Kalkulačka čisté mzdy. Spočítejte si, kolik peněz dostanete v nové práci

Hrubá mzda se skládá z několika složek. K základní mzdě za odpracované hodiny se přičítají odměny, prémie a osobní ohodnocení. Součástí jsou případně i příplatky za přesčasy, práci ve svátcích a v noci.

Z hrubé mzdy se odečte sociální pojištění, které platí zaměstnanec ve výši 7,1 procenta a zdravotní pojištění, které činí 4,5 procenta. Daň z příjmu činí 15 procent z příjmu do výše 146 901 korun měsíčně (pro rok 2026). Pokud máte vyšší příjem, budete z peněz nad tuto hranici odvádět daň ve výši 23 procent.

Každý zaměstnanec, který má zdanitelné příjmy, může zároveň ve svém měsíčním příjmu uplatnit základní slevu na poplatníka ve výši 2570 korun měsíčně. Tato sleva snižuje přímo vypočtenou daň z příjmů a je pro každého stejná.

Pokud byste měli jen částečný úvazek a dostávali měsíčně například 15 tisíc korun, daň z příjmu z této hrubé mzdy bude činit 2250 korun (15 procent). Slevou na poplatníka se zde neodečte celých 2570 korun, ale jen 2250 korun. Sleva na poplatníka totiž může daň snížit jen na nulu.

Zaměstnanci, kteří pečují o nezaopatřené děti, si mohou také uplatnit slevu na děti. Za jedno dítě je to 1267 korun měsíčně, na druhé dítě 1860 korun měsíčně, na třetí a každé další dítě pak 2320 korun. Pokud je dítě držitelem průkazu ZTP/P, sleva je dvojnásobná.

„Je možné si tuto slevu uplatnit také jednou za rok v celoročním vyúčtování. Tedy nebudete si slevu na dítě odečítat každý měsíc, ale až při vyúčtování,“ uvádí Jana Jáčová, majitelka společnosti UOL Účetnictví.

Slevu na děti si může uplatnit vždy jen jeden z rodičů, a ten musí doložit zaměstnavateli čestné prohlášení partnera, že si slevu nenárokuje. U starších dětí je také třeba přinést potvrzení o studiu.

Na rozdíl od slevy na poplatníka se může sleva na děti překlopit i do daňového bonusu, takže někdo může mít díky tomu i vyšší mzdu, než je stanovená ve smlouvě. Uvedeme příklad. Žena pobírá minimální mzdu ve výši 22 400 korun. Uplatní si slevu na poplatníka, a také slevu na tři děti. Na účet jí tak za měsíc přijde 24 459 korun, tedy o 2 059 korun více, než má hrubou mzdu.

Další slevy jsou na invaliditu. U invalidity prvního a druhého stupně se odečítá měsíčně 210 korun, na invaliditu třetího stupně pak 420 korun. Má-li zaměstnanec průkaz ZTP/P, může si ještě odečíst slevu ve výši 1345 korun za měsíc.

Pokud byste čerpali dovolenou, počítá se náhrada mzdy za dovolenou jinak. Podrobně jsme o tom psali v následujícím článku:

Na sociální a zdravotní pojištění také povinně přispívá zaměstnavatel. Na sociální pojištění odvádí 24,8 procenta z hrubé mzdy zaměstnance. Na zdravotní pojištění platí odvody ve výši devíti procent. Pokud má tedy někdo například plat 50 tisíc korun hrubého, je pro firmu ve skutečnosti náklad na takového zaměstnance 66 900 korun. Vybraným rizikových profesím platí zaměstnavatelé na sociální pojištění ještě více, a to 29,8 procenta. Zjednodušeně proto, aby měli více peněz do důchodu.

U nižších mezd typicky u částečných úvazků ještě pozor na dopočet zdravotního pojištění. „Minimální odvod na zdravotní pojištění je 13,5 procenta z minimální mzdy, takže minimální pojistné je letos 3024 korun. Pokud odvádíte méně než tuto částku, musí to zaměstnavatel pojišťovně doplatit. Ovšem nejde to na vrub firmy. Zaplatí to za vás, ale strhne si to z vaší mzdy,“ upozorňuje Jana Jáčová.

Kdybychom tedy využili příklad mzdy ve výši 15 tisíc korun měsíčně na částečný úvazek, kdy zaměstnanec zaplatí na zdravotní pojištění 675 korun (4,5 procenta) a zaměstnavatel zaplatí za jeho zdravotní pojištění dalších 1350 korun (9 procent), je to dohromady 2025 korun. Do minimální částky zdravotního pojištění 3024 korun zbývá ještě 999 korun, a ty zaměstnavatel ještě strhne zaměstnanci z hrubé mzdy.

Dopočet se netýká lidí, za které platí pojistné stát – například starobních důchodců nebo studentů.

Každý zaměstnanec musí za vykonanou práci dostat mzdu, plat nebo odměnu. Mzdu dostávají zaměstnanci v soukromém sektoru - ve firmách, obchodech, u drobných podnikatelů.

Plat náleží zaměstnancům státu, obcí, krajů a některých dalších veřejných institucí.

Odměnu dostávají lidé, kteří pracují na dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o pracovní činnosti (DPČ). V pracovní smlouvě ale může být u dohodářů uveden i pojem mzda.

Zatímco výše mzdy či odměny většinou záleží na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, u platů je situace jiná. Jejich výše se řídí především zákonem a nařízeními vlády, které stanovují platové tarify a další pravidla. Zaměstnanec si proto se zaměstnavatelem nemůže výši platu libovolně vyjednat jako u mzdy.

„Mzda musí být sjednaná nejpozději v den nástupu do práce, a to v pracovní smlouvě, případně uvedena ve vnitřním předpisu nebo ve mzdovém výměru. Splatnost je vždy v kalendářním měsíci následujícím po odpracovaném, tedy například v září se vyplácí mzda za srpen. Zaměstnavatelé většinou stanoví výplatní termín, například do 15. dne, ale podle zákona mají čas poslat výplatu až do konce měsíce,“ vysvětluje Jana Jáčová z UOL Účetnictví.

Nikdo nesmí za plný pracovní úvazek dostávat méně, než je minimální mzda. Ta představuje nejnižší přípustnou výši odměny za práci zaměstnance. Aktuálně činí 22 400 korun měsíčně, což při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin odpovídá 134,40 koruny na hodinu.

Minimální mzda se vztahuje také na práci na dohody. Neznamená to ale, že by si dohodáři museli měsíčně vydělat 22 400 korun. Musí mít ale hodinovou mzdu alespoň ve výši 134,40 koruny.

V příštím roce by měla minimální mzda vzrůst zřejmě na 24 900 korun měsíčně, tedy na 149,40 koruny za hodinu. Výši minimální mzdy na další kalendářní rok vyhlašuje vždy většinou v září Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Také státní zaměstnanci nesmí brát méně, než je minimální mzda. Navíc mají takzvané zaručené platy, které určují výši minimální výplaty podle kvalifikační náročnosti prací.

Tyto zaručené platy mají čtyři skupiny. První odpovídá minimální mzdě a zahrnuje práce uvedené v první a druhé platové třídě. Do druhé skupiny patří zaměstnanci zařazení do třetí až páté platové třídy a ti nesmějí brát méně než 1,2násobek minimální mzdy.

Ve třetí skupině jsou lidé se šestou až devátou platovou třídou a nesmějí dostat méně než 1,4násobek minimální mzdy. A alespoň 1,6násobek minimální mzdy musí dostat zaměstnanci zařazení do desáté až šestnácté platové třídy.

Zaměstnavatel je ze zákona povinen vystavit zaměstnanci každý měsíc písemný doklad, na kterém jsou údaje o jednotlivých složkách mzdy a provedených srážkách – výplatní pásku nebo lístek.

Mzda či plat se vyplácí v českých korunách, je ale možná i výplata v cizí měně, ke které Česká národní banka vyhlašuje devizový kurz. A to v případě, že má zaměstnanec objektivní vazbu na cizí zemi. Týká se to například cizinců, zaměstnanců, kteří v zahraničí pracují nebo tam mají rodinu, případně pendlerů.

Výplata se může vyplácet v hotovosti v pracovní době nebo klasicky na účet, který musí zaměstnanec firmě sdělit.

„Mzdy můžou být časové, kdy dostáváte peníze měsíčně nebo na hodinu. Pak úkolové, ty náleží za určitou činnost nebo vytvořený výrobek. Dále podílové, kdy dostáváte například podíl na obratu provozovny. A nakonec smíšené, což je kombinace těchto typů mezd,“ uvádí Jana Jáčová.

Připomíná také naturální mzdu, která je v českých podmínkách spíše výjimečná. Musí s ní ale vždy za dohodnutých podmínek souhlasit obě strany.

„Firma vám nemůže říct například: tady si vezměte skříně z kanceláře nebo 400 kilo brambor, nemáme teď peníze na mzdu. To nejde. Navíc by zaměstnanec měl dostat mzdu v penězích alespoň ve výši minimální mzdy,“ upřesňuje expertka Jáčová.

Když zaměstnanec dostane nad rámec minimální mzdy nějaké naturálie, kvůli povinným odvodům se ocení tak, jako by firma tyto výrobky prodávala odběratelům.