Není nejlepší, přesto je nejdražší. Argentinský divoch rozděluje fanoušky

Ve finále světového šampionátu, v němž Argentina nevystřelila na branku a pouze bořila, byl jednou z hlavních negativních postav. Nejprve dostal žlutou kartu za protesty, pak v závěru základní hrací doby nesmyslně sestřelil Španěla Cubarsího na polovině hřiště. Červená karta, po níž šance modrobílých na trofej ještě víc klesly. „Hloupé! Stál svoji zemi titul,“ pronesl v roli komentátora slavný útočník Alan Shearer.

Teď u jména Enzo Fernández už podruhé v kariéře svítí cenovka přesahující 100 milionů liber. Navzdory prchlivé povaze i několika kontroverzím. Navzdory tomu, že je dle většiny expertů téměř ve všem velmi dobrý, ale v ničem zcela výjimečný. Čím anglické velkokluby tak láká?

Vždyť i jedno z hlavních témat letního přestupového období znělo, zda zůstane Fernández v Chelsea, nebo ne. Enzo Maresca, nový kouč Manchesteru City, se nijak netajil tím, že o svého jmenovce stojí. Setkali se právě na Stamford Bridge a argentinský záložník padl holohlavému trenérovi do noty. Byl nedílnou součástí jeho základní sestavy, dokonce ho při absenci Reece Jamese jmenoval kapitánem.

„Je Fernándezovým obrovským fanouškem a vždycky věřil, že se znovu setkají v jednom klubu,“ píše novinář Sam Lee z webu The Athletic.

Prvního září večer, v samém závěru letošního okna pro přestupy, se Marescovi přání splnilo. Potetovaný středopolař přestoupil do City. Manchesterský klub za něj zaplatil neuvěřitelných 125 milionů liber, čímž vyrovnal britský přestupový rekord. Stejnou částku loni Liverpool vysázel za produktivního kanonýra Alexandra Isaka.

Chelsea ho tak tři a půl roku poté, co Enzo do Londýna dorazil, prodala se ziskem. I přesto, že za něj sami tehdy Benfice Lisabon zaplatili obřích 107 milionů liber, což byl už tehdy britský rekord.

Stále jen pětadvacetiletý fotbalista se tak stal prvním hráčem historie, za kterého bylo dvakrát vyplaceno přes sto milionů liber. Dohromady už během své kariéry stál kluby na přestupech čtvrt miliardy liber, bezmála sedm miliard korun.

Stojí ale vůbec za to?

Když fotbalový tým přivádí hráče za obrovské peníze a přepisuje své vlastní nákupní rekordy, většinou se jedná o vysněnou posilu. O hvězdu, o okamžitého miláčka fanoušků. Jen se zeptejte fanoušků Arsenalu, jak se těšili na Declana Rice. Nebo Liverpoolu, jak začali ve velkém kupovat dresy německého kreativce Floriana Wirtze.

U Fernándeze je to jiné. A většina příznivců City aktivních ve veřejném prostoru se k transferu stavěla spíše negativně. „Ze všech hráčů, kteří se dají pořídit, zrovna Enzo? A ještě za takovou částku? Málokdy dopadne dobře, když manažer tlačí na přestup hráče ze svého bývalého klubu,“ zněl jeden z nejpopulárnějších příspěvků na největším fanouškovském fóru Citizens.

Další komentář šel ještě dál. „Není to typ hráče, kterého potřebujeme. Ale především – je to jed, který způsobí více škody než užitku. Kéž by se to nestalo,“ psal další nespokojený fanoušek. Co příznivcům tak vadí?

Výtky je třeba rozdělit do dvou rovin – fotbalové a lidské. Z herního hlediska fanoušci řeší především to, že byť je argentinský reprezentant bezpochyby solidním středním záložníkem, v ničem není úplně excelentní. Za 125 milionů liber čekáte rozdílového hráče, který tým posune na vyšší úroveň.

Fotbalovou hantýrkou, Fernández není výjimečná šestka, osmička ani desítka. Není nepřekonatelný defenzivní štít, neúnavné dynamo sprintující od vápna k vápnu ani jedinečná kreativní síla pod hrotem útoku. Ve všem je velmi slušný, v ničem vyloženě vynikající.

„Dokáže přijmout míč hluboko v poli, rozehrát, dát průnikovou přihrávku i nabíhat do vápna. Vlastně nabízí ze záložnického repertoáru všechno – ale nic v nějak mimořádné kvalitě,“ říká redaktor listu The Guardian Jonathan Liew a přestupovou sumu za Enza označuje za značně přestřelenou.

„Angelo Stiller ze Stuttgartu je ve stejném věku a velmi podobný profil hráče. A stál by možná tak polovinu. Ale tady City zaplatili Barclays tax, daň za hráče, který už je zvyklý hrát v Premier League. Podobně se chovají i ostatní anglické kluby, například Tottenham s příchody Mateuse Fernandese a Tonaliho,“ vysvětluje.

A nabízí pichlavé, ale zajímavé srovnání: „Obrovské částky a přestupové rekordy se dřív pojily s prověřenými superhvězdami, naprosto výjimečnými hráči či chybějícími dílky skládačky. Působí na vás některý z těchto hráčů jako někdo, kdo se může měřit s Vieirou, Lampardem, De Bruynem nebo Kantém? V tom spočívá primární ironie letošního léta – nejdražší generace středopolařů v historii anglické ligy je zároveň jednou z těch nejprůměrnějších.“

Bylo by samozřejmě nefér dělat z Fernándeze tuctového hráče druhého sledu. V minulé sezoně si připsal deset gólů a čtyři asistence a pokročilé statistiky ho chválily ještě víc: v množství přihrávek, které prolomí obrannou linii soupeře, byl druhý za Brunem Fernandesem. A dle analýzy Opty byl mezi hráči Premier League největší hrozbou v nábězích bez míče. Jasný důkaz kvality.

A také ospravedlnění 125 milionů liber? Těžká otázka.

Pro Fernándeze je situace o to obtížnější, že na Etihad Stadium míří v době, kdy ho po sedmi letech opustila jedna z největších legend moderní historie klubu. Španěl Rodri byl fantastický lídr, nepropustný defenzivní štít, který si bez problémů zvládl celý střed hřiště ohlídat sám. Zároveň borec s vysokou herní inteligencí, výborný na balonu. Zlatý míč za rok 2024 nezískal jen tak.

Fernández sice nepřichází jako přímá náhrada za Rodriho, v očích fanoušků se ale srovnání stejně nevyhne. A nemusí z něj vyjít dobře, protože není zrovna ideálním hráčem pro pokrývání prostoru před stopery. Podobně těžkou pozici navázat na legendu budou mít i další letní posily, osmnáctiletý Ayyoub Bouaddi a anglický řízek Elliott Anderson.

Opta pak v titulku svého textu pokládá řečnickou otázku: „City letos za záložníky utratilo 300 milionů liber. Ale podaří se jim nahradit Rodriho?“ Tak moc výjimečný španělský mistr světa i Evropy pro klub byl.

Úvod v novém klubu navíc Enzovi komplikuje i fakt, že mezi hráči anglické ligy nemá zrovna pověst světce. Už v Benfice během jednání o přestupu do Premier League vynechal tréninky a bez svolení trenéra odjel do Argentiny. Během angažmá v Chelsea pak v rozhovorech zpochybnil svou budoucnost v klubu a otevřeně mluvil o tom, jak by miloval život v Madridu. Klub reagoval jasně, přišel interní zákaz startů ve dvou zápasech.

A do toho se přidává rasistický skandál po vítězství na Copa América před dvěma lety. Fernández zveřejnil video, na kterém spolu se spoluhráči zpíval urážlivý chorál zaměřený na francouzské hráče afrického původu. Francouzská federace ho tehdy označila za diskriminační a podala podnět FIFA.

Jeho spoluhráč z Chelsea Wesley Fofana veřejně mluvil o „ničím nezastíraném rasismu“. Fernández se sice omluvil a francouzský stoper omluvu přijal, pachuť ale zůstala.

Argentinský reprezentant se zároveň tlaku evidentně nebojí, což dokázal už výběrem čísla na dresu. Zvolil sedmnáctku, která poslední dekádu patřila Kevinu De Bruynemu, možná nejlepšímu hráči modrého klubu z Manchesteru v celých dějinách Premier League.

„Vždycky jsem snil, že jednou budu v tak velkém klubu, jako je City,“ neodpustil si drobný šťouchanec do Chelsea hned po příchodu. „A děkuji trenérovi Marescovi, protože hrál klíčovou roli v tom, abych sem mohl přijít. Oba jsme hodně stáli o to, aby se to povedlo. Vyvinul velké úsilí, osobně o mně s klubem mluvil. Děkuji mu, je to výborný manažer.“

Svou misi zahájil těsným vítězstvím 1:0 nad nováčkem z Coventry. Vedl si solidně, avšak britští novináři stále upozorňují na to, že jeho skutečnou užitečnost ve středové řadě Manchesteru City prověří až mnohem silnější soupeři.

S jedním takovým se Marescův celek potká už tuto neděli, kdy se na Old Trafford odehraje ten pro město Manchester nejprestižnější zápas – derby s rivaly z United. Nejdražší hráč britských fotbalových dějin má tak ideální příležitost ukázat, že se sázka na jeho služby vyplatí.