Rusko-ukrajinská vzdušná válka vlétla do nové fáze. A rozhodně to není remíza

Vzdušná válka mezi Ruskem a Ukrajinou je intenzivnější než kdykoli od začátku invaze. Zatímco fronta se na mapě posouvá o stovky metrů týdně, údery do týlu přibývají z měsíce na měsíc a obě strany v nich hledají páky, které se jim přímo na frontě nedaří získat.

Proměnou ovšem prošel i výběr cílů. Ukrajina od 18. července útočí na obří logistické sklady v Rusku a monitorovací mise OSN zároveň napočítala v srpnu 32 úderů na velké ukrajinské firmy (v červenci jich bylo 11). Obě strany tedy útočí na celou ekonomiku protivníka. Výsledkem ovšem není „remíza“.

Podle propočtu Seznam Zpráv z denních hlášení ukrajinského letectva, která ve veřejném přehledu shromažďuje analytik Ragnar Bjartur Gudmundsson, Rusko v srpnu vypouštělo průměrně 149 dálkových dronů denně a v září (do 23. září) 183. Rekord to není, v květnu jich bylo přes 260 denně – jenže se změnily hlavně počty strojů, které projdou obranou.

V únoru, březnu a červnu se ukrajinské defenzivě nepodařilo zneškodnit jen 8 až 10 % dronů (jednoduchý přepočet udělal třeba i americký ISW). V srpnu a září to bylo zhruba 17 %, tedy opět tolik jako loni na podzim. Počet míst, kde letectvo hlásí zásah nebo dopad trosek, vzrostl z 16 až 18 denně v prvním čtvrtletí na 22 až 23 v srpnu a září. To je nejvíc od loňského září, od kdy přehled tento údaj sleduje.

Za změnou stojí hlavně proudové drony Geran. Podle ukrajinského poradce Serhije Beskrestnova jich Rusko v červnu použilo asi 300, v červenci 1 500 a v srpnu už 2 500 až 3 tisíce. Jsou výrazně rychlejší než starší šáhidy s pístovým motorem, a proto na ně nestačí levná obrana tvořená kulometnými týmy a malými stíhacími drony, kterou si Ukrajina proti pomalým strojům vybudovala v roce 2025.

Obránci teď musejí sahat po drahých protiletadlových střelách, kterých však mají málo. Dostatečně rychlé stíhací drony se v praxi zatím spíše jen zkoušejí a jsou k dispozici v omezeném množství, pokud vůbec. Podle mluvčího letectva Jurije Ihnata obrana sestřelí asi 60 % proudových dronů, u vrtulových to bylo 90 až 95 %.

Ještě hůř je na tom Ukrajina s obranou proti balistickým střelám. Rusko jich podle The Economist dokáže vypustit přes 100 měsíčně, zatímco Ukrajině zhruba od začátku července došly střely PAC-3 do systémů Patriot. V červenci podle souhrnu ukrajinského ministerstva obrany sestřelila 29 ze 195 balistických střel.

Rusko navíc cílí přesněji. Ve velkém nasadilo to, čemu se už roky říká masová přesnost – velké množství relativně levných dronů a střel, všechny přitom s přesností z ideálních podmínek jen pár metrů od cíle. A někdy i méně: přes síť retranslačních stanic, které nesou velké drony Geran, dokážou ruští operátoři řídit menší drony až zhruba 200 kilometrů za frontou a cíleně jimi zasahovat i jedoucí vlaky.

Zároveň je také pravdou, že odvetné ukrajinské údery Rusko bolí víc než kdy dřív. Dva roky se opakoval stejný cyklus: dron zasáhl rafinerii, ta na čas přestala pracovat a Rusové ji opravili. Mezinárodní energetická agentura (IEA) však 11. září konstatovala, že Rusové opravy nestíhají a rafinérský systém postupně degraduje. Na příštích 18 měsíců proto počítá se zpracováním kolem čtyř milionů barelů ropy denně, což je asi o 30 % méně než před invazí na Ukrajinu.

Ukrajinci na jeden cíl posílají několik vln dronů a míří na zařízení druhotného zpracování, jejichž náhrada trvá šest až osm měsíců. Rusko proto dál prodlužuje zákaz vývozu benzinu a nafty, aby mu palivo nechybělo doma.

Škody mimo ropný průmysl jsou menší, než by napovídaly záběry hořících hal. Zboží zničené ve skladech Wildberries firma Data Insight odhaduje na 215 až 280 miliard rublů. To je víc než celý loňský zisk skupiny, ale jen zhruba 0,1 procenta ruského HDP – což je z hlediska vývoje války zanedbatelné číslo.

Na ukrajinské straně škody zasahují prakticky všechna odvětví. Energetika vstupuje do zimy v horším stavu než kdykoli předtím: během minulé zimy Rusové poškodili nebo zničili všech 15 tepelných elektráren a země podle odhadů přišla zhruba o 70 % předválečného výkonu. V lednu po útocích na dvě kyjevské teplárny zůstalo přes 1 100 domů do konce zimy bez ústředního topení.

Pokud Rusové zničí místní zdroje, bude Kyjev závislý na několika uzlech, jako je rozvodna Makariv západně od města. Když bude fungovat, bude mít město podle informací The Economist asi 16 hodin elektřiny denně, ovšem bez ní odhadem jen čtyři. Velké transformátory se vyrábějí měsíce, takže zničený kus během zimy prakticky nikdo nenahradí.

Začátkem září balistické střely vyřadily tři velké hutě, které vyráběly asi 90 % ukrajinské oceli, a zabily 17 dělníků. Vedení Metinvestu pro Financial Times tedy mohlo říci, že Ukrajina v tuto chvíli (poprvé po čtyřech letech války) nemá vlastní ocelářský průmysl. Firma přitom nedokáže odhadnout, zda oprava potrvá dny, nebo roky.

Podle vyjádření podnikatele Ruslana Šostaka Rusové zničili zhruba 2,1 z pěti milionů metrů čtverečních moderních skladů; kolem Kyjeva kapacita klesla až o 80 %. V supermarketech Novus se objevily cedulky, že zboží není, protože ho zničilo Rusko.

Přímo s vedením války pak souvisejí útoky na železnici. Po ní Ukrajina vozí evakuované obyvatele (civilní letecká doprava v zemi nefunguje), obilí, ale samozřejmě i zásoby na frontu. Rusové dříve útočili hlavně na stojící vlaky s vojenským nákladem, dnes loví jakoukoli lokomotivu, včetně příměstských spojů.

Letos poškodili 310 lokomotiv, zatímco od února 2022 do konce loňského roku jich bylo 227. Ukrajina přichází o 37 až 40 lokomotiv měsíčně a každá stojí kolem pěti milionů eur. Náhradu lze sehnat jen těžko, protože stejný rozchod kolejí používají v Evropě jen pobaltské státy a Finsko.

Rusové zároveň stupňují útoky na zatím relativně bezpečné západní části Ukrajiny. Například 13. září ruský dron zasáhl hraniční přechod Jahodyn a lokomotivu vlaku Kyjev–Varšava; o čtyři dny později Polsko kvůli proudovému dronu u hranice vyhlásilo letecký poplach a zavřelo letiště v Lublinu a v Řešově, hlavním uzlu západní pomoci Ukrajině.

Ministr hospodářství Oleksandr Kravčenko odhaduje letošní škody z náletů na téměř deset miliard dolarů a číslo bude nejspíš ještě podhodnocené. Nerovné jsou ale i lidské ztráty. Mise OSN od ledna do srpna ověřila 2 222 zabitých ukrajinských civilistů, o 55 % více než loni ve stejném období. Rusko za srpen hlásí 113 mrtvých civilistů na svém území, OSN ale tento údaj nedokáže ověřit.

Tato nerovnováha má technické i ekonomické kořeny. Ukrajina nemá balistické střely, drahá obrana jí dochází a velká část jejího současného hospodářství už nepochází z dob SSSR a není tedy „zodolněna“ proti náletům.

Na frontě se přitom situace zatím dramaticky nezhoršuje: vojáci i technika jsou rozptýlenější a hůře se zasahují. Během příštích měsíců však může Ukrajina narazit na nedostatek lokomotiv, paliva, protiletadlových střel a lidí, kteří odcházejí z bombardovaných měst.

Na moři si obě strany zablokovaly přístavy v Černém moři. Po ruských útocích v polovině července klesl provoz v oděských přístavech ze sedmi až osmi lodí denně na jedinou. Zhruba devět z deseti rejdařů přestalo lodě do Oděsy posílat, protože pojištění prudce zdražilo.

Náhradní trasy po Dunaji, železnici a silnicích podle ministra zemědělství zvládnou pokrýt pouze zhruba 40 % obvyklého objemu. Ukrajinská prognóza zemědělského vývozu klesla z 64,4 na 29,6 milionu tun a na podzim bude v sýpkách chybět místo pro zhruba 11 milionů tun obilí.

Z ukrajinské strany mořské drony vyřadily všechny tři obilné terminály v ruském Novorossijsku a podle Moscow Times více než 90 % ruské logistické kapacity pro vývoz obilí přes Azovské a Černé moře není k dispozici.

V minulé sezoně přitom přes azovské a černomořské přístavy odešlo 46,3 milionu tun. Ruské baltské přístavy zvládnou zhruba osm milionů tun obilí ročně, po dostavbě nového terminálu asi 12 milionů. Moskva hledá další vývozní trasy například přes Dálný Východ (i když to bude určitě nákladnější a zisk tedy menší). Rusko má tedy víc objížděk, ale hlavně mu na obilí tolik nezáleží: jeho vývoz mu vynáší kolem 15 miliard dolarů ročně, necelé procento HDP, kdežto ukrajinský zemědělský vývoz odpovídá víc než 10 % HDP.

Mimochodem, zatím nečekejme, že by se situace promítala nebo v dohledné době měla propsat do českých cen potravin. Cena obilí dopadá na cenu chleba se zpožděním a navíc jen zčásti. Pšenice je sice na světových trzích meziročně asi o 36 % dražší, české potraviny ale podle Českého statistického úřadu v srpnu spíš zlevňovaly a inflaci táhnou paliva (nafta je nejdražší od října 2022, ale to je problém primárně způsobený ve větší míře situací na Blízkém východě).

Ruský prezident v srpnu prohlásil, že Kyjev útoky na ruskou ekonomiku sám otevřel Pandořinu skříňku. Chronologie tomu neodpovídá: sklady, obchodní centra i elektrárny Rusko ničí od roku 2022 a proudové drony ani balistické střely nevyrobilo za čtyři týdny od prvních útoků na Wildberries.

Řeči o odvetě jsou tak spíše jen záminkou či zpětným ospravedlněním strategie, kterou se Rusko snaží využít situace a své současné výhody na vzdušném bojišti – než Ukrajina rozjede výrobu rychlejších stíhacích dronů a vlastní protibalistické obrany, uplyne podle The Economist nejméně půl roku a do té doby bude úspěšnost vzdušných útoků nejspíše vyšší než třeba v roce 2025.

Zároveň, jak již bylo řečeno, pozemní válka se nevyvíjí pro Rusko příliš příznivě. Rusové rozhodně postupují, i když se jejich postup v roce 2026 zpomalil, ale cena za drobné územní zisky je vysoká. Ruská armáda nemá problém nabírat nové lidi, ale tempo ztrát a náboru se zdají být zhruba podobné a výhoda na bojišti se zatím nijak nezvyšuje – poměr sil obou stran se tedy nemění. Jak jsme viděli, ve vzduchu je situace jiná, a tak z hlediska Kremlu dává smysl tuto výhodu v maximální míře využít.

Cílem přitom není „rozbombardovat“ Ukrajinu až ke kapitulaci (k tomu bombardování samo obvykle nestačí, jak ukazuje i třeba případ Íránu). Ale Kreml chce nejspíše vyvolat v zemi rozsáhlou krizi, a to ideálně v zimě, kdy na infrastruktuře nejvíce záleží.

Pokud se podaří ochromit dodávky tepla, vody a elektřiny ve velkých městech, poškodit železnici a hraniční přechody na západě, mohla by situace například přerůst v humanitární krizi, která by poslala do Evropy další uprchlíky a Kyjev dotlačila k jednání za ruských podmínek.

Rusko si tedy chce nejspíše především vybudovat silnou pozici pro jednání. Na začátku října se mohou v Abú Zabí sejít zástupci USA, Ruska a Ukrajiny a Washington před listopadovými volbami do Kongresu stojí o viditelný výsledek, třeba dohodu o otevření obchodu v Černém moři. Zavřená Oděsa přitom dává Moskvě do ruky kartu, kterou může vyměnit za obnovení vlastního vývozu.

Válka z dálky zvyšuje ukrajinské výdaje a zároveň krátí objem vybraných daní: jen první týdny letních náletů rozpočet země podle premiéra Serhije Koreckého připravily o 70 miliard hřiven, tedy asi 1,6 miliardy dolarů.

Vláda v návrhu rozpočtu na rok 2027 vyčlenila na bezpečnost a obranu 4,885 bilionu hřiven, tedy 43,8 % HDP. Ze zahraničí potřebuje 52,6 miliard dolarů, zajištěných je zatím zhruba 20 miliard. Rozpočet prověří, jak odhodlaná je Evropa, jak pevně budou věřitelé trvat na podmínkách (část unijní půjčky čeká na reformy, které parlament zatím neschválil) a zda roztříštěná ukrajinská politická scéna dokáže podmínky splnit.

Politolog Kirill Rogov pro Le Monde upozornil, že každý úspěšný ruský úder navíc zvyšuje účet, který ve stále větší míře za finančně vysílený Kyjev platí Evropa. Podle Kielského institutu evropské státy a instituce v květnu a červnu nově přidělily zhruba 11 miliard eur, zatímco Spojené státy žádnou novou pomoc nepřidaly.

Evropa ale stále závisí na amerických zbraních: asi 30 % evropské vojenské pomoci jde na nákupy v USA. Finanční a humanitární pomoc je letos zhruba o 41 % nižší než loni. Evropa tak ponese stále větší díl a ruské údery na ukrajinskou ekonomiku ho dál zvyšují.

V současné fázi letecké války tedy bezprecedentně trpí obě strany. Rusku se hromadí dlouhodobé náklady: poškození rafinerií začíná být kritické, klíčové přístavy jsou zablokované, ekonomika klopýtá a zastavuje. Ukrajině ovšem hrozí bezprostřednější nebezpečí, protože před zimou přichází o energetiku, železnici i daně a stále víc závisí na tom, zda jí zahraniční pomoc přijde včas.

Situace je pro obě strany dlouhodobě neudržitelná. Ale pokud se nic nezmění, obráncům běží čas znatelně rychleji.