situaci, kdy firma v honbě za tržním podílem sníží marže, konkurence zareaguje stejně a odvětví se propadne do smrtelné spirály, kde nepřežije nikdo. Řízení rizika se tak podle něj neomezuje jen na limity expozice vůči prudkým výkyvům trhu (jako byl covid), ale i na pochopení vlastního dopadu na chování ostatních hráčů.
Datová džungle
Jedním z budoucích směrů je pro Qminers rozšiřování produktů. Firma je tradičně nejsilnější ve futures, nyní ale investuje do posílení pozice v opcích (právo, nikoli však povinnost koupit nebo prodat podkladové aktivum za předem stanovenou cenu do určitého data).
Druhým je expanze do nových typů dat: kromě burzovních dat firma stále více pracuje s vyjádřeními centrálních bankéřů, výročními zprávami firem nebo mezibankovními a institucionálními trhy, které nefungují jako klasická burza. „Data si koupí každý, jenže dat je v nějakém smyslu nekonečno. Nejdůležitější konkurenční výhoda tedy není obecně v přístupu k datům, ale v budované hluboké schopnosti něco z nich vytěžit,“ říká.
Na rozdíl od firem stavějících velké jazykové modely, kde je hlavní nákladovou položkou výpočetní výkon, u Qminers jsou stále nejdražší lidé. „U nás platí, že náklady na lidi jsou hlavní složkou. Protože opravdu chytrý, schopný a tvrdě pracující člověk ví, že si na tom trhu může říct o poměrně hodně peněz. A my mu je rádi dáme,“ popisuje Zahradník, podle kterého se v týmu pětačtyřiceti matematiků, analytiků a programátorů pohybuje průměrný příjem v řádu mnoha statisíců korun měsíčně.
Zásadní je pro firmu i to, čím se principiálně liší od velkých jazykových modelů: interpretovatelnost. Zatímco vývojáři velkých jazykových modelů podle jeho slov často sami přesně nerozumí tomu, co se uvnitř jejich modelů odehrává, Qminers stále staví na modelech, jejichž chování je možné vysledovat a vysvětlit. „My jsme začínali na interpretovatelných modelech. Naši analytici vlastně na základě nějakých myšlenek nebo obdob fyzikálních zákonů přemýšlejí, jak svět asi funguje,“ popisuje s tím, že firma se tomuto principu postupně vzdaluje jen tam, kde jí to dovoluje stavět chytřejší systémy, ne kvůli módě.
Co bude dál s lidmi
Vývoj velkých jazykových modelů podle Zahradníka čeká výrazná proměna směrem k decentralizaci, menším a levnějším modelům a širšímu využívání open-source a open-weights variant. To jsou velké jazykové modely, u nichž tvůrci zveřejnili výsledné parametry, nejčastěji v podobě volně stažitelných souborů. „Jak se celá tahle legrace kolem frontier labs (vývojáři velkých jazykových modelů - pozn. red.) zaplatí, to mi není jasné. Jak se mají v budoucích příjmech ospravedlnit valuace ve stovkách miliard dolarů nebo dokonce bilionové valuace?“ ptá se Zahradník s odkazem na loňské miliardové ztráty některých velkých hráčů. Očekává proto v odvětví „poměrně dramatickou konsolidaci a kroky, které dnes nejsou zřejmé“.
Na výsledku souboje o zavádění umělé inteligence přitom záleží i strategicky. Koncentraci moci nad klíčovou technologií v rukou hrstky převážně amerických firem považuje Zahradník za riziko samo o sobě, a proto vkládá naděje do evropských projektů jako Mistral i do šíření otevřených modelů obecně: „Doufám, že si v Evropě vybudujeme nějakou vlastní strategickou výhodu. A také doufám, že bude nadále existovat dostatečné množství open-weights modelů, které budou neustále podrývat hegemonii a náskok frontier labs,“ říká.
Se závody souvisí i otázky uplatnitelnosti člověka na trhu práce a redistribuce bohatství. „Historicky platí, že monopoly nemají tendenci se dělit samy od sebe. Klíčovou roli tedy musí sehrát i rozumná regulace, byť vždy se zpožděním,“ uzavírá.
