Článek
Slovo odkazuje k dávným kunstkomorám, jaké měl třeba panovník Rudolf II. a jež zahrnovaly obrazy, knihy či zvířata. Švankmajerova kolekce zahrnuje přírodniny, kuriozity, nalezené předměty, umělecká díla, včetně rozsáhlé kolekce art brut i autorovy vlastní objekty.
Tento kabinet kuriozit jedenadevadesátiletého držitele Českého lva nyní představuje nová publikace nazvaná Kunstkamera, kterou právě vydalo nakladatelství Kavka. Výpravná kniha na téměř 300 stranách ukazuje mimořádný umělecký prostor, jejž světoznámý umělec vytvářel více než 40 let. Kniha vznikla v úzké spolupráci se Švankmajerem.
„Švankmajerova kunstkamera není muzeem ani klasickou sbírkou. Přírodniny, historické kuriozity, nalezené předměty, starožitný nábytek, díla art brut i autorovy vlastní objekty zde vytvářejí promyšlený celek, jehož význam spočívá především ve vzájemných souvislostech,“ říká Tereza Štěpánová z nakladatelství Kavka.
Podle ní je kunstkamera „samostatným uměleckým dílem, které odráží Švankmajerovo surrealistické vidění světa i jeho celoživotní zájem o vztahy mezi přírodou, kulturou a člověkem“.
Kniha o kunstkameře Jana Švankmajera čítá téměř 300 stran.
Vedle rozsáhlého obrazového materiálu kniha obsahuje texty Švankmajera, historika umění Iva Purše, šéfredaktora časopisu Analogon Františka Dryjeho, překladatele Bruna Solaříka a výtvarníkovy již nežijící ženy Evy Švankmajerové. Kromě osobní reflexe představují kunstkameru z pohledu surrealismu, dějin umění či kulturní historie.
Publikace vyšla současně česky i anglicky. Vedle standardní verze je k dispozici také sběratelská limitovaná edice obsahující DVD s filmem Kunstkamera v nezkrácené autorské verzi se Švankmajerovým podpisem. Téměř dvouhodinový dokumentární snímek v roce 2022 natočil sám Švankmajer.
Jan Švankmajer není jen režisér a výtvarník, také píše básně či eseje. Jeho filmy Možnosti dialogu, Něco z Alenky, Lekce Faust, Spiklenci slasti nebo Šílení překypují obrazností, prolíná se v nich sen s realitou, černý humor a agresivita s básnickým viděním světa. „Mojí snahou je co nejautentičtěji a nejdůsledněji ze sebe vypudit démony, které mě sužují. Jde o proces osvobozování,“ řekl o své tvorbě.
Pražský rodák Švankmajer v letech 1954 až 1958 studoval scénografii a loutkovou režii na DAMU, dva roky vedl skupinu Divadla masek v divadle Semafor a působil také v Laterně magice. Tam se poprvé setkal s filmem, který jej okouzlil.
Kniha obsahuje texty Jana Švankmajera, Ivo Purše, Františka Dryje, Bruna Solaříka i výtvarníkovy již nežijící ženy Evy Švankmajerové.
Debutoval snímkem Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara v roce 1964. S nastupující normalizací následně nemohl několik let točit, poté nepravidelně. Některé jeho filmy, Byt či Zahrada, skončily v trezoru. Živil se jako trikař a výtvarník na Barrandově, spolupracoval na snímcích jako Adéla ještě nevečeřela, Tři veteráni či Tajemství hradu v Karpatech.
Na začátku 70. let se s manželkou Evou také stal členem surrealistické skupiny, která se znovu formovala kolem básníka Vratislava Effenbergera. Spolupracoval na mnohých kolektivních projektech, které často sám inicioval, vytvořil mnoho koláží či objektů. Eva Švankmajerová zemřela v říjnu 2005, nedávno ji připomněla výstava v pražském Centru současného umění DOX.
O Švankmajerovi vznikají odborné studie i knihy, hlásí se k němu mnoho významných filmařských osobností, například Tim Burton nebo Terry Gilliam.
Za svou tvorbu byl mnohokrát oceněn. Už v 60. letech například získal třikrát cenu Trilobit, počtvrté ji převzal v roce 1994. O rok později byl vyznamenán Českým lvem za dlouholetý umělecký přínos českému filmu a roku 2009 na festivalu v Karlových Varech dostal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.
