„Zachránili jsme fotbal.“ Svět po finále odsuzuje špinavosti Argentiny

Místo oslav strkanice jako v hospodě. Jak symbolické, že se Leandro Paredes pustil po finále mistrovství světa do nechutné dohry a rozdával Španělům rány do obličeje. Vůbec neunesl prohru. Argentinci se také místo gratulování vítězům šli loučit se svými fanoušky, i když do těchto momentů patří odjakživa schopnost uznat, že byl někdo lepší.

Celé to korespondovalo s tím, co se předtím na stadionu MetLife dělo na hřišti.

Vítězné Španělsko tvořilo, poražená Argentina bořila. Lionel Messi se rozplakal, když si naplno uvědomil, že neobhájí titul, ale ještě víc plakal fotbal. Španělsko na střely na branku vyhrálo 12:0. A na celkové střelecké pokusy dokonce poměrem 22:2, přičemž Argentinci začali být nebezpeční až v nastavení prodloužení, po 120. minutě.

„Tady nešlo jen o výhru na mistrovství světa. Tady šlo o záchranu fotbalu,“ píše ve svém komentáři španělská Marca. „A my jsme ho uchránili.“

V tom deník nijak zvlášť nepřehání. Argentina na světovém šampionátu předvedla v semifinále proti Anglii a předtím v osmifinále proti Egyptu, že dokáže neutuchající vůli obracet zápasy v koncovkách. Messi góly dával a připravoval, ale i jeho spoluhráči byli schopní spektakulárních střel. Do toho se jim ovšem jiskřilo od kopaček, na skluzy, hádky a provokace vedli vždycky.

V titulovém zápase už na gólové rány rezignovali. Jen destrukce a pasivita.

„Nejméně rovné finále dějin,“ vyťukal na sociální sítě bývalý italský útočník Giuseppe Rossi. A německý bývalý mistr Toni Kroos byl ještě přímočařejší. Stačila mu dvě slova: „Vyhrál fotbal.“

Anglický The Telegraph dokonce píše „o výhře nad argentinskými zločiny“ a potěšeně konstatuje, že poražení dostali, co si zasloužili. The Times to vidí velmi podobně: „Španělská metoda byla víc než argentinské šílenství.“

Španělé dlouho čekali na gól, ve velké šanci nejprve neuspěl turnajový žolík Mikel Merino, až střídající Ferran Torres se prosadil ve 106. minutě. „Osud to tak chtěl,“ pronesl pateticky autor zlaté trefy, na šampionátu notně kritizovaný právě za neproměňování příležitostí.

Argentina vyjma zoufalého tlaku v samé koncovce neměla ani to, neměla koho kritizovat za to, že by selhal před brankářem Španělska. Messiho odřízla španělská preciznost, zato v hrubosti poražení dominovali. Moment, kdy Enzo Fernández v nastavení základní hrací doby uprostřed hřiště úplně zbytečně srazil Cubarsího, i když už tou dobou měl žlutou kartu, představuje další symbolickou chvíli.

Zbytečný zákrok. Ale jako by si Argentinci nemohli pomoci.

„Uprostřed všech těch ataků a špinavé taktiky bylo snadné odpovědět stejně a začít hrát fotbal jinak. Naštěstí Španělsko tuto pozvánku odmítlo,“ píše výstižně Marca. „Argentina zase jednou proměnila fotbalové hřiště v bitevní pole, my jsme dělali pravý opak. Dál jsme si posílali míč. Dál jsme věřili ve fotbal.“

V semifinále právě proti Argentině se Anglie a její kouč Thomas Tuchel o případnou výhru z velké části okradli sami, když Tuchel zavelel k absolutní defenzivě – a nakonec ho Messi a spol. dvěma zásahy obrali o možnost hrát o zlato.

Argentinci ale takové betonování ve finále ještě povýšili. I když měli v kádru nejspíš nejlepšího fotbalistu dějin, jen čekali na sportovní zázrak. Běhali bez balonu a byli čím dál otrávenější.

Slova od bývalého skvělého anglického útočníka Michaela Owena níže tak nerozporuje prakticky nikdo: „Zcela zasloužené, Španělsko.“

Na Pyrenejském poloostrově propukl karneval. Že letos má fotbalové MS herně zasloužené šampiony, zemi ještě víc těší. Užívá si stvrzení faktu, že premiérový titul z roku 2010 odstartoval velkou éru. Španělsko předloni vyhrálo Euro, nyní kraluje světu.

„Bylo to krásné a dopadlo to férově. Jakýkoli jiný výsledek by fotbal poškodil,“ přidává se španělský list AS. „Nikdy předtím se nestalo, aby byli úřadujícími mistry světa fotbalisté i fotbalistky ze stejné země. A úspěchy přicházejí díky naší nezaměnitelné fotbalové DNA. Žádné experimenty, všechny španělské týmy hrají stejně, nejen A-tým, i ty do 17 let. A všichni vidí, jak si pro úspěch jdeme: Dobrým fotbalem.“

Na rozdíl od Argentiny…

I když šampaňské na španělských ulicích sotva zasychá, země už se ptá, jak to bude vypadat v roce 2030. Vždyť Španělsko bude MS hostit společně s Marokem a Portugalskem – a má na čem stavět, v kádru mělo oficiálně vyhlášeného nejlepšího mladíka turnaje Cubarsího či jiného hvězdného teenagera Yamala. Resumé poháněné euforií zní: Ano, můžeme vyhrát znovu.

Za čtyři roky o to Španělé budou usilovat v jiné sestavě, ale se stejným pojetím fotbalu. Stejným stylem, jakým porazili soupeře, který se naopak rozhodl nejsledovanější sport planety sabotovat.