Článek
Palubní kamery v autech neslouží jen k záznamům tras z cestování. V případě nehody mohou hrát důležitou roli při posuzování viníka. Pokud dojde k nehodě a řidiči se nedokážou shodnout na tom, kdo ji způsobil, mohou záznamy z kamery zásadně zrychlit policejní vyšetřování. Kamera může pomoci také při jednání s pojišťovnou.
„Kamerové záznamy považujeme za jedny z nejprůkaznějších důkazů, které je možné v případě pojistné události doložit. Zejména za situace, kdy jasně ukazují průběh nehodového děje nebo další – pro řešení konkrétní pojistné události - podstatné okolnosti,“ říká tiskový mluvčí Generali České pojišťovny Jan Marek.
Nejčastěji se autokamera hodí v případech, kdy účastníci nehody poskytují protichůdná vyjádření o tom, jak nehoda vznikla. „Záznam z palubní kamery může být také vhodným důkazem v případě poškození čelního skla, kde poškozený žádá úhradu z povinného ručení viníka, typicky vozidla, které jelo vpředu a kamínek od něj odlétl. Dalším příkladem může být střet se zvěří, kdy po nehodě zvíře na vozidle nezanechá žádné průkazné stopy. Nemluvě o situacích, kdy dojde ke škodě na zdraví, jako jsou například střety s chodci nebo cyklisty,“ dodává Marek.
Některá auta umějí nahrávat okolí i ve chvíli, kdy jsou zaparkovaná. „To je praktické v typických případech poškození vozidla na parkovišti, ke kterému se viník nepřizná a od nehody ujede,“ míní advokát Jan Strya z advokátní kanceláře Valíček & Valíčková.
Na co si dát pozor u kamery v autě
Kamera by měla být bezpečně upevněná a řidič by ji neměl držet v ruce. Podle zákona o silničním provozu musí být předměty ve vozidle umístěny tak, aby nebránily výhledu řidiče a měla by se nacházet mimo podstatnou část jeho zorného pole, připomíná Strya.
Pokud chce klient předložit záznam z kamery pojišťovně jako důkazy, je potřeba, aby byla nahrávka co nejkvalitnější. Měla by také obsahovat všechna potřebná data, především správné datum a čas a GPS souřadnice, případně i rychlost vozidla.
„Není však nutné, aby záznam obsahoval všechny tyto údaje. Nejdůležitější je, aby bylo z videa dostatečně patrné, co se stalo a jak ke škodní události došlo. Každý doplňující údaj následně pomáhá urychlit a zjednodušit proces posuzování škody,“ upozornil ředitel likvidace Allianz pojišťovny Radek Juhaňák.
Do záznamu bychom neměli vůbec zasahovat. „Některé kamery používají smyčky s krátkou dobou přepisu – u těch je třeba v případě nehody záznam ihned zálohovat, aby ho smyčka nepřepsala. Důležité je mít na kameře nastavená správná data (čas, datum) a nikterak je nepřepisovat ani jinak do záznamu nezasahovat. A v neposlední řadě je dobré si uvědomit, že záznam může svědčit i v náš neprospěch,“ radí Strya.
Podle Marka je dobré záznam zálohovat třeba na datovou kartu a nahrávku s pojišťovnou sdílet ve chvíli, kdy chceme nahlásit pojistnou událost nebo doplnit informace o nehodě.
Záznam můžeme odevzdat například prostřednictvím webových portálů pojišťoven. „Naše webové systémy umí videosoubory přijímat. V praxi s tím nemáme žádné potíže. V případě komplikací nebo extrémní velikosti videa existuje samozřejmě možnost domluvit se na formě digitálního zaslání souboru s likvidátorem,“ uvádí Marek.
Kdy může pojišťovna záznam odmítnout
Pojišťovna se seznámí s každým obdrženým materiálem, ať je to video nebo fotodokumentace. Poté vyhodnocuje, zda je tento materiál použitelný.
Pokud v materiálu chybí správné datum a čas či souřadnice nebo pokud je video stažené z internetu či jakkoliv sestříhané, je pravděpodobné, že pojišťovna nahrávku nepřijme.
„Pojišťovna může v některých případech požádat o jinou formu nebo rozsah záznamu, pokud předložené video neobsahuje relevantní část události nebo pokud je technicky nečitelné či poškozené. V praxi ale zpravidla není potřeba zasílat hodinový záznam celé jízdy. Pro posouzení škody postačuje úsek videa zachycující samotnou událost a její bezprostřední okolnosti. Díky tomu je přenos souboru rychlejší a efektivnější jak pro klienta, tak pro pojišťovnu při jeho vyhodnocení,“ popsal Juhaňák.
Využívání kamer k dokumentaci provozu podléhá pravidlům GDPR (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a občanského zákoníku. I registrační značka je totiž osobním údajem. Je proto důležité si dát pozor na to, jak se záznamy z kamery nakládáme.
„Klasická koncepce ochrany osobnosti a soukromí v občanském zákoníku říká, že zachytit a použít záznam jiných osob lze i bez jejich souhlasu (což je jinak nutná podmínka) za předpokladu, že je to přiměřeně nutné k výkonu nebo ochraně jiných práv či právem chráněných zájmů,“ dodává advokát Strya.
