Článek
Ve vězení v nizozemském Haagu zemřel ve věku 84 let válečný zločinec Ratko Mladić. Potvrdili to představitelé OSN i jeho právník.
Někdejší velitel bosenskosrbské armády si odpykával doživotní trest za genocidu a válečné zločiny, jichž se dopustil během války v Bosně v 90. letech minulého století. Podle agentury AFP zemřel v haagské vězeňské nemocnici poté, co prodělal několik mrtvic.
Bělehrad i Mladičova rodina dříve žádaly jeho propuštění ze zdravotních důvodů, ale žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že vězeň má přístup k řádné lékařské péči. Mladičův advokát Dragan Ivetić podle agentury Reuters uvedl, že jeho klient poslední měsíce strávil na nemocničním oddělení věznice, ale příčinu úmrtí neupřesnil.
Srbský ministr spravedlnosti Nenad Vujić podle serveru Balkan Insight řekl, že jeho resort se postará o převoz Mladičova těla do Srbska.
Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály ve svém prohlášení uvedl, že jeho předsedkyně Graciela Gattiová Santanaová nařídila vyšetřování okolností Mladičova úmrtí a nizozemské úřady zahájily standardní šetření vyžadované zákony země.
Mladić je považován za jednoho z hlavních aktérů krvavých etnických čistek provázejících válku v mnohonárodnostní Bosně, která si vyžádala kolem 100.000 lidských životů. Zhruba 2,2 milionu lidí bylo vyhnáno ze svých domovů nebo bylo nuceno je opustit. Někdejší velitel bosenskosrbské armády si vysloužil přezdívku „bosenský řezník“, mnoho Srbů ho nicméně nepřestalo chovat v úctě, píše AFP.
Po válce Mladić roky unikal spravedlnosti. Zatčen byl v roce 2011 na severu Srbska a nedlouho poté vydán Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY).
Ten ho v roce 2017 odsoudil na doživotí za řadu zločinů, mimo jiné za genocidu v souvislosti s masakrem ve Srebrenici, za terorizování civilistů při obléhání Sarajeva, za zločiny proti lidskosti a za etnické čistky v řadách bosenských Muslimů (dnes Bosňáků) a bosenských Chorvatů během války v Bosně v letech 1992 až 1995. V roce 2021 Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály po Mladičově odvolání trest potvrdil.
Masakr ve Srebrenici
V červenci 1995 zavraždili v Srebrenici srbští vojáci Republiky srbské pod velením Ratka Mladiče více než 8 tisíc bosňáckých mužů a chlapců. Mezinárodní soud to zvěrstvo později označil za genocidu. Tehdy to byla největší evropská masová vražda od konce druhé světové války.
Dnes v celé oblasti Srebrenice žije přibližně 10 tisíc obyvatel, asi třikrát méně než před válkou. A žije tu víc Srbů než Bosňáků.
Ve Srebrenici v červenci 1995 bosenskosrbští vojáci pod Mladičovým vedením povraždili 8000 Muslimů - tento masakr je označován za nejhorší v Evropě od druhé světové války. Bosenskosrbské obléhání Sarajeva trvalo 44 měsíců a podle oficiálních bosenských údajů bylo ve městě zabito více než 11.500 lidí, včetně několika stovek dětí.
Tribunál dospěl k závěru, že Mladić byl společně s nyní také zesnulým srbským exprezidentem Slobodanem Miloševičem a někdejším politickým vůdcem bosenských Srbů Radovanem Karadžičem součástí zločinného spiknutí s cílem realizovat etnické čistky nesrbských obyvatel na bosenském území. Mladić tribunál neuznával.
„Ratko Mladić je mrtvý a není k tomu moc co říct… Mrtvé to k životu nevrátí, masové hroby to nevyčistí. Rozsudky to nezmění. Ze zločince to historickou osobnost neudělá,“ prohlásil podle Reuters Emir Suljagić, ředitel srebrenického památníku. „Nejtěžší část práce zůstává: nenechat pravdu, odpovědnost a paměť zemřít s ním,“ dodal.
„Je to vražda. Srbský lid ho respektoval. Jako velitel se postavil na obranu Srbů,“ reagoval na Mladičovu smrt bosenskosrbský předák Milorad Dodik.
Mluvčí generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric uvedl, že António Guterres bere smrt Mladiče na vědomí a vyjadřuje solidaritu s oběťmi odsouzeného bosenskosrbského velitele. „Generální tajemník znovu vyzývá všechny, kdo jsou u moci, aby se zdrželi popírání závažnosti zločinů, o kterých už rozhodl soud,“ sdělil mluvčí s tím, že Guterres odsuzuje jakékoliv popírání genocidy ve Srebrenici i glorifikaci lidí odsouzených za válečné zločiny.
Agentury Reuters a AFP upozornily, že kolem Mladičova věku panují nejasnosti. V dokumentech je datum narození 12. března 1942, ale podle svého syna se narodil 8. března 1943. Tribunál u něj uváděl rok narození 1942, píše AFP.
Cestu do uniformy začal v patnácti
Jméno generála Ratka Mladiče se stalo symbolem krutostí spáchaných za válek v bývalé Jugoslávii. Bývalý důstojník Jugoslávské lidové armády (JNA) přitom sloužil téměř celou svou kariéru v Makedonii a teprve v době vypuknutí srážek v Chorvatsku ho převeleli na západ země, kde stanul v čele bosenskosrbské armády.
Mladić se sice v Bosně, v jednom z jejích mnoha chudých horských krajů, narodil 12. března 1942, většinu života ale strávil jinde. Jeho otec padl v řadách partyzánů těsně před koncem druhé světové války a Ratka se sestrou a mladším bratrem vychovávala matka. Vrstevníci vzpomínali na Ratka Mladiče jako na předčasně vyspělého hocha, který se odmala staral o rodinný dobytek.
Na živobytí si krátce vydělával jako soustružník v Sarajevu, pak ale ve svých patnácti letech narazil na inzerát nabízející studium na vojenské průmyslovce v Zemunu na předměstí Bělehradu.
Uniformu Mladić nosil dalších více než 35 let. V roce 1961 se zapsal na vojenskou akademii, kde patřil mezi nejlepší studenty, a o čtyři roky později zahájil v makedonské Skopji důstojnickou kariéru. Do začátku 90. let vystřídal v Makedonii několik jednotek a pomalu postupoval po služebním žebříčku.
Od prvních bojů ke genocidě
Začátkem roku 1991 Mladić krátce působil v dočasně zklidněném Kosovu, pak přišlo převelení do Chorvatska. V říjnu 1991 byl ambiciózní Mladić povýšen na generálmajora, pro širší veřejnost ale zůstával neznámým.
Už od studia na vojenské škole ho ovšem provázela pověst nadaného stratéga. Nakolik byla pravdivá, se mělo ukázat na jaře 1992, když se stal nejvyšším velitelem bosenskosrbské armády. Až do té doby přitom s rodnou republikou neměl moc společného, i manželku Bosiljku, s níž měl syna Darka a dceru Anu, poznal v Makedonii.
První válečné zkušenosti získával Mladić v Kninu, tedy městě, které se později stalo centrem Republiky srbská Krajina, neuznaného státu chorvatských Srbů. Jednotky pod jeho velením se v létě a na podzim 1991 zapojily do bojů také v přímořských chorvatských městech, jako Šibenik nebo Zadar.
Vzpomínky na Jugoslávii
Znásilněné ženy, popravení muži, miny – to jsou snad nejviditelnější důsledky konfliktů v rozpadající se Jugoslávii. O temném období a o tom, co z něj zůstává, mluvili pamětníci žijící v Česku v seriálu Seznam Zpráv.
Přes výraznou materiální převahu Jugoslávské lidové armády (JNA) i pomoc polovojenských jednotek ze Srbska se ale už tehdy věci nevyvíjely zcela podle představ jugoslávského velení. Sám Mladić podle vzpomínek pamětníků utrpěl během bojů u města Sinj lehčí střelné zranění a od té doby téměř neodkládal těžkou neprůstřelnou vestu, která se stala nezbytnou součástí jeho image.
Někteří lidé, kteří Mladiče poznali blíže, tvrdí, že masakr ve Srebrenici v červenci 1995 nepřímo způsobila i sebevražda jeho dcery. Studentka medicíny Ana si vzala život v březnu 1994 otcovou pistolí, když se prý dozvěděla o jeho roli v etnických čistkách. A generálplukovník (povýšen byl v červnu 1994) Mladić se po její smrti zatvrdil. V roce 1995 ale jím vedená armáda již ani přes braní rukojmích z řad pozorovatelů a vojáků OSN nestačila vzdorovat mezinárodnímu tlaku a chorvatsko-muslimské ofenzivě.
Šestnáct let na útěku
Žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) už v červenci 1995 Mladiče obvinil z válečných zločinů, trvalo ale 16 let, než se objevil před soudci v Haagu. Z čela bosenskosrbské armády nedobrovolně odešel v listopadu 1996 - a pak se po něm slehla zem.
Přes snahu mezinárodního společenství Mladić zejména díky pomoci bělehradských vojenských kruhů dokázal spravedlnosti dlouho unikat. Starý, nemocný muž, milovník včel a medu, jen stín někdejšího mocného vojáka, byl zadržen v květnu 2011 na severu Srbska.
Soud s ním začal 16. května 2012 a řízení skončilo závěrečnými řečmi v prosinci 2016. V listopadu 2017 haagský tribunál Mladiče odsoudil k doživotí. Uznal ho vinným v deseti z jedenácti bodů obžaloby, včetně genocidy v souvislosti se srebrenickým masakrem. Šlo o poslední rozsudek, jímž vyvrcholila práce ICTY. Obhajoba nejprve marně žádala zrušení rozsudku kvůli Mladičovu zdraví (podle advokátů trpěl demencí), odvolání k Mezinárodnímu reziduálnímu mechanismu pro trestní tribunály (MICT), který převzal agendu ICTY, přišlo v březnu 2019. Konečný verdikt, který mu potvrdil doživotí, padl v červnu 2021.
V květnu 2024 žádala obhajoba urychlené propuštění Mladiče do Srbska z blíže neupřesněných zdravotních důvodů. Jeho advokáti žádali soudce, aby byl tehdy 82letý generál propuštěn na léčení nejmenovaného, ale podle nich potenciálně život ohrožujícího onemocnění. Mimo jiné trpěl i kognitivními poruchami.
