Článek
Novela je šitá na míru developerům. To je jeden z nejčastějších argumentů, jejichž cílem je zpochybnit legitimnost novely stavebního zákona. Staré dobré funkční klišé brnkající na rovnostářské libido.
Jen tak na okraj; developera neudělala ve veřejném povědomí nepřítelem jeho přirozená a transparentní snaha profitovat na zhodnocování území. Tím nepřítelem ho udělala neschopnost veřejné správy a samospráv být mu v jeho legitimní činnosti funkčním partnerem a oponentem a využít potenciálu developmentu ve veřejný prospěch.
Chápu, je lákavé vidět za impulzem ke změně stavební legislativy zištné důvody. Spíše než si připustit, jak neudržitelná po desetiletí situace byla a ptát se, proč nikdo v minulosti neměl ochotu se této běžným voličům těžko komunikovatelné oblasti chopit? Jistě, můžeme za vším vidět „prachy“. Vždyť přeci i novelizace Stavebních předpisů (resp. Vyhlášky o požadavcích na výstavbu) dosáhla jen Praha díky tomu, že na ni uvolnila prostředky a kapacity. Ostatní města a obce jsou stále odsouzené k legislativě neumožňující vytváření plnohodnotného městského prostředí.
Odpustím si spekulace, proč se problému chopila až vláda Andreje Babiše v jeho prvním premiérském období, a týmu právníků zadala úkol zmapovat správní procesy, kterými povolování staveb procházelo. Najít místa, kde dochází k selháním, prodlevám, komplikacím, cyklením…
Z výsledků diagnostiky pak navrhnout opatření, která by mohla tato místa selhávání eliminovat. Nově definovat predikovatelné procesy s jasnějšími a předvídatelnějšími riziky, akumulovat a časově limitovat vyjadřování dotčených orgánů, eliminovat možnost ovlivňovat práci stavebních úřadů politickým vlivem samospráv, vybalancovat možnosti „ochranářů“ s jejich zodpovědností atd.
Logickou reakcí těch, kteří se na nefunkčnosti systému podíleli, způsobovali ho, nebo z něj nějakým způsobem těžili, je vypouštění alarmistických zpráv o ohrožení korektnosti procesů, ochraně zájmů a hodnot apod. Ale jen člověk neznalý prostředí stavební legislativy si může myslet, že iniciátorem a adresátem změny jsou developeři. V uplynulých letech jsme řešili stavební povolení na rodinné domy, která trvala až šest, sedm let a ve výsledku je ani nerozhodovaly stavební úřady, ale soudy.
Nekoordinovaností a přeurčitostí stavební legislativy trpěli úplně stejně drobní individuální investoři jako obce, které nebyly schopné vyřizovat projekty v horizontu jednoho volebního období, stejně tak byl jimi paralyzovaný stát ve výstavbě strategické infrastruktury. A ano i profesionální stavebníci, kteří do nevypočitatelných povolovacích procesů vstupovali s neúprosnými úroky z investic. Ale tvrdit, že novela stavebního zákona je šitá potřebám developerů vyžaduje už notnou dávku neznalosti nebo populismu.
