„Já vidím budoucnost v Evropské unii.“ Moldavsko má ambiciózní plán

/Od zvláštní zpravodajky v Moldavsku/

Vedle polorozpadlých postsovětských budov nedaleko centra Kišiněva se objevují opravené silnice a nové stavby. Na řadě z nich je vidět, že za jejich vznikem stojí evropské peníze.

Projekty financované Evropskou unií jsou ale vidět po celé zemi. Nejde jen o silnice, ale také o školy, nemocnice, energetické sítě nebo další veřejné služby.

„Já vidím budoucnost v Evropské unii. Souzním s tím, co prezentuje, a vnímám v tom samá pozitiva,“ říká Seznam Zprávám Ion Mereuta z moldavského vinařství Asconi.

Podle letošního průzkumu veřejného mínění provedeného projektem EU Neighbours vnímá zlepšení vztahů se sedmadvacítkou 89 procent Moldavanů.

„Kdybychom se stali součástí, bude to dobré pro náš obchod. Už teď nám v mnoha věcech pomohla a v budoucnu to podle mě zlepší ekonomickou situaci celé země. Usnadní to ale i spoustu dalších věcí,“ domnívá se Mereuta.

Po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu získala evropská integrace v Moldavsku ještě další rozměr.

„Lidé v Moldavsku nespojují členství v EU jen s prosperitou, vzděláním a pohodlnějším životem. Stále víc ho spojují také s bezpečností,“ vysvětluje ředitel think-tanku IPRE a bývalý moldavský diplomat Iulian Groza. Zemi dělí od války jen desítky kilometrů.

Moldavsko od té doby postupuje rychle a mluví o cíli stát se členem bloku už do roku 2030. Místopředsedkyně vlády pro evropskou integraci Cristina Gherasimov přiznává, že to je ambiciózní cíl.

„Znamená to pro nás dokončit jednání začátkem roku 2028. Máme národní program přistoupení, který jasně stanovuje reformy, jež musíme během pěti let, od roku 2025 do roku 2029, přijmout,“ popsala pro Seznam Zprávy.

Zda se tato vize promění v realitu, se teprve ukáže. V Moldavsku ale jsou nyní politicky příznivé podmínky, aby se to podařilo. Proevropská vláda má mandát na další roky a Brusel je vstupu nakloněný. Do země opakovaně jezdí eurokomisařka pro rozšíření Marta Kos a integraci Moldavska podporuje.

„Mnohokrát jsem říkala, že Moldavsko je nejlepší student v mé třídě. Teď svou rétoriku měním – je totiž nejúspěšnějším žákem v mé třídě,“ řekla eurokomisařka poté, co Kišiněv 14. července otevřel vyjednávací kapitolu týkající se vnějších vztahů.

Podobná slova podpory zaznívají i ze strany šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Komplikovanější je to na úrovni členských států. Zatímco všech 27 zemí se v polovině června formálně dohodlo na zahájení prvního klastru přístupových jednání s Ukrajinou a Moldavskem, otevírání dalších blokuje Maďarsko, a to i s novou vládou.

Klastr je vždy několik politických oblastí, které musí kandidátská země v rámci přístupových jednání postupně sladit s pravidly EU.

I Kišiněv počítá s tím, že cesta do bloku stojí také na postoji dalších zemí. „Můžete být připravená kandidátská země, ale pokud vaše reformy a vaše úsilí nenajdou na druhé straně stejnou odezvu, je mnohem těžší v tom pokračovat,“ popsala Gherasimov.

Další výzvou je samotné naplnění reforem, zejména v oblasti justice. Země musí zajistit její nezávislost a efektivitu a dokončit prověřování soudců a státních zástupců. Problémem zůstává i kapacita soudů a jejich přetíženost.

EU chce navíc vidět reálné výsledky v boji proti korupci, nejen nové zákony a instituce.

Zástupci protikorupčních organizací, se kterými Seznam Zprávy mluvily, v této oblasti mluví o výrazném posunu během posledních let. Součástí změn je také pokračování deoligarchizace a omezení politického vlivu velkého byznysu.

Moldavsko nedávno oslavilo 35 let nezávislosti velkou vojenskou přehlídkou a akcemi v ulicích hlavního města. Lidé zde chodili nejen s vlajkami Moldavska, řada z nich v rukou držela i ty unijní.

Odstup od Ruska je mezi částí obyvatel patrný i ve způsobu, jakým o budoucnosti země mluví.

„Slavíme dnes naši nezávislost a věřím tomu, že ji budeme slavit už do konce mého života. Rusku už v naší zemi vypršel jeho čas, vize budoucnosti je pro nás na Západě. Patříme tam a myslím, že si to stále více uvědomují lidé tady, ale i v Evropě,“ popisuje dvaatřicetiletá Natalia, která přišla s přáteli na oslavy.

Sama prý v referendu i během dalších voleb hlasovala pro proevropské směřování země a zatím není z toho, jakým směrem se země ubírá, zklamaná.

Není to tak ale všude. Když Seznam Zprávy v minulosti navštívily autonomní oblast Gagauzie na jihu Moldavska, postoje k Evropské unii tam byly výrazně méně pozitivní, a to navzdory investicím bloku i do místních projektů.

„Nevím, proč bych něco takového měla chtít. Snaží se nás stejně jen koupit,“ řekla mi tehdy pětačtyřicetiletá učitelka Marie, která žije v hlavním městě Gagauzie, Komratu.

Přiznala také, že v roce 2024 hlasovala v referendu proti zakotvení snah Moldavska o přistoupení k Evropské unii do ústavy. Za hlavní důvod udávala mimo jiné to, že nechce „stát na špatné straně, které nevadí pokračovat v hrozné válce“.

Rozdíly mezi jednotlivými částmi země ukázalo právě referendum. Zatímco v Kišiněvě se proti vyslovilo jen 44 procent lidí, v Gagauzii to bylo 95 procent, na severu země byl odpor okolo 70 procent. Celostátní výsledek nakonec převážily zejména hlasy početné moldavské diaspory.

Přesvědčit obyvatele o výhodách evropské integrace tak zůstává vedle samotného plnění přístupových podmínek jednou z hlavních výzev moldavské vlády.

Do debaty navíc dál vstupuje Rusko. Během zmíněného referenda i dvojích voleb ukázalo, že má o dění v malé východoevropské zemi nadále zájem. Podle moldavské vlády se prostřednictvím kampaní snažilo ovlivnit výsledky ve prospěch proruských kandidátů.

„V posledních letech jsme viděli nejrůznější pokusy o vměšování – od prostého kupování hlasů, které dnes probíhá velmi inovativními a digitálními způsoby, až po koordinované dezinformační operace a kybernetické útoky. Během volebního dne jsme například zaznamenali rozsáhlé útoky na servery volebních orgánů,“ upřesnil způsoby ruského vlivu zástupce vedoucího Delegace EU v Moldavsku Máté Csicsai.

V zemi zároveň stále přetrvává dědictví proruské politiky. V prvních letech po získání nezávislosti se i moldavští představitelé snažili ruské zájmy zohledňovat a proruské síly zůstávaly na politické scéně dlouho silné. Postupně se ale země začala od Moskvy vzdalovat, mimo jiné i kvůli korupci a politickým zájmům místních elit.

Výrazný zlom přišel po parlamentních volbách v roce 2021, kdy většinu získala Strana akce a solidarity současné prezidentky Maiy Sanduové. Její vláda začala prosazovat prozápadní zahraniční politiku a po začátku ruské invaze na Ukrajinu se od Moskvy odklon ještě prohloubil.