Od Islandu v 18. století po tajemnou legendu z Brd. Výstava unikátních cestopisů

Jmenoval se Ólafur Ólafsson, byl islandským učencem a žil v druhé polovině 18. století. Na Islandu založil první tiskárnu zaměřenou na světskou literaturu a krajany povzbuzoval k podnikání. Na své cestě po zemi mapoval tehdejší pracovní metody obyvatel a do cestopisu s názvem Obchodní cesta severozápadními a severovýchodními oblastmi Islandu přidal i ilustrace květeny, zvířectva a mapku procestovaných oblastí.

Kus svědectví o islandské přírodě — včetně detailní studie nalezených mušlí — visí teď v pražském Letohrádku Hvězda. A hned vedle si můžete prohlédnout další obdivuhodný projekt: evropský díl Atlasu světa od Nikoly Logosové. Česká ilustrátorka ho nakreslila o zhruba 240 let později než Ólafsson a obsahuje i dvoustranu věnovanou Islandu: přírodě, velrybám, ledovcům nebo koupání v horkých jezírkách.

Právě na kontrastu pečlivě zaznamenaných zážitků ze středověkých a novověkých cest za poznáním s otisky cest takových, jak je známe dnes, postavila kurátorka a ilustrátorka Barbora Müllerová putovní výstavu nazvanou Rajzovní deníky, mapy a průvodce: Ilustrátorstvo na cestách od renesance dodnes. Pražské zastavení, v pořadí třetí z pěti, je ve Hvězdě k vidění do 30. října 2026.

Za výstavou stojí Barbora Müllerová, která už podruhé spojila síly s Národní knihovnou. „Před dvěma lety jsme se zaměřovali na středověké a raně novověké herbáře, bestiáře a katalogy kabinetů kuriozit doplněné prací současných ilustrátorů a ilustrátorek, kteří se jimi inspirovali. Tentokrát jsme s výstavou chtěli vyjet do regionů, a tak se téma cestovních deníků a map k putovní výstavě přímo nabízelo,“ vysvětluje.

Pro aktuální přehlídku vytipovala osm autorů a autorek, kteří se tématy spojenými s různými podobami cestování zabývají. „Šli jsme do oddělení rukopisů a starých tisků v archivu Národní knihovny, kde jsme společně vybrali díla z knihovních fondů, abychom mohli vytvořit paralely napříč stoletími,“ vysvětluje.

Některé kombinace si vyloženě sedly, bez ohledu na to, kolik století je dělí. Hravý, kolorovaný linoryt výjevů a situací s názvem Riviera Espaňa, které si současná ilustrátorka Laura Hédervári přivezla z výletu na jižní španělské pobřeží, tvoří zábavný protipól k naučnému cestopisu z roku 1608 s názvem Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek od diplomata Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1564-1621).

Kryštof Harant spolu se švagrem Heřmanem Černínem vyrazil přes Itálii, Krétu a Kypr do Jeruzaléma a pak do Egypta na horu Sinaj, tehdy okupovanou Turky. Důvod cesty ležel ale ještě v něčem jiném než v samotném putování: coby nikterak vysocí šlechtici se Harant s Černínen chtěli dostat císařovi do přízně. Tedy alespoň podle zachovaného dopisu, který Černín Rudolfovi II. poslal.

„Nemohu, Vaše cís. král. Veličenstvo, tímto v nejhlubší oddanosti tajiti, že jsem zcela se rozhodl a odhodlal nyní při svém bohudík čerstvém zdraví a kvetoucím mládí cestu do cizích zemí předsevzíti, abych poznatky a zkušenostmi svými snad budoucně Vašemu cís. král. Veličenstva a jasnému rodu Rakouskému s oddaností věrně a užitečně sloužiti mohl,“ napsal.

Harantovy detailní zápisky z cest jsou bohatě ozdobené mapkami a grafikami neznámého autora. Ten je pravděpodobně vytvořil na základě cestovatelových skic, Kryštof Harant byl totiž také zdatný kreslíř. Z pestré palety motivů v Harantově cestopisu kurátorka upozorňuje zejména na dráčka a zubatého delfína.

Podobné drobnosti, zejména z renesančních maleb a cestopisů totiž inspirovaly i některé studenty Ateliéru ilustrace a grafiky na UMPRUM, jejichž klauzurní práce — Marvelous maps neboli úžasné mapy míst, vzpomínek nebo věcí — jsou také součástí výstavy. Například Eliáš Hradil do své mapy zalesněného světa zvaného Santa Cipolla zakreslil kromě staré lanovky, redakce novin a malinové plantáže i potvůrku podobnou té z Harantova cestopisu.

Zajímavou kombinaci tvoří akvarelové kresby květin i běžného života z nového světa, jak je ve druhé polovině 18. století viděl misionář a jezuitský kněz Ignác Tirsch původem z Chomutova, a podobně pestrobarevná pocta osvícenskému cestovali Tadeáši Haenkemu (1761–1816) od ilustrátora Filipa Šenkeříka.

„Byl to etnograf, botanik a lékař, jako první vyzkoušel v Americe očkování. Také jako první Čech vstoupil na území Austrálie a Nového Zélandu, objevil vodní rostlinu viktorii královskou a jako první u nás vypustil horkovzdušný balón,“ vypočítává absolvent plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara důvody, proč se rozhodl o tomto pozapomenutém českém Němci původem z Chřibské v Lužických horách vytvořit diplomovou práci. V roce 2026 vyšla knižně v nakladatelství Verzone.

Letohrádek Hvězda je ve správě Památníku národního písemnictví (PNP), desítky ilustrací na téma mapy, cestování a tramping tak ve vitrínách doplnily drobnější ilustrace z tamních sbírek. Návštěvníci se mohou potěšit například kresbou indiána od Mikuláše Alše, skicami rostlin jeho talentované dcery Maryny, precizními obrázky staršího bratra Cyrila Boudy Jaroslava anebo pozoruhodným benátským skicákem z poloviny 19. století od malíře a karikaturisty Soběslava Pinkase.

„Soubor historických skicáků uzavírá slavný Cestopisák aneb Vandrovní knížka dvou poutníků a jedné poutnice Josefa Váchala, který v roce 1921 Váchal nakreslil Josefu Portmanovi jako vzpomínku na společný výlet po Vysočině,“ dodává kurátorka Muzea literatury spadajícího pod PNP Klára Voskovcová.

Ve vitrínách ovšem nejsou jen poklady z časů minulých. Prostor dostaly i sešity ilustrátorky a pedagožky pražské UMPRUM Michaely Kukovičové, která před dvěma lety vydala spolu s Magdalenou Rutovou Knihu roku. Tato bichle sdružuje jejich každodenní konverzaci vedenou přes vtipné kresby s krátkými texty.

Listovat Knihou roku je jízda, a jízda jsou i černobílé kresby ilustrátorky Kukovičové vystavené ve Hvězdě — ať už jde o momentky z jízdy k lékaři, do Jindřichova Hradce, z cest po Evropě anebo z drobných situací na zahradě kdesi na chalupě.