Článek
Mrożkova absurdní komedie rozehrává na půdorysu jedné rodiny střet tří generací, různých představ o svobodě, pravidlech a světě, ve kterém už není úplně jasné, kdo má pravdu. V inscenaci s výraznými kostýmy Michala Spratka účinkují Zuzana Bydžovská, Vasil Fridrich, Sandra Černodrinská, Jan Hájek, Romana Widenková, Prokop Zach a Viktor Zavadil.
Dramatik, spisovatel, publicista a kreslíř Mrożek, který žil v letech 1930 až 2013, napsal Tango v 60. letech minulého století poté, co se rozhodl nevrátit z cesty do Itálie zpět do rodného Polska.
V povídkách i aktovkách autor často pracoval s absurdnem, které se v jeho tvorbě úzce pojilo s reflexí politické situace v Evropě, zejména za železnou oponou. „Trošku jsme to s týmem, se kterým vytváříme inscenaci, posunuli. A to tak, že my jsme generace, která v 90. letech bojovala za liberální humanismus a demonstrovala za svobodnou budoucnost pro mladší generaci. Dnes se ale podle mě spíš ukazuje, že lidé v té svobodě moc neumí žít, že potřebují buď nějaký algoritmus sociálních sítí, nebo rovnou diktátora,“ uvažuje Jan Hájek, který hraje Stomila.
Mrożkovo Tango bývá označováno za politickou alegorii. Pro režisérku Gabašovou je ale především modelem společenského cyklu, v němž se jednotlivé generace střídají v touze po svobodě, chaosu a řádu.
„Tango se mi při zkoušení začalo jevit více jako model dějin než hra o jedné rozpadlé rodině. Nejdřív přijde revolta proti starému řádu, potom svoboda, která může mít podobu anarchie, a pak dochází k úleku z té bezbřehosti a znovu se vrací touha po tvaru, pravidlech, autoritě,“ říká režisérka.
Vasil Fridrich v Tangu hraje strýčka Evžena.
Artur v podání Prokopa Zacha je dítětem tohoto paradoxu. Narodil se do světa, v němž už bylo všechno zpochybněno. Nemá proti čemu rebelovat, protože revolta se stala součástí rodinné tradice. Jeho vzpoura proto míří opačným směrem - k pravidlům, zákazům a jasnému řádu. „Mrożek tím nepopisuje jen 60. léta. Popisuje cyklus,“ myslí si Gabašová.
Po Tangu čekají Činoherní klub v sezoně 2026/2027 další tři premiéry. Drama Úplné zatmění, které zpracovává skutečný příběh prokletých básníků Arthura Rimbauda a Paula Verlaina, bude mít premiéru 30. října.
V únoru příštího roku Činoherní klub uvede českou premiéru Prokletí hladovějící třídy, jedné z nejvýraznějších her amerického dramatika Sama Sheparda. Poslední premiérou sezony bude v květnu inscenace s pracovním názvem Ruiny. Autorkami textu jsou režisérka Anna Klimešová a dramaturgyně Kateřina Součková.
Kromě toho bude v Činoherní kavárně pokračovat cyklus debat po představení Trialog ve Smečkách, který moderuje Fridrich a v němž se potkávají hosté spjatí s Činoherním klubem. V listopadu nebudou chybět sametové oslavy s Tondou Blaníkem a večerním koncertem.
