Konec dočasné tolerance. Ženy bez hidžábu jsou v Íránu opět „nemorální“

Příběh Mahsy Amíníové obletěl v září 2022 celý svět. Dvaadvacetiletou Íránku tehdy v Teheránu zadržela mravnostní policie kvůli údajnému „nesprávnému“ nošení hidžábu.

Její smrt rozpoutala v Íránu jednu z největších protivládních protestních vln za několik desetiletí.

Do ulic vyšly desetitisíce lidí a symbolem odporu se staly především ženy. Některé protestovaly s hidžábem na hlavě, jiné jej demonstrativně sundávaly nebo si na veřejnosti stříhaly vlasy.

Povinné zahalování se tak z náboženského a společenského pravidla proměnilo v jeden z nejviditelnějších symbolů odporu proti režimu.

Protesty íránské úřady nakonec tvrdě potlačily. Spor, který smrt Amíníové odkryla, ale nezmizel – během následujících let se v ulicích Teheránu a dalších velkých měst stále častěji objevovaly ženy bez šátku, přestože povinnost zahalování zůstala součástí íránského práva.

O čtyři roky a jednu válku se Spojenými státy a Izraelem později se tato kulturní a politická rozporová linie znovu dostává do popředí. Tentokrát už nejde jen o to, zda mají Íránky hidžáb nosit, ale také o to, zda si režim může dovolit jeho nošení znovu důsledně vynucovat.

Novou dynamiku do sporu o povinný hidžáb přinesla právě válka. V době bojů se íránské vedení snažilo především demonstrovat jednotu společnosti a co nejširší podporu režimu.

Na provládních shromážděních se proto začaly objevovat i ženy bez tradiční pokrývky hlavy – a státní média, která by ještě před několika lety jejich vzhled sotva ukázala, s některými z nich dokonce vedla rozhovory.

Ženy bez hidžábu byly vidět také na pohřbu někdejšího nejvyššího vůdce Alího Chameneího, který zemřel při izraelském útoku na samém začátku války.

Proměnil se dokonce slovník některých duchovních a řečníků. Zatímco odmítání hidžábu režim dlouhodobě líčil jako útok na islámské hodnoty, během války zaznívaly hlasy, podle nichž by rozdílný způsob oblékání neměl Íránce v době ohrožení rozdělovat.

Jeden z řečníků na provládním shromáždění například označil ženu s volnějším hidžábem, která přišla podpořit zemi, za „dceru naší země“. Konzervativní duchovní Mohammad Džavád Fazel Lankarani zase argumentoval, že ženy, které pravidla zahalování nedodržují, nemají být z válečných shromáždění vytlačovány.

Válka načas změnila priority režimu a ženy bez hidžábu, které státní propaganda dlouhodobě vykreslovala jako symbol neposlušnosti, se mohly stát součástí oficiálního obrazu národní jednoty.

Jak ale intenzita bojů začala slábnout, vytrácela se i tato dočasná tolerance a konzervativní část establishmentu znovu začala požadovat důslednější prosazování pravidel zahalování.

Spor se přitom nevede jen mezi íránskými ženami a státem, ale stále výrazněji také uvnitř samotného režimu. Konzervativci obviňují vládu prezidenta Masúda Pezeškjána, že příliš ustupuje a dovoluje, aby se porušování pravidel stalo běžnou součástí života ve městech.

Například poslanec Mohammad Naghd-Ali na začátku srpna v parlamentu kritizoval vládu za to, že neuplatňuje přísnější zákon o hidžábu, schválený v roce 2024. Současnou podobu ženského oblékání označil za šíření „nahoty“ a „nemorálnosti“. Podle jeho slov mu dokonce jeden z kolegů řekl, že nad stavem ženského oblékání po každém zasedání parlamentu pláče.

Pezeškjánova vláda se však zdráhá rozpoutat další otevřený konflikt se ženami. Samotný zákon prezident veřejně neodmítl a rozhodnutí o jeho pozastavení navíc nevzešlo pouze z jeho kabinetu. Spor se vede spíše o to, zda si režim po zkušenostech z roku 2022 a po další válce může dovolit znovu přenést konflikt o ženské vlasy přímo do ulic.

Přísnější zákon o hidžábu, schválený v roce 2024, proto podle íránských médií zůstává pozastaven mimo jiné kvůli obavám, že by jeho prosazování mohlo vyvolat nové nepokoje podobné těm po smrti Mahsy Amíníové.

To však neznamená, že by ženy bez hidžábu mohly pravidla porušovat bez následků. Povinné zahalování zůstává součástí íránského práva a úřady ženy dál stíhají, pokutují či sledují prostřednictvím kamer a dalších technologií.

V některých případech jim také zabavují automobily nebo postihují podniky, které je obslouží. Změnil se především rozsah a způsob represe – násilné hromadné zatýkání žen přímo v ulicích ustoupilo, nikoli samotné vymáhání povinného hidžábu.

Místo plošných zásahů proti ženám přímo v ulicích se tlak stále častěji přesouvá jinam.

Americká stanice CNN při analýze íránských médií a údajů lidskoprávních organizací zjistila, že úřady v posledních týdnech zasahovaly proti podnikům, které podle nich pravidla nedodržovaly.

V červenci nechaly zavřít několik teheránských kaváren a restaurací, zatímco duchovní požadovali důslednější postup proti tomu, co označovali za „organizované odhalování“. Podobný tlak se objevoval i mimo hlavní město.

Lidskoprávní organizace HRANA zaznamenala také desítky případů blokování či zabavování účtů na sociálních sítích kvůli údajnému porušování pravidel oblékání. Úřady při podobných zásazích často používají vágní formulace, jako jsou „porušení norem“, „porušení cudnosti“ či „nedodržování islámské slušnosti“, aniž by vždy uváděly konkrétní provinění.

V pondělí teheránská prokuratura oznámila, že přijme přísná opatření proti údajným porušením „dobrých mravů“. Týkat se mají nejen kaváren a restaurací, ale také obchodů prodávajících oblečení, které úřady považují za „nekonvenční“ nebo nevhodné.

V Teheránu pak vzniká nové státní zastupitelství pro „morální bezpečnost“, které se bude zabývat „porušeními a trestnými činy proti veřejné morálce“. Kontrolovat má rovněž nedodržování povinnosti nosit hidžáb a příspěvky na sociálních sítích kritizující režim.

Uvedl, že mezi první kroky tohoto úřadu bude patřit přijetí opatření proti obchodům prodávajícím „nekonvenční oblečení“ a monitorování kyberprostoru.

K tvrdšímu postupu vyzývají státní představitele také konzervativní média a duchovní. Mohammad Javad Haj Ali Akbari, který vede páteční modlitby v Teheránu, například tvrdil, že existují organizované snahy o prosazování „nahoty“ a že někteří lidé dostávají zaplaceno za to, aby se na veřejnosti objevovali v „nevhodném“ oblečení.

Šéfredaktor konzervativního deníku Kayhan Hossein Shariatmadari zase napsal, že prosazování pravidel je pro státní představitele „zákonnou i náboženskou povinností“. Volání po „slušném chování“ se ozývá rovněž z televizních pořadů. Například pořad Park Way věnoval několik dílů ženskému oblékání a vyzýval k zásahům proti těm, kteří schválená pravidla porušují.

Navzdory sílícím výhrůžkám ale zatím není zřejmé, že by režim dokázal vývoj v ulicích skutečně zvrátit.

„Stále se neodvažují lidem na ulici nic říkat. Dívky v Teheránu se pohybují po ulicích v krátkých tričkách, šortkách a nejrůznějším oblečení a šátky na hlavě už prakticky nikdo nenosí,“ řekla CNN po telefonu jedna šedesátiletá žena z Teheránu.

„Nemyslím si, že by tyhle dívky dokázali přimět, aby zase nosily šátky. Ale to jsme si ostatně myslely i v době revoluce. Nikdy jsme si nemyslely, že by nás mohli donutit je nosit, ale nakonec se jim to podařilo.“