Vydírání falešným voláním policie končí i smrtí. Fenomén z USA se dostal do Evropy

Jednu z letošních květnových nocí vzbudil Nizozemku Wendy telefon. Volala policie: před domem stojí hlídka. O pár minut později mířilo na ni a její sedmnáctiletou dceru Danu šest policistů se zbraní, další dva prohledávali dům. Dispečink totiž přijal oznámení, že Dana někoho drží doma pod pohrůžkou zbraně. Nedržela. Jediné, čeho se dopustila, bylo, že řekla ne.

Případ, který popsala RTL Nieuws a NL Times, začal banálně - kontaktem na sociální síti TikTok a pokračoval na Robloxu a Discordu. Pak přišla žádost o fotky bez oblečení. Když Dana odmítla a účty zablokovala, ozvaly se další; jeden z uživatelů se zeptal, jestli by se pro něj neřízla. Pak začala kolovat její adresa i fotky domu - a nakonec telefonát na tísňovou linku.

Nizozemská prokuratura na případu označila za nové právě tohle: falešné oznámení nebylo cílem, ale pákou. Skupiny, které jsou známé vydíráním intimními fotkami, používají příjezd těžkooděnců jako důkaz, co všechno dokážou zařídit. Není to žert, který se zvrhl. Je to demonstrace moci.

Tato nebezpečná praktika falešného oznámení o rukojmích či bombě na vaší adrese, po kterém na místo vyrazí zásahovka, má své označení. Říká se jí swatting - je pojmenovaná po americké policejní zásahové jednotce SWAT. Je násilnější formou takzvaného doxingu, který obecně platí za zveřejnění osobních údajů se záměrem uškodit.

Původně swatting vznikl v americké streamerské subkultuře a v roce 2017 měl na svědomí i první lidský život. Policie v Kansasu tehdy zastřelila nevinného a neozbrojeného otce dvou dětí Andrewa Finche. Jeho adresa padla bez jeho vědomí v cizí hádce o sázku za dolar a půl ve hře Call of Duty. Volající si odpykává dvacetiletý trest ve vězení.

Když pak v prosinci 2023 zasáhla Spojené státy vlna swattingů politiků, stáli už za ní Evropané: Rumun Thomasz Szabo, odsouzený letos v dubnu na 48 měsíců, zacílil se svou skupinou na víc než 75 veřejných činitelů. Jejich americký komplic Alan Filion obvolal 375 falešných hlášení; do vězení šel v osmnácti, volat začal už jako dítě.

Další letošní případy swattingu z Arizony pak ukazují, jak rozdílné konce může falešné oznámení mít. Čtyřiadvacetiletý Axeel Melendez z Tucsonu udělal všechno, co má oběť udělat. Když mu po konfliktu ve hře Rust hackeři ovládli účty a vyhrožovali swattingem, sám zavolal policii a varoval ji předem.

Dispečerka ho ujistila, že se nemusí bát, že je v bezpečí. Ale o dva dny později v 5:40 ráno rozbili policisté po falešném oznámení o střelbě lopatou okno jeho ložnice. Melendez v domnění, že jde o vloupání, popadl legálně drženou pistoli své matky a od policistů schytal dvě z osmi vypálených ran. Je ochrnutý od hrudníku dolů a žádá po okresu Pima 176 milionů dolarů.

Větší štěstí měla o měsíc později jednaosmdesátiletá Sue Jacquot, známá jako „GrammaCrackers“. Ta se snažila streamovacím maratonem hry Minecraft vydělat na nákladnou léčbu svého vnuka, který se potýká s rakovinou. Někdo však policii nahlásil, že byla vnukem zastřelena. K jejímu bytu dorazilo dvacet policejních aut a pět vozů SWAT. V jejím případě ale zasahující policisté podvod rychle poznali.

Dva stejné telefonáty, dva různé konce - a rozdíl neudělala oběť, ale vteřinová rozhodnutí policistů, kteří netušili, do čeho jdou. Tuto loterii roztáčí každé falešné oznámení.

To, co prokuratura popsala u sedmnáctileté Dany z Nizozemí, zapadá do ještě temnějšího vzorce. FBI vyšetřuje přes 350 osob napojených na násilné komunity podobné těm, která se označuje jako „764“. Tato síť přes herní a komunikační platformy Discord, Roblox či Telegram loví děti mezi 8 a 17 lety, vydírá je intimními fotkami a nutí k sebepoškozování.

Poznávacím znakem je požadavek, aby si oběť vyřezala jméno pachatele do kůže - přesně to chtěli po Daně. Síť 764 založil v roce 2021 patnáctiletý kluk z Texasu. Nizozemsko už ví, že nejde o americkou exotiku: tamní policie letos v lednu oznámila, že nejméně pět dívek se po zapojení do sadistických chatovacích skupin pokusilo o sebevraždu.

A pachatelé? Podle FBI jsou to často muži mladší 25 let, nezřídka nezletilí.

Česká data ukazují, že pro manipulaci a vydírání jsou děti velmi snadnou kořistí. Podle výzkumu Čeští žáci v online světě 2025 zveřejňuje jméno 85 procent dívek a 75 procent chlapců, fotku obličeje zhruba dvě pětiny. Jednotlivě jde o nevinné údaje, ale dohromady vzniká podrobná digitální stopa.

Dítě ale mozaiku neskládá samo, přispívají také rodiče (69 procent jich sdílí údaje dětí veřejně), web školy, sportovní kluby, spolužáci. A u vrstevnických útoků často není co „vypátrávat“: spolužák adresu prostě zná a doxing spočívá v jejím předhození například do chatovací skupiny před nepřátelské publikum.

Věta „neměli to dávat na internet“ přesouvá odpovědnost na oběť, která ale velkou část své stopy nikdy neschválila. Mnohé děti musí rodičům opakovaně vysvětlovat, že si sdílení svého života na sítích opravdu nepřejí. Ne vždy jsou vyslyšeny.

Podle mluvčího Policie ČR Jakuba Vinčálka jsou u nás doxing i swatting ojedinělé - a mají jinou tvář. Falešná oznámení, že někdo skladuje zbraně či trhaviny, zná policie ze sousedských sporů a rozchodů, výjimečně šlo o test z podsvětí. „Někdo dá informátorovi nepravdivou informaci a tímto způsobem si ověřuje jeho loajalitu,“ popisuje Vinčálek. Organizovanou aktivitu mládežnických kybergangů po americku neeviduje.

Co ale zná dobře, je vydírání: „Většinou je spojené s mravnostní kriminalitou, zejména u osob mladších osmnácti let.“ Nástroje k anonymizaci si někdy pachatelé opatřují na darkwebu. „Seženete tam bohužel všechno, od softwaru po falešné doklady,“ říká Vinčálek. Jenže úplná anonymita je iluze.

Vinčálkův vzkaz obětem je prostý: vyhrožování smrtí či ublížením hlásit okamžitě. A to ať už se děje přímo vám, nebo někomu jinému. K tomu zálohovat komunikaci a posbírat maximum informací o účtu pachatele.

„Lidé nás, Policii ČR, často označují v příspěvcích na sociálních sítích se slovy jako ‚co vy na to?‘. Tohle nám moc nepomůže. Pokud chcete situaci řešit, nahlaste to. Podejte trestní oznámení,“ radí.

V kyberprostoru totiž platí stejná pravidla jako v reálném světě. Vyhrožování násilím nebo smrtí je na sociálních sítích stejně závažné, jako když člověk vyhrožuje někomu osobně. Právně pak záleží na následku - samotné zveřejnění údajů může skončit jako správní delikt u Úřadu pro ochranu osobních údajů, jakmile ale vede k újmě, třeba policejnímu zásahu, jde o trestný čin.

Že se přístup k výhrůžkám změnil, přiznává Vinčálek otevřeně: „Od případu střelby na Filozofické fakultě UK jsme celkově opatrnější, věnujeme více pozornosti výhrůžkám na internetu a sociálních sítích, vedeme evidenci.“ Zároveň ale přidává varování pro nás, novináře: „Přílišná mediální pozornost v souvislosti s podobnými jevy není vhodná, naopak může situaci zhoršit. Proto je důležité nerýpat se v identitě pachatele nebo zveřejňovat jména obětí.“

Při bezprostředním nebezpečí volat 158 či 112, a pokud někdo swattingem vyhrožoval, říct to policii předem. Neodpovídat útočníkovi, nemazat zprávy dřív, než jsou důkazy uložené. Určit jednoho dospělého, který komunikuje s policií, školou i platformou. Zabezpečit účty celé domácnosti.

Danin příběh skončil dobře - policisté si prohlédli výhrůžné zprávy a pochopili, že míří zbraněmi na oběť. Právě to je pointa: swatting může fungovat, protože systém, který nás má chránit, musí brát každé oznámení vážně.

Bránit se tomu nemůže sedmnáctiletá holka sama tím, že bude „opatrnější na internetu“. Její digitální stopu spoluvytvořili rodiče, škola, kroužky i platformy - ti všichni ji musí umět chránit. Doxing začíná drobky, které sypeme všichni v digitálním lese. Bylo by fér, abychom je i zametali.