Článek
Ministr kultury Oto Klempíř před několika dny oznámil, že každou první neděli budou státní galerie a muzea pro veřejnost zdarma. „A to už napořád,“ dodal směle v krátkém autorském promo videu.
Jde o následek pilotního projektu z první poloviny letošního roku, který přes léto ustal a teď se v jiné verzi vrací. Není to originální nápad. O kultuře pro všechny a o volném vstupném mluví nejen Klempíř a nejen vládní prohlášení. Ale i loňský program Fialovy koalice Spolu a státní kulturní politika z roku 2025, kterou nedávno hodila do koše Klempířova tisková mluvčí.
Nezaměnitelný je ale suverénní rukopis, s nímž motoristický ministr své občasné záměry podává. Dokud Klempíř, pokud možno v bezpečí sociálních profilů, promlouvá, srážka s realitou nehrozí. Není problém, situace je nadmíru výtečná a svět růžový.
Takže od vstupného lidi osvobodíme stejně jednoduše, jako je osvobodíme od koncesionářských poplatků. Oto Klempíř řídí za stát kulturu tak, jako by si vystačil s rozhovorem v zrcadle, respektive natáčením sebe sama na chytrý telefon.
K čemu to spěje, dobře ukázala katastrofa kolem návrhu mediálního zákona. I o něm, než byl po připomínkovém řízení spálen, Klempíř do poslední chvíle tvrdil, že nemá chybu. Nebo možná má, ale přece „perfektní zákony předkládá jen bůh“. Uf, oddechli jsme si. Pro pamětníky: Tohle bylo jak ze špatného devadesátkového vtipu o Václavu Klausovi.
Jak se žije na obláčku
Vstupné zdarma je, pokud jde o finance a politickou výbušnost, řádově jiný příběh než veřejnoprávní média. Ale znovu: zatímco Oto Klempíř sóluje na sítích, příslušné instituce mlčí. Místo aby se radovaly také, nebo spíš dvojnásob, protože to, co je čeká, přece bude jejich sláva a jejich radost. Ne snad?
A ministryně financí, které se plán se vstupným týká, na vládní tiskovce reaguje, že je to bezva nápad, o kterém akorát nic neví. Takže měla asi tolik informací co my (ze sítí). A doufejme, že o něco méně informací než muzea a galerie, které šlechetným záměrem zchudnou, pokud jim výpadek vstupného nedorovná stát. Snad se jich Klempíř přeptal, co si o tom v pokladnách myslí.
V aktuálním PR sitcomu rozpočtových jednání s ministry patřila Klempířova epizoda k těm očekávaným. Kulturní ministerstvo chce 3,4 miliardy navíc, vedle toho se zkoumá, odkud vzít asi osm miliard za vládní vlajkovou loď, zrušované televizní a rozhlasové poplatky. Hlasatel radostné zvěsti se ani tentokrát nezapřel: „Mohu říci pozitivní zprávu, že kultura rozhodně nebude bita. Máme na investice, máme na živou kulturu,“ oznámil po summitu se správkyní státní kasy. Máme na všechno!
Ve skutečnosti to může znamenat úplně cokoli. Stejně tak se na cokoli může připravit ta kultura, která je s úřadem a vládními financemi spojená. Klempíř jen do vzduchu vypustil další várku rozkošných mýdlových bublin. Jako když říká, že vstup bude zdarma a poplatky nebudete platit vy, ale jakoby někdo jiný, jménem stát.
Co bude k vidění?
Jak vypadá srážka s realitou, zatím oddalovaná a hypotetická, se dá znázornit na Národní galerii. Jedné z adres, které budou mít první neděli v měsíci vstup zdarma, letos čtyřikrát.
Za kulturou přijde víc lidí, což je jedině dobře, ať už budou domácí, nebo zahraniční. Estetický zážitek se rozhodně nedá odbýt jako „projedené peníze“.
Z druhé strany, větší návštěvnost znamená i potenciálně větší náklady na personál, údržbu, ostrahu. A nejdůležitější je, jestli je za čím do státní obrazárny chodit a na co se dívat. Galerie a lidé z oboru vůbec dlouhodobě žehrají na to, že instituce je podfinancovaná, že na výstavy má málo a čím dál méně peněz, že ztrácí krok se srovnatelnou konkurencí a že jí schází dlouhodobá, moderní vize.
Prohlížet si staré mistry ve Šternberském paláci na Hradčanech je skvělé, ale Národní galerie musí nabízet mnohem víc. Nejen archiv stálých expozic. Vstupné zdarma je krok stranou, žádná koncepce.
Od března je galerie bez ředitelky, Alicji Knast Oto Klempíř odvolal, bez nějakého obšírného zdůvodnění. Nový ředitel hned tak nebude, první výběrové řízení ministr rozhovorů se zrcadlem v červenci zrušil, bez nějakého obšírného zdůvodnění. A ohlásil nový konkurs, asi lepší, protože „připravíme komisi, která bude mít nesmírný věhlas“ a „chce to komplexní osobnost“. Další várka rozkošných mýdlových bublin.
Stát jako Česko by měl být natolik bohatý, velkorysý a kulturní, aby něco jako volné dny v muzeích a galeriích veřejnosti dopřál. Jestli má vláda v rozpočtu například dost peněz na to, aby zmrazila ceny dálničních známek, není pro ni investice do kulturního obohacení ani tak možností, jako spíš morální povinností.
S problémy Národní galerie, za které ministr kultury spoluzodpovídá, to ale nepohne ani o centimetr. Může je to jedině prohloubit, to kdyby Schillerová Klempířovy bubliny propíchla a za výpadek vstupného galerie nedostala nic. A ministr, co „dal lidem kulturu zadarmo“, si pro kýžený potlesk půjde dočista sám.
