Článek
Kühne vybudoval své jmění na základech rodinného podniku, který pomocí akvizic a investic do jiných společností proměnil v globální firmu. Do vedení Kuehne+Nagel nastoupil v polovině 60. let a vedle lodní dopravy se soustředil i na další odvětví.
Manažer tak začal ovlivňovat dění v celém logistickém sektoru, kde měl vedle nadpolovičního podílu v rodinné firmě i akcie dalšího klíčového hráče – rejdařství Hapag-Lloyd. Od roku 2022 byl také největším soukromým akcionářem aerolinek Lufthansa a jeho skupina investovala i do firmy Flix, provozující autobusové a železniční linky.
Jmění Kühneho je odhadováno v přepočtu na více než 860 miliard korun a rodilý Hamburčan byl dlouho považován za nejbohatšího Němce, dokud ho v tomto pomyslném klání nepředstihl zakladatel Lidlu Dieter Schwarz.
Klaus-Michael Kühne nezanechal žádné potomky. Už před lety založil nadaci, která sdružuje většinu jeho majetku, vedle Kühneho manželky má významné místo v čele Kühne-Stiftung i manažerův dlouholetý majordomus. Samotné řízení nadace by měl převzít basilejský právník Thomas Staehelin, který v ní dosud držel místo viceprezidenta.
Jeden z nejbohatších Němců byl hamburským patriotem. V 60. letech minulého století ale své rodné město oficiálně opustil mimo jiné kvůli obavám z nastupující vlády sociálních demokratů a výhodnější daňové politice ve Švýcarsku.
Kuehne+Nagel (původně Kühne+Nagel)
Firma byla založena v roce 1890 v Brémách a dnes je jednou z největších logistických společností na světě. Zaměřuje se na lodní, leteckou i silniční přepravu a také na provoz skladů po celém světě.
Namísto budování vlastních lodních či letadlových flotil se soustředí na nakupování kapacit od jednotlivých dopravců, zákazníkům pomáhá budovat optimální dodavatelský řetězec a zajišťuje za ně cla či přehled o pohybu zboží.
Kuehne+Nagel zaměstnává přes 80 tisíc lidí a působí i v Česku.
Společnost má nevyjasněnou minulost z druhé světové války. Dopravce například profitoval z převážení kradeného židovského majetku a jeho tehdejší šéf Alfred Kühne byl členem NSDAP. Firma, na rozdíl od jiných německých podniků, odmítla zveřejnit historickou studii o tom, jak se v této době angažovala.
Kühne se ale i nadále zasazoval o rozvoj města. Patřil k předním mecenášům při stavbě hamburské filharmonie a nedávno slíbil v přepočtu skoro osm miliard korun i na chystanou budovu tamní opery. Vedle logistiky se stále zajímal také o realitní byznys a v Hamburku se zapojoval do některých developerských a hotelových projektů.
Nacistickou minulost rodiny vždy zpochybňoval
Svou filantropií ale zdaleka nesklízel jen uznání. Loni, když přislíbil svůj příspěvek na stavbu opery, se opět rozhořela debata o nacistické minulosti jeho rodinné firmy. Kuehne+Nagel za války prokazatelně pomáhala nacistům s převozem majetku ukradeného Židům a Kühneho otec Alfred byl členem NSDAP.
V samotné firmě byl původně i židovský spolumajitel, který po nástupu Hitlera k moci přenechal svůj podíl Kühneho rodině. Vnučka tohoto muže, který byl později zavražděn v Osvětimi, po válce tvrdila, že jeho stažení z firmy bylo vynucené.
Kuehne+Nagel ale dodnes hájí tezi, že se někdejší němečtí a židovští partneři rozešli na základě vzájemné dohody.
Řada velkých německých firem si po válce nechala vypracovat historické studie, aby veřejnost naplno znala jejich angažmá za nacistického režimu. Kühneho firma si ji objednala před blížícím se 125. výročím existence, které připadalo na rok 2015 – zveřejnění výsledného dokumentu ale miliardář nakonec zakázal.
Novinář David de Jong, který se propojení tehdejších nacistických a byznysových elit podrobně věnoval, označil Klause-Michaela Kühneho za „zářný příklad těch, kteří si odmítají přiznat pravdu“.
De Jong tím narážel na to, že Kühne hájil minulost svého otce dlouhodobě a odmítal ho považovat za nacistu i přes historické prameny anebo prostý fakt, že byl členem NSDAP.
„Tahle kapitola naší historie je z mého pohledu uzavřená,“ řekl k tomu loni v rozhovoru s magazínem Spiegel sám Kühne a dodal, že podrobný historický přezkum ani není možný.
Klíčové dokumenty a podklady podle něj zničily spojenecké nálety na Hamburk a Brémy. Tedy na města, kde se Kühneho firma zrodila, než za vedení Klause-Michaela nabrala globální rozměry.
Podezření, že jí k tomuto růstu napomohlo i zbohatnutí za nacistické éry, se ale manažer až do konce života nezbavil.
