Humanitární pracovnice z Nepálu: Změna klimatu přináší Himálaji obří rizika

Tragické záplavy spojené s kolapsem ledovce a sesuvy půdy v Nepálu kromě samotné zkázy přinesly i nejistotu ohledně toho, v jakém (ne)bezpečí jsou v době klimatické změny podobné oblasti. Se snahou zesilovat odolnost místních působí v Nepálu i mise české neziskové organizace Člověk v tísni. Se šéfkou jejích tamních programů rozebíráme, jakým výzvám obyvatelé Nepálu čelí.

Ani více než týden poté, co mohutná záplavová vlna smetla nejdříve na území Tibetu a posléze Nepálu v podstatě vše, co jí stálo v cestě, záchranné práce neustávají. A s nimi trvá i naděje rodin tisícovek pohřešovaných lidí, přestože je den za dnem chatrnější. Počet obětí potvrzených nepálskými a čínskými úřady už mezitím překonal hranici 1200.

S přibývajícím časem se ale na mysl obyvatel postižených oblastí a odpovědných činitelů zároveň vkrádají i myšlenky na to, co katastrofa z 26. srpna předznamenala pro jejich blízkou i vzdálenější budoucnost. Co všechno bude obnášet rekonstrukce? Mají se připravit na další podobné projevy klimatické změny v nemilosrdném prostředí Himálaje? A co v případě Nepálu jako takového dělat pro to, aby v této výzvě obstál?

„Vzhledem k tomu, jak se tání ledovců zrychluje a riziko jejich sesuvů roste, si myslím, že budeme potřebovat nějaká komplexnější řešení ochrany obyvatel. A v tom bude Nepál určitě potřebovat pomoc, sám to zvládnout nemůže,“ říká přímo z Nepálu vedoucí tamních programů neziskové organizace Člověk v tísni Astha Pradhanangová. Upozorňuje na to, že na rozdíl od jiných předchozích katastrof, s nimiž se Nepál v minulosti potýkal, s sebou tyto povodně přinesly velkou míru nejistoty ohledně budoucích rizik spojených se změnou klimatu.

V rozhovoru pro podcast 5:59 Astha Pradhanangová vedle toho popisuje lidský rozměr tragédie nebo také výzvy, které teď musejí překonávat místní obyvatelé i ti, co se jim snaží pomoci. A také již zmíněnou nejistotu, která se dotýká i budoucího objemu rozvojové pomoci mířící do jednoho z nejchudších regionů jižní Asie. Přinášíme textový výběr z rozhovoru, který si v celé šíři můžete poslechnout v přehrávači v úvodu článku.

Organizace Člověk v tísni je v Nepálu aktivní právě i v oblasti, na kterou ničivé záplavy na konci srpna dopadly. Jak to v postižených oblastech momentálně vypadá?

Jsou tu ohromné škody na infrastruktuře, poničené a neprůjezdné silnice, výpadek komunikačních sítí a základních služeb, což zásadním způsobem dopadá na životy obyvatel v několika oblastech, nejvíce v okresech Rasuwa a Nuwakot. Momentálně se dá počet lidí, které ta katastrofa nějakým způsobem – ať už přímo, nebo zprostředkovaně – zasáhla, vyčíslit na víc než půldruhého milionu.

V tuto chvíli nadále probíhají záchranné a pátrací operace a poskytuje se ta nejnaléhavější pomoc postiženým, zatímco úřady bedlivě monitorují rizika dalších možných pohrom. V oblasti se znovu plní jezero pod ledovcem a hrozí, že přeteče. K tomu tu máte trvalé riziko sesuvů půdy a nahromaděných sutin nebo ucpání říčních toků. K riziku dalších záplav samozřejmě výrazně přispívá nestabilní terén a pokračující deště, protože v Nepálu právě máme monzunovou sezonu.

A pokud jde o aktivity Člověka v tísni, snažíme se hlavně pomáhat v nejhůře postižené odlehlé venkovské oblasti okresu Rasuwa. Vím, že v médiích toho bylo o této katastrofě napsáno a odvysíláno spoustu, ale ujišťuji vás, že nic z toho nedokáže zachytit ten lidský rozměr téhle pohromy – jak to dopadlo na konkrétní rodiny, které přišly o své blízké, jak v řádu minut zmizely z povrchu země celé domy a s nimi i lidé, kteří v nich žili.

Vzhledem k tomu, jak obrovské jsou následky katastrofy, je vůbec možné říct, co teď lidé v postižených místech potřebují nejvíce?

Zaprvé je to přístup k pitné vodě, nouzové ubytování, potraviny, léky a nesmíme zapomínat ani na psychosociální podporu vzhledem k tomu, o kolik dětí bez doprovodu je potřeba se v postižených oblastech postarat. Takže i potřeba ochrany je v tuto chvíli velmi vysoko na žebříčku priorit. A samozřejmě spojení – v tuhle chvíli je postižená oblast prakticky odříznutá od světa, nemá dodávky elektřiny, silniční spojení tam bylo přerušeno stejně jako to telekomunikační. Vláda se to všechno snaží obnovit, ale je to velmi složité.

Některé příběhy přicházející z Nepálu ukazují, jak důležitá je u blížící se bleskové povodně rychlá reakce. Například v jedné ze středních škol v Nuwakotu měl díky tomu její ředitel zachránit stovky žáků. Jsou tyto věci – schopnost vést, připravenost na katastrofy a podobně – tím, na co se v dotčeném regionu Člověk v tísni zaměřuje?

Ano, velmi intenzivně pracujeme na posilování schopností místních představitelů. Spolupracujeme při tom s občanským Komunitním výborem pro zvládání katastrof, stejně jako s místními úřady, aby byly schopny tímto způsobem jednat. Velkou část naší práce tvoří rozvíjení a osvojování si schopností připravit se a včasně reagovat. Protože můžeme dostávat varování, ale pokud po nich nenásleduje žádná reakce, nemá systém včasného varování žádný smysl.

V tom konkrétním případě střední školy v Nuwakotu udeřila ničivá povodeň pouhých deset minut poté, co se děti a zaměstnanci školy dostali na vyvýšené místo. Pro Člověka v tísni je proto tahle věc naprosto zásadní. Jde nám o sociálně-behaviorální přístup, jednoduše řečeno, o chování lidí. A stejně tak i o to, jak se to dá celé podchytit systémově. A spolupracujeme také s vládou na vývoji krizových plánů. Tato konkrétní katastrofa však byla masivní a ani my jsme na ni nebyli připraveni.

Zároveň sledování toho, co se stalo v Nepálu, u člověka vyvolává otázku, co bude dál. Co tedy podle vás bude důležité pro obnovu postižených regionů?

Z dlouhodobého hlediska bude podle mě obnova postižených oblastí vyžadovat mnohem víc než jen opravu toho, co bylo zničeno. Nepál musí začít svoji infrastrukturu stavět tak, aby byla bezpečnější a také odolnější. Musí myslet na to, že nebezpečí spojených s následky klimatické změny, hlavně v Himálaji, bude přibývat a budou závažnější než dříve. Takže při rekonstrukci se na to musí myslet, musí se zohlednit všechna rizika a zajistit, aby lidé žili v bezpečnějších domech a aby se plánovala odolnější infrastruktura.

Jednou z nejdůležitějších věcí je ale investice do přeshraničního systému včasného varování před katastrofou. Říční systém, ledovce a rizika totiž nerespektují státní hranice. Abych to ilustrovala na konkrétním příkladu – ta současná katastrofa začala v Číně, v Nepálu pak vedla k obrovským ztrátám na životech a mrtvá těla nacházíme až na březích řek v Indii. Takže taková je realita, neštěstí zkrátka nerespektují hranice jednotlivých států. Tato katastrofa jasně nasvítila potřebu intenzivnější přeshraniční spolupráce, zejména pokud jde o sdílení dat, monitorování ledovců a systémy včasného varování.

A pak je tu samozřejmě také dlouhodobá podpora místních, kteří byli tou aktuální tragédií zasaženi, aby mohli opravit své domovy, znovu si našli zdroj obživy, obnovili své lokální ekonomiky. Budeme muset brát v úvahu vše, co nás v budoucnu čeká, a zvážit, na jakou intenzitu přírodních katastrof se máme připravit.

A jaký postoj má v tomto ohledu nepálská vláda? Jak uvažuje o tom, co bude dál, až skončí fáze záchranných operací?

V tuto chvíli jsou k dispozici zatím jen předběžné odhady škod. Podle nich bude obnova všeho, co bylo v Nepálu zničeno, stát přinejmenším čtyři až pět miliard dolarů. Nepálská vláda přitom zatím jedná velmi proaktivně, mohu to srovnat s tím, co se dělo po zemětřesení v roce 2015. A na rozdíl od situace před 11 lety je teď vláda velmi aktivní, a to jak při zajištění okamžitých potřeb lidí v zasažených oblastech, tak v koordinaci záchranných operací.

Jsou přitom hodně náročné, nepálská vláda proto už požádala o poskytnutí podpory a mezinárodní pomoci – jak po odborné stránce, tedy při vyhodnocování, co se přesně stalo a jak vypadá situace teď, až po přijetí pomoci zahraničních záchranných týmů. Uvidíme, jak se k celé věci budou místní politici stavět dál, ale zatím jsou mezinárodní pomoci otevřeni. A také už kontaktovali Fond pro kompenzaci ztrát a škod, který vznikl v rámci OSN a který má od roku 2023 finančně pomáhat chudším a klimaticky zranitelným zemím právě s následky klimatické krize.

Když ještě zůstaneme u těch potenciálních dlouhodobých hrozeb spojených s globálním oteplováním a změnou klimatu – co podle vás může Nepál v dlouhodobém horizontu čekat? A dokáže té změně – a možná by se dalo říct i hrozbě – čelit bez cizí pomoci?

Tady asi budeme potřebovat nějaký časový odstup, informací zatím nemáme dost. Podle mě je ale pravděpodobné, že Nepál bude usilovat o mezinárodní pomoc jak při celkovém posuzování rozsahu škod, tak při obnově země a bude ji i nadále vítat. Zmiňoval to i nepálský premiér Balendra Šáh, když mluvil o mimořádném rozsahu téhle přírodní katastrofy a o tom, že Nepál během záchranných prací spolupracuje s mezinárodními týmy a sousedními zeměmi. Protože škody jsou třeba i na vodních elektrárnách, v říčním systému a vznikla i geologická nestabilita, budeme potřebovat značnou odbornou podporu.

V blízkosti řek Trišuli, Kósí, Gandak a Karnáli a také kolem jejich přítoků žijí v Nepálu miliony lidí. A vzhledem k tomu, jak se tání ledovců zrychluje a riziko jejich sesuvů roste, si myslím, že budeme potřebovat nějaká komplexnější řešení ochrany obyvatel. A v tom bude Nepál určitě potřebovat pomoc, sám to zvládnout nemůže.

Vy už jste v našem rozhovoru zmínila zemětřesení, které Nepál zasáhlo v roce 2015. Mohla byste se s námi v této souvislosti podělit o váš vlastní příběh? Já jsem se totiž dočetla, že právě zkušenost z roku 2015 vás ovlivnila i při volbě povolání. Je možné ty dvě katastrofy – tehdejší a tu současnou – podle vás srovnávat?

Když se vrátím ve vzpomínkách do roku 2015, tak tehdy mi bylo 21 let a zrovna jsem vystudovala vysokou školu. Zapojila jsem se do organizované reakce na katastrofu, poslali mě do oblasti Gorkha, epicentra tehdejšího zemětřesení. Bylo to vůbec poprvé, co jsem vyjela do terénu. A pamatuji si tu zkázu a nejistotu, ale také ohromnou odolnost zasažených lidí a komunit, když se s tím vším snažili vyrovnat. V něčem to bylo podobné tomu, co se děje v současnosti.

Teď ale vlastně nevíme, co ta aktuální katastrofa přinese dál a do čeho se vyvine. Utrpení lidí nebo solidarita, která se zvedne, totiž mohou být podobné. Když srovnáme ty situace tehdy i teď, míra nejistoty je ale úplně jiná. Samozřejmě i zemětřesení bylo katastrofickou událostí, ale tahle povodeň přináší nové otázky ohledně rostoucích rizik spojených se změnou klimatu a vysokohorskými oblastmi Himálaje.

Pro mě osobně je to připomínka, že Nepál není ohrožen jen zemětřeseními, ale také klimatickými katastrofami, jejichž komplexita stále roste a které od nás vyžadují nové přístupy, lepší připravenost, systémy včasného varování a větší odolnost. Není to ale nová výzva jen pro nás v Nepálu, nové je to podle mě i pro celý svět.

Dokonce i samotné záchranné mise jsou teď v jistém ohledu složitější. Zmínil to ve středu i premiér Šáh, že i když do Nepálu přicházejí záchranářské týmy z mnoha koutů planety, je to dost obtížné. Když se například snažíte zachránit lidi z tunelů, obvykle čelíte buď vodě, nebo výskytu nebezpečných plynů. Tady se ale pokoušíte zachránit lidi uvázlé v tunelech ucpaných silnou vrstvou sutin, kterou ani nedokážete odčerpat. Takže je to skutečně odlišné od jakékoliv jiné katastrofy, která se tu v minulosti stala – nebo o které alespoň víme.

V kompletní verzi rozhovoru s Asthou Pradhanangovou uslyšíte mimo jiné o tom, jak klíčovým prostředkem se po katastrofě v Nepálu staly helikoptéry nebo jak vážné jsou obavy z úbytku zahraniční podpory rozvojových projektů v zemi. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.