Článek
V šumavském národním parku se našlo asi 1000 tun kontaminované zeminy a 200 sudů s nebezpečnými chemikáliemi. Podle ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé) obsahují například dioxiny, furany, rtuť nebo arsen.
Sanace území začne na konci září a potrvá až do června 2028, stát bude okolo 192 milionů korun. Území v okolí obce Prášily zabezpečila policie. Kde přesně se kontaminovaná půda nachází, ministerstvo neupřesnilo.
„Podobných lokalit je a bylo v Česku či postsovětských zemích spousta,“ vysvětluje Tomáš Cajthaml z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. I když se nalezené toxické látky nešíří tak rychle, jsou podle něj velmi nebezpečné a mohou kontaminovat podzemní vodu.
Odborník na toxické látky také upozorňuje, že čištění dotčené lokality může zkomplikovat nález nevybuchlé munice. „Já bych na podobné místo bez pyrotechnika nešel. V případě, že se najde, zlikviduje se v tržních jámách,“ popisuje Cajthaml.
Je kontaminace na Šumavě v kontextu Česka nějak výjimečná?
Situace není dobrá a nechci ji zlehčovat, ale není to nic, co by se u nás nikdy předtím nenašlo. Látky, o kterých se mluví, jsou v bývalých vojenských prostorech typické. Například chlorovaná rozpouštědla se běžně používala ve strojírenství nebo k čištění oděvů.
Vzpomenete si na jiné místo, kde se podobná situace řešila?
Tyto polutanty se vyskytovaly třeba v Milovicích. Ty se musely po odchodu sovětské armády výrazně dekontaminovat. Podobných lokalit je v Česku a postsovětských zemích spoustu, je to relikt minulého století. Zároveň jde o věc, která je archaická. Člověk by si myslel, že v 21. století už takovou lokalitu nenajdeme, ale bohužel se to děje.
Ministr životního prostředí Červený zmínil například dioxiny, furany, rtuť, arsen a chlorovaná rozpouštědla. Jak mohou tyto chemikálie působit na přírodu?
Jde o staré klasické typy nebezpečných kontaminantů. Dioxiny a furany jsou dokonce na seznamu Stockholmské úmluvy zakázaných látek a nikdy se nevyráběly záměrně. Tyto látky, zejména chlorovaná rozpouštědla, mohou kontaminovat i podzemní vodu. Dioxiny a furany se nešíří rychle, primárně totiž zůstávají v půdě kvůli nízké rozpustnosti, ale jsou extrémně nebezpečné. Jde dokonce o jedny z nejtoxičtějších látek vůbec.
Může být přítomnost těchto látek potenciálně nebezpečná i pro lidi?
Jde o látky, které jsou často karcinogenní. Často porušují imunitní systém lidí i zvířat, mohou také napadat reprodukční systém a ovlivňovat plodnost. Druhou věcí jsou toxické kovy, například rtuť je neurotoxická a může tedy poškozovat nervový systém.
Národní park neomezuje provoz na turistických trasách. Měli by lidé v současné situaci návštěvu Šumavy raději odložit?
Situace na místě se samozřejmě musí řešit, jinak hrozí šíření. Ale není to Černobyl. To, že se v místě nachází zmíněné látky, neznamená, že by měl vzniknout okruh 30 kilometrů, do kterého nesmíte vstoupit.
Bude podle vás plánovaná sanace na Šumavě komplikovaná?
Nejde o typ znečištění, u kterého bychom nevěděli, co dělat. Pro tyto kontaminanty existují zavedené sanační postupy. Konkrétní metoda ale závisí na koncentracích, rozsahu a charakteru lokality. Druhá věc je otázka peněz, protože tento proces je drahý.
Sanace má začít v září. Je situace skutečně tak akutní, že se zemina musí odstranit do dvou let? Co by hrozilo v případě prodlevy?
Z hlediska environmentálního rizika a bezpečnosti musím říct, že čím dříve, tím lépe. Samozřejmě to záleží na situaci na místě, kterou osobně neznám a která se posuzuje na základě analýzy rizika. Obecně lze ale říct, že látky jsou na místě extrémně nebezpečné a jejich odstranění je lepší neodkládat.
Látky jsou podle ministra uloženy v sudech. Je díky tomu situace lepší?
Pokud jsou sudy zavřené, situaci to usnadní, protože se dají zlikvidovat poměrně snadno. Je to drahé, ale je to ta lepší verze. Horší je, když sud vyteče do zeminy, protože přibývá materiálu, který musíte dekontaminovat a hrozí další šíření.
Jak sanace podobného prostoru s kontaminovanou zeminou probíhá?
V případě silné kontaminace dioxiny a furany je potřeba zeminu vybagrovat a odvézt, následně se například pálí ve speciální spalovně. U dioxinů a furanů je k spálení potřeba obvykle teplota přes 1000 stupňů Celsia. Zkoumá se také, zda došlo k zasažení podzemní vody. V případě, že se to stalo, se voda musí čerpat na povrch, kde prochází přes absorpční materiál. Ten nežádoucí látky zachytí a vyčištěná voda se vrací zpátky. Materiál se pak také odváží do spalovny. Konkrétní postup ale závisí na druhu znečištění.
Vyžadují některé ze zmíněných látek specifický postup?
Jiné metody se používají při sanaci kovů, které na rozdíl od jiných látek nelze spálit. Nevím, kolik rtuti a arsenu se na místě nachází. Pokud je potřeba je z půdy odstranit, kovy se například extrahují. Lze si to představit jako louhování, tedy že se nežádoucí látky „vypláchnou“.
Mohou v prostoru sanaci komplikovat i další faktory, například nevybuchlá munice?
Samozřejmě je tam zvýšené riziko, já bych na podobné místo bez pyrotechnika nešel. V případě, že se na místě nevybuchlá munice najde, zlikviduje se na místě nebo v tržních jámách. Jde o místa, kam se odveze a bezpečně se odpálí.
