Ze země, na kterou si myslí v Kremlu: „Nikdy jsem se nebála jako teď“

/Od zvláštní zpravodajky v Moldavsku/

Když Moldavsko na konci srpna slavilo 35 let nezávislosti, v ulicích Kišiněva vlály státní vlajky a po hlavní třídě pochodovali vojáci. Nadšení z odtržení země od ruského vlivu se v metropoli nedalo skrýt.

Jen pár hodin předtím moldavské úřady oznámily, že do vzdušného prostoru země proniklo po ruském útoku na Ukrajinu několik dronů. Jen zřídka se stává, že by Moldavsko zažilo týden bez podobných incidentů.

Trosky bezpilotních letounů u hranic s Ukrajinou jsou další připomínkou ruské hrozby a jak snadno se válka už přes čtyři roky dostává nad území Moldavska. A obavy, že by se postsovětská země mohla stát dalším cílem Moskvy, v posledních měsících zesilují.

Podle zdrojů deníku The New York Times si ruský prezident Vladimir Putin během tajné schůzky stanovil za jeden z cílů letošního roku rozkol uvnitř Severoatlantické aliance a Evropské unie.

Moldavsko by podle nich mělo být ústředním bodem, kde by se Rusko pokusilo své širší cíle prosadit.

Ruský exilový server Meduza v této souvislosti východoevropskou zemi překřtil na Putinův cíl číslo 2. Moskva prý stále doufá, že ovládne jih Ukrajiny a vytvoří tak pozemní koridor propojující Rusko s Moldavskem.

Válka se v Moldavsku propisuje i do běžných rozhovorů a nejde tedy o něco, o čem se mluví jen v televizních studiích nebo na jednáních vlády. Část lidí vnímá otázku, zda se konflikt nerozšíří i na jejich území, jako konkrétní obavu o budoucnost.

„Moji kamarádi se bojí, že by se v blízké době mohlo něco stát a znamenalo by to pro ně povinnost narukovat. Žít v každodenním strachu, že vaše země může být kdykoliv napadená, komplikuje úplně všechno,“ vysvětluje mi třiadvacetiletá studentka práv Laura.

Podobně ale o situaci mluví i někteří příslušníci starší generace. „Žila jsem pod sovětskou nadvládou a pro mě to byly strašné roky. Nikdy jsem se nebála tak jako teď, že by se něco takového mohlo znovu vrátit. Ale věřím naší vládě, věřím Moldavanům, že se nedají,“ popisuje své pocity sedmašedesátiletá Maria během oslav Dne nezávislosti v Kišiněvě.

Právě na bezpečnost letos Moldavsko kladlo při oslavách velký důraz. Součástí programu byla i vojenská přehlídka, které se účastnili příslušníci moldavských ozbrojených sil a bezpečnostních složek nebo zástupci partnerských zemí včetně Ukrajiny a Česka.

Pro zemi, která byla dlouho zvyklá svou armádu držet spíše stranou, jde o viditelný signál změny. Moldavská vláda v posledních letech výrazněji investuje do obrany a bezpečnosti. Důvod je zřejmý: země sousedí s válčící Ukrajinou a Rumunskem, členským státem NATO a Evropské unie.

„Před čtyřmi lety jsme měli na obranu rozpočet 40 milionů eur. A 75 procent z toho šlo na platy. A tím to v podstatě končilo. Věci se ale změnily. Dostáváme podporu prostřednictvím Evropského mírového nástroje a s rostoucí vojenskou hrozbou se zvyšuje i veřejné povědomí o tom, že země musí více investovat do obrany a bezpečnosti,“ popisuje pro Seznam Zprávy ředitel think-tanku IPRE a bývalý moldavský diplomat Iulian Groza.

Sama vláda navíc stále otevřeněji spojuje bezpečnost s evropskou integrací.

„Moldavsko se musí připojit k Evropské unii, aby přežilo ruskou agresi,“ varovala prezidentka Maia Sanduová. Evropská cesta podle ní není jen otázkou hodnot, ale také otázkou přežití země.

O možném ruském úderu na Moldavsko se podle diplomatů diskutuje už delší dobu. Ruský zájem o zemi se ale projevuje i bez úvah o přímém útoku. Moskva se v posledních letech snažila moldavskou politiku ovlivňovat především jinými způsoby.

„Tyto hrozby bereme velmi vážně. Mají jinou povahu než hrozby, kterým čelí Ukrajina. Pokud jde o to, co zažíváme v rámci našeho soužití s Ruskem, nacházíme se v hybridní válce,“ popsala pro Seznam Zprávy moldavská místopředsedkyně vlády pro evropskou integraci Cristina Gherasimov.

Ruské drony tak už pro Moldavany stejně jako další národy nejsou neznámý jev. Moldavsko ale nemá protivzdušnou obranu srovnatelnou s některými státy východního křídla NATO. Každý další incident tak přináší otázku, co by se stalo, kdyby dron nespadl do pole nebo do lesa, ale zasáhl obydlené území.

„To, co se děje v Moldavsku, se vlastně příliš neliší od toho, co se děje v Rumunsku, Polsku nebo v pobaltských zemích. Stejné drony, stejné provokace, stejné věci. Rozdíl je v tom, že nejsme součástí NATO a nemáme systém protivzdušné obrany. Teprve teď ho začínáme pořizovat. Naším štítem je ukrajinský štít. V tomto smyslu se vojenské schopnosti země stávají stále větším tématem a zdrojem obav i na politické úrovni,“ podotýká analytik Groza.

Analytici z amerického Institutu pro studium války (ISW) upozorňují, že Rusko může útoky v blízkosti moldavských hranic využívat i k širším politickým cílům.

Podle nich jde mimo jiné o snahu odradit Moldavsko od dalšího sbližování s Evropskou unií a zároveň testovat reakci Moldavska i NATO.

„Rusko stále častěji využívá údery v pohraničních oblastech k testování reakcí Moldavska a NATO na invaze a jejich schopností protivzdušné obrany a zároveň tato porušování normalizuje,“ uvedl ISW.

Ruský tlak ale Moldavsko pociťuje i mimo oblohu. Během posledních voleb a referenda o vstupu do Evropské unie se podle moldavských představitelů Moskva snažila do politiky zasahovat prostřednictvím dezinformací, nákupu hlasů nebo dalších forem hybridního působení.

Právě volby byly pro Rusko podle Cristiny Gherasimov klíčové. „Moldavsko není pro Rusko slabinou. Jsme pro Rusko prostředkem k dosažení jeho širších cílů, které má na Západě,“ řekla.

Podle ní se země stala testovacím prostorem pro metody, které může Moskva následně využívat i v dalších evropských zemích. „Naše demokracie není pro Rusko důležitá. Je důležitá kvůli naší blízkosti k Ukrajině,“ dodala.

Nejcitlivější bezpečnostní otázkou ale pro Moldavsko zůstává Podněstří. Separatistický region u hranic s Ukrajinou je už více než tři desetiletí mimo kontrolu Kišiněva a působí v něm ruské jednotky.

„Skutečný bezpečnostní problém je mnohem méně v samotných ruských vojácích v Podněstří než ve strachu z toho, jak by Rusko reagovalo, kdybychom se pokusili tuto otázku řešit,“ uvedl Máté Csicsai, zástupce vedoucího Delegace EU v Moldavsku.

Vláda v Kišiněvě mluví o mírovém řešení skrze diplomacii a ekonomické vyjednávání. Vojenská eskalace tématem není.

Rusko má v regionu dlouhodobě kolem 1500 vojáků. Vedle toho se tam nachází rozsáhlý sklad sovětské munice v Cobasně. Moskva svou vojenskou přítomnost částečně zdůvodňuje právě ochranou tohoto areálu.

Kišiněv ruskou přítomnost považuje za nelegální a v posledních měsících stále důrazněji mluví o reintegraci regionu. Moldavská vláda zároveň tvrdí, že budoucnost Podněstří musí být řešena jako vnitřní moldavská otázka, nikoli jako spor mezi Moskvou a Kišiněvem.

Právě tady se přitom střetávají dvě největší priority současného Moldavska. Země chce znovu získat kontrolu nad vlastním územím a zároveň pokračovat v cestě do Evropské unie.

Rusko se tomu snaží zabránit především hybridními prostředky. A Moldavsko si dobře uvědomuje, že zatímco na Ukrajině je ruská hrozba vidět v podobě raket a tanků, u něj může mít jinou podobu.

„Stejně jako mnoho dalších zemí v regionu jsme zemí, která je již velmi dlouhou dobu terčem obtěžování, zastrašování a šikany,“ říká Gherasimov. „Nacházíme se v hybridní válce.“