Boj o česká pole. Ministr zvažuje předkupní právo, zemědělci jsou proti

Ministerstvo zemědělství zatím žádnou konkrétní podobu regulace obchodu s půdou nevybralo. Podle odpovědi pro Seznam Zprávy stále posuzuje několik možností.

„Pracuje se s řadou možností, ať už jde o předkupní právo, různé formy oznamovací povinnosti nebo změny ustanovení občanského zákoníku o zemědělském pachtu, případně kombinaci těchto variant,“ uvedl zástupce tiskového mluvčího Marek Otava.

Předkupní právo v principu omezuje volnost vlastníka při prodeji půdy: dřív, než ji prodá komukoli na trhu, musí dát šanci vybranému zemědělci nebo jiné oprávněné osobě dorovnat nabídku.

Resort právě dokončuje věcnou analýzu a hodnotí dopady jednotlivých variant. Řeší také ústavnost případného omezení vlastnického práva a soulad s evropskými pravidly. Harmonogram zatím zveřejnit nechce.

Ještě v červenci přitom ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) v rozhovoru pro Hospodářské noviny mluvil o dvou hlavních variantách. Měkčí počítala jen s neveřejnou oznamovací povinností při prodeji půdy. Tvrdší by zavedla skutečné předkupní právo. První na řadě by byl zemědělec, který na pozemku hospodaří, po něm farmáři z okolí, následně stát či obec a teprve nakonec volný trh.

Argumentem pro regulaci je hlavně ochrana půdy před spekulanty a posílení pozice těch, kteří na ní skutečně hospodaří. Právě mezi zemědělci ale tvrdá varianta velké nadšení nevzbuzuje. Seznam Zprávy oslovily několik majitelů a šéfů zemědělských podniků a většina z nich by dala přednost pouze oznamovací povinnosti, případně jinému, mírnějšímu řešení. Část z nich regulaci vůbec nepovažuje za nutnou.

V anketě jsme zemědělcům položili dvě otázky:

1. Jste pro zavedení nějaké formy regulace prodeje zemědělské půdy v Česku a proč?

2. Pokud by se regulace zaváděla, preferovali byste variantu „měkkou“ (jen oznamovací povinnost), nebo „tvrdou“, tedy skutečně předkupní právo?

1. Žádné předkupní právo neexistuje, to je nesmysl, který jste vymysleli vy novináři. My jsme vždy říkali, že nám jde o informaci, aby se zemědělec, který dlouhodobě hospodaří na pozemku, hnojí ho a udržuje, dozvěděl, že se bude prodávat. Nic víc jsme nechtěli.

2. Stačila by nám „měkká“ varianta. Myslím, že většina zemědělců požaduje jen informační povinnost, která by mohla být například třicetidenní. Během této lhůty byste se vyjádřil doporučeným dopisem, že půdu chcete koupit, případně lhůtu promlčíte, a v tom případě by majitel mohl půdu prodat dál, komu bude chtít.

Podívejte, jak je to v Rakousku, v Norsku nebo v Německu. Tam neexistuje, že by se takto spekulovalo se zemědělskou půdou a nakupovaly ji fondy.

Je to ochrana proti spekulantům. Dám příklad: Dlouhodobě jsme hospodařili na pozemku, s majitelkou jsme se dopředu bavili o jeho odkupu, ale nakonec ho prodala o 6 korun na metr levněji spekulantům. Překupníci se ihned obrátili na nás. Je to tedy i ochrana majitelů půdy, kteří často nevědí, jak se zorientovat.

1. Ano. V České republice je trh extrémně liberální a vlastnictví extrémně roztříštěné.

2. Preferoval bych „měkkou“ variantu. Snažíme se mít s vlastníky dobré vztahy a stačilo by nám pouze obchod s půdou ošetřit tak, aby nám vlastníci zemědělské půdy, na níž hospodaříme, museli oznámit, že mají v úmyslu půdu prodat, ještě předtím, než se nabídka dostane na trh.

1. Jako velký majitel zemědělské firmy a zároveň majitel velké části půdy, na níž hospodaříme, říkám, že bych žádnou regulaci nechtěl. A pokud ano, tak jen volnější. Právo majitele má být silné a nadřazené právu toho, kdo na pozemku hospodaří.

2. Pokud by to bylo ve formě oznámení, rozuměl bych tomu. Kdyby to bylo ve formě předkupního práva, nesouhlasím s tím. Je to navíc velmi složité právně definovat.

1. Nechceme žít v době, kdy nám někdo něco nařizuje. Běžte nařizovat vlastníkům, komu mají za kolik prodávat. To je rudý hadr na všechny. Stejně tak podle mě nemůže existovat, že někdo řekne obchodníkovi, za kolik má prodávat máslo.

2. Já si myslím, že nakonec regulace v podobě předkupního práva neprojde. Že zůstane maximálně měkká varianta, tedy oznamovací povinnost.

1. Těžko bránit vlastníkovi v prodeji, ale nějaké oznámení vlastníka, že to chce prodat, by podle mě být mělo.

2. Bylo by rozumné, aby vlastník měl povinnost při prodeji půdy informovat toho, kdo na půdě hospodaří. Neznamená to ale, že majitel půdy musí pozemek tomuto zemědělci prodat. Jde čistě o oznámení. Zavedení předkupního práva jako vlastník půdy nepodporuji. Na druhou stranu se stává, že spoustu pozemků vykoupili spekulanti a půdu s patřičnou marží nabídli nám. Rozdíl na hektaru byl i 80 tisíc korun.

Oznamovací povinnost sice jde ošetřit smluvně, ale je problém s vymahatelností. Dotyčný takovou smlouvu nemusí podepsat, a navíc, když klauzuli nedodrží, budete ho žalovat? Kdybyste do smlouvy zanesl možnost sankce, nikdo vám to nepodepíše. Zpětně to vymáhat je na roky.

1. Ano. Ze dvou důvodů. Regulace je zapotřebí stejně jako u prodeje předražených hrnců takzvanými „šmejdy“. Stává se, že vlastníkům půdy chodí dopisy s údajně výhodnou nabídkou, lidé, kteří se nevyznají v cenách, na ni kývnou a prodejce obratem půdu za vyšší cenu nabízí zemědělskému podniku.

Druhý důvod je, že se zemědělská půda už dnes chrání různými pravidly, jako jsou erozní pravidla, zákaz výstavby, osevní postupy a další. A přišlo by mi fér také chránit vlastnictví ze strany farmářů.

2. Jsem pro středně tvrdou regulaci – pro oznamovací povinnost a zároveň pro právo zemědělce hospodařícího na pozemku na dorovnání nejvyšší nabídky v tendru, který uspořádá vlastník.

1. Ano. Hlavně aby nám půdu neskupovali zahraniční investoři a kdovíjací šíbři, což se už veřejně děje.

2. Jsem pro měkkou regulaci. Myslím, že ti, kteří požadují předkupní právo, jsou v menšině. Ti, kteří půdu chtějí prodat, nám většinou dají dopředu vědět, protože takový požadavek máme i ve smlouvě. Vlastně nevím, jestli je tedy nutné to ještě legislativně ošetřovat.