Zbraně místo aut? Český obranný průmysl roste, ale stále má brzdu

Český zbrojní průmysl pokračuje ve výrazném růstu. V loňském roce vyvezli tuzemští výrobci a obchodníci zbraně, munici a další vojenský materiál za více než 115 miliard korun. Hodnota exportu, který představuje zhruba 90 procent domácí zbrojní výroby, meziročně vzrostla o více než pětinu.

„V každém případě roste produkce i roste export. Přiznejme si, že většinu exportu dnes tvoří Ukrajina, přímo je to zhruba 50 procent, nepřímo dalších možná 20 procent. Obecně se ale dá říct, že většině firem obranného průmyslu se daří,“ říká prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP) Jiří Hynek.

Obranný průmysl by tak podle některých odborníků mohl částečně nahradit výpadky českého autolandu, který prochází složitým obdobím přechodu na elektromobilitu. Zbrojaři ale zatím podle dostupných údajů ani zdaleka nedosahují hodnot, které produkují tuzemští výrobci automobilů a jejich dodavatelé.

Velkou většinu vyváženého vojenského materiálu navíc tvoří velkorážová munice, což je v porovnání s automobily poměrně jednostranně zaměřený a technologicky méně komplexní segment. Celý obor navíc nemůže spoléhat na masivní veřejnou podporu výzkumu a vývoje nových produktů.

Podíl výroby zbraní, munice a vojenského materiálu na celkovém hrubém domácím produktu (HDP) České republiky není jednoduché určit. Český statistický úřad (ČSÚ) takové souhrnné údaje neeviduje, jeho výpočty zahrnují pouze obranný průmysl coby obor úzce vymezený součtem výroby zbraní a střeliva a výroby vojenských bojových vozidel (25.40 a 30.40 podle oficiální klasifikace ekonomických činností CZ-NACE).

Podle takto definovaných kritérií dosáhl podíl obranného průmyslu na HDP v roce 2014 hodnoty 0,11 procenta, v roce 2019 0,12 procenta a v roce 2024, z nějž jsou zatím nejnovější údaje, to bylo 0,45 procenta.

„Uvedený podíl je vypočten jako poměr hrubé přidané hodnoty vytvořené ve zmíněných dvou odvětvích k celkovému HDP České republiky v běžných cenách,“ vysvětluje ředitel odboru národních účtů ČSÚ Vladimír Kermiet.

ČSÚ upozorňuje, že tyto údaje nezahrnují zbrojní výrobu společností, které kvůli své hlavní produkci spadají do jiných odvětví. Ve zmíněné statistice tak chybí například výroba vojenských letadel, elektroniky, optických a komunikačních zařízení nebo vojenského softwaru i související výzkum, vývoj a opravy.

„Širší vymezení obranného průmyslu nelze z údajů národních účtů jednoduše sestavit. Vyžadovalo by podrobnější členění ekonomických činností podle NACE, případně produktové členění výroby a individuální rozlišení civilní a vojenské produkce jednotlivých podniků. Takto podrobné údaje však nejsou v systému národních účtů k dispozici,“ popisuje Kermiet.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) s odvoláním na odborníky jeho aktuální výši alespoň odhaduje. „Expertní odhady se shodují, že obranný průmysl v současné době generuje přibližně jedno procento HDP České republiky,“ napsal mluvčí ministerstva Tadeáš Provazník.

Ke stejnému číslu dospěli v loňské analýze také analytici poradenské společnosti EY. Jejich studie pro Sekci obranného průmyslu Hospodářské komory pracovala s daty za rok 2023. „Český obranný průmysl v roce 2023 vygeneroval tržby ve výši tří miliard eur, což odpovídá jednomu procentu národního HDP,“ uvádí studie.

Podle Výroční zprávy o zahraničním obchodu s vojenským materiálem za rok 2025, kterou MPO zveřejnilo počátkem srpna, dosáhl loni český zbrojní export hodnoty 115,4 miliardy korun, v přepočtu 4,7 miliardy eur. Pokud platí, že 90 procent zbrojní výroby se vyveze do zahraničí, celkové tržby společností působících v obranném průmyslu se pohybovaly kolem 5,2 miliardy eur.

Vzhledem k růstu českého hospodářství v uplynulých dvou letech by loňské tržby odpovídaly přibližně 1,36 procenta HDP. Ten loni dosáhl hodnoty 8,547 bilionu korun.

Někteří odborníci uvádějí ještě vyšší čísla. Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory odhadla loňský podíl zbrojní výroby na dvouprocentní až tříprocentní podíl na HDP. K podobnému závěru dospěl také Jan Jireš v březnové analýze pro Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS).

Potíž těchto výpočtů nicméně spočívá v tom, že zhruba dvě třetiny českého exportu vojenského materiálu tvořila dělostřelecká munice, zejména prostřednictvím české muniční iniciativy na pomoc Ukrajině. Část této munice ale české firmy zapojené do této iniciativy samy nevyrobily. Nakoupily ji v zahraničí a v Česku pak část pouze repasovaly. Z veřejně dostupných údajů však není možné zjistit podíl čistě domácí výroby.

Automobilový průmysl ale stále představuje několikanásobně vyšší podíl na českém HDP. Sdružení automobilového průmyslu AutoSAP uvádí, že v roce 2025 to bylo téměř deset procent.

Do zbrojní výroby se v posledních letech snaží zapojit řada firem dosud působících v dodavatelských řetězcích českých automobilek. V důsledku rostoucí výroby elektromobilů, které mají méně dílů, se někteří čeští dodavatelé ocitají v potížích. Celkové tržby tuzemských dodavatelů v automotive se loni snížily o 0,6 procenta na necelých 600 miliard korun, a tvořily tak zhruba 37 procent tržeb domácího automobilového průmyslu.

„Převážně jde o ztrátu obchodů, tedy o pokles tržeb. Očekávali jsme rychlejší náběh automobilového průmyslu v oblasti elektromobility, ať už jde o hybridní, elektrická, nebo další auta. Tak rychlý však není,“ řekl Seznam Zprávám majitel společnosti Motor Jikov Group Miroslav Dvořák.

Přechod na zbrojní výrobu je ale pro firmy obtížný. Na rozdíl od zakázek pro automobilky je výroba pro zbrojaře mnohem rozdrobenější a méně sériová. Pro některé výrobky musí mít firmy také zvláštní certifikaci.

„Tento trend sleduji. Řada firem kontaktuje naši asociaci,“ říká šéf AOBP Jiří Hynek. „Pro některé to dává smysl, pro jiné už méně. Hodně záleží, jaké mají technologie a jak je mají nastavené. Jestliže má firma víceméně jednoúčelové stroje poskládané tak, aby byla co nejefektivnější v obrovských sériích, je téměř nemožné, aby uspěla v obranném průmyslu,“ popisuje.

Dominantním příjemcem vojenského materiálu z Česka byla loni stejně jako v předchozích letech Ukrajina, jež se brání ruské agresi. V loňském roce její podíl coby exportní destinace meziročně mírně klesl, ale stále tvořil téměř polovinu. Válečným potřebám Ukrajiny také odpovídá struktura české zbrojní produkce, kdy dvě třetiny exportu tvořila velkorážová munice.

České zbrojovky sice disponují špičkovými produkty a expertizou v řadě dalších oborů, například v ručních zbraních, pozemní a letecké technice, radarech a pasivních sledovacích systémech, rozvíjí se ale i oblast elektronického boje, senzorů, systémů velení a řízení, bezpilotních a autonomních systémů či umělé inteligence.

Velké firmy investují do výzkumu a vývoje řádově stovky milionů až miliardy korun ročně. Největší česká zbrojní skupina Czechoslovak Group (CSG) takto každý rok investuje zhruba dvě procenta svých ročních tržeb. „Za uplynulé tři roky skupina do výzkumu a vývoje investovala více než 250 milionů eur. Současně očekáváme, že výdaje na výzkum a vývoj budou dále růst,“ říká mluvčí CSG Andrej Čírtek.

U výrobce ručních zbraní a munice Colt CZ Group to loni bylo 404 milionů korun, necelých 1,8 procenta z celkových tržeb. Menší firmy se ale na pomoc státu příliš spolehnout nemohou. Česko dosud nikdy nesplnilo neformální závazek evropských zemí vydávat na obranný výzkum a vývoj dvě procenta z celkových obranných výdajů.

V letošním roce stát vydá na tyto účely necelých 458 milionů korun, což představuje zhruba 0,3 procenta výdajů na obranu. Evropský průměr se přitom loni podle Evropské obranné agentury pohyboval kolem čtyř procent.

„Je to částka, která – když se vezme globálně – je vlastně nechci říct zanedbatelná, ale prostě za to určitě nevymyslíme nic přelomového. I kdyby byla násobně větší, tak by pořád byla malá,“ říká ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT (AAVIT) Jaromír Hanzal. „Z našeho pohledu jde o dlouhodobě zanedbanou strategii státu. Firmy totiž inovace řeší buď komerčně na základě poptávky, nebo s pomocí veřejné podpory, která je naprosto zanedbatelná.“

Ministerstvo průmyslu a obchodu však tvrdí, že státní výdaje na obranný výzkum a vývoj porostou. „Veřejné výdaje, a to jak ty národní, tak evropské, na podporu obranného výzkumu a vývoje postupně rostou a předpokládáme, že tohoto podílu Česká republika postupně dosáhne,“ tvrdí mluvčí MPO Tadeáš Provazník.

Celkové výdaje firem na vlastní výzkum a vývoj odhaduje Hanzal na dvě až pět miliard korun ročně, tedy 1,5 až 3,5 procenta tržeb celého odvětví.

Snižuje se také podíl českých firem na výzkumných projektech financovaných Evropskou unií. Zatímco v dubnu 2024 byly české společnosti zapojeny do téměř 18 procent projektů Evropského obranného fondu, letos v březnu už to bylo jen 12,4 procenta. Podle MPO tento vývoj ale souvisí s rostoucím počtem samotných projektů.

„Pokles podílu projektů s českou účastí nelze interpretovat jako pokles samotného zapojení českých subjektů. Jejich absolutní počet naopak vzrostl z přibližně deseti projektů v roce 2023 na 13 v březnu 2026. Počet financovaných projektů Evropského obranného fondu však ve stejném období rostl rychleji, tak si lze vysvětlit relativní snížení podílu české účasti,“ popisuje mluvčí ministerstva.