Malá jednotka, citlivý problém pro Peking. Číňané odchází na pomoc Ukrajině

Indové, Nepálci, Kubánci nebo Číňané. Za více než čtyři roky války se v ruských řadách objevili bojovníci z celé řady zemí světa.

Někteří se přihlásili dobrovolně, jiné nalákaly peníze nebo příslib práce či ruského občanství. Zvláštní kategorii pak představují severokorejští vojáci, které do války vyslal přímo režim Kim Čong-una.

Postupně se ale odkrývá i podstatně méně známá tvář stejného příběhu – čínští občané bojují také proti Rusku.

Jedním z nich je Tim, vedoucí čínských dobrovolníků v ukrajinské vojenské jednotce, která letos spustila neobvyklý projekt: Cíleně nabírá a cvičí bojovníky ze země, která se během války stala jedním z nejdůležitějších partnerů Moskvy.

V jednotce dnes podle reportáže britského deníku The Guardian působí zhruba tucet Číňanů. Pracují s drony a elektronikou, připravují se na bojové nasazení nebo zacházejí s výbušninami.

Timovým hlavním úkolem jsou opravy dronů. Během jediného týdne dal dohromady asi deset komerčních letounů Mavic a 15 strojů FPV. Velitel jednotky, vystupující pod volacím znakem Muse, si jeho práci nemůže vynachválit. „Je lepší mít jednoho Číňana než deset Ukrajinců,“ zažertoval před reportéry.

Zájemci se k jednotce dostávají přes sociální sítě a osobní kontakty. Ukrajinské úřady provádějí základní bezpečnostní prověrku, samotný výběr Číňanů ale Muse z velké části svěřil Timovi. Ten s kandidáty vede sérii rozhovorů a od svého příchodu v lednu jich už více než 30 odmítl.

Hledá mimo jiné oddanost ukrajinské demokracii a suverenitě. „Jsem rozhodně proti přijetí někoho, koho pohání pouze nenávist k vlastní zemi,“ vysvětlil.

Z vojenského hlediska představuje tucet čínských dobrovolníků zanedbatelnou sílu. Politický význam jejich přítomnosti ale může být větší – zvlášť proto, že čínští občané už byli zaznamenáni také na opačné straně fronty.

Liší se přitom i způsob, jakým jsou obě skupiny označovány. O Číňanech bojujících za Rusko se často mluví jako o žoldnéřích, zatímco muži v ukrajinských jednotkách vystupují jako dobrovolníci.

Z právního hlediska ale tak jednoduché dělení neplatí. Za žoldnéře nelze automaticky považovat každého cizince, který vstoupí do armády jiné země. Mezinárodní právo pracuje s podstatně užší definicí, která mimo jiné předpokládá, že hlavní motivací člověka je soukromý zisk a že mu byla přislíbena výrazně vyšší odměna než srovnatelným vojákům.

U Číňanů bojujících za Rusko jsou doloženy případy náboru přes sociální sítě i finanční motivace, ani to však samo o sobě neznamená, že každý z nich právní definici žoldnéře splňuje. Stejně tak označení „dobrovolník“ nevylučuje, že člověk v ukrajinské armádě pobírá plat.

Podstatnější rozdíl proto neleží v samotných nálepkách, ale v tom, na které straně Číňané bojují, za jakých podmínek do války vstoupili a jak svou účast vysvětlují.

„Politicky je pro Peking citlivější Číňan bojující za Ukrajinu než za Rusko. Dobrovolník v ukrajinské uniformě nejen porušuje doporučení neúčastnit se války, ale bojuje proti jednomu z nejbližších strategických partnerů Číny. Ještě citlivější je, pokud svou motivaci veřejně spojuje s kritikou čínského politického systému, což může z pohledu Pekingu celou věc stavět do právně postižitelné problematiky ‚státní bezpečnosti,“ řekl pro Seznam Zprávy sinolog David Gardáš.

Právě tak reagovalo čínské ministerstvo zahraničí také v dubnu 2025, kdy Ukrajina zajala dva čínské občany bojující v ruských řadách. Peking tehdy zopakoval, že své občany vyzývá, aby se drželi dál od oblastí ozbrojených konfliktů a především se neúčastnili vojenských operací žádné ze stran.

Rozdíl tudíž není v oficiálním stanovisku čínské vlády, ale především v politickém významu obou případů. Číňan v ukrajinské uniformě bojuje proti zemi, s níž Peking od začátku invaze ještě více prohloubil strategickou, obchodní i diplomatickou spolupráci.

A u některých dobrovolníků jde ještě o něco víc.

Šestatřicetiletý Vanya z provincie Chu-pej popsal deníku The Guardian život v Číně jako „dusivý“. Přes VPN se dostával k informacím mimo čínský cenzurovaný internet a začal se podle svých slov seznamovat s „myšlenkami demokracie a svobody“.

Do jeho rozhodování se promítly také osobní problémy. Pracoval při rekonstrukcích domů a během čínského hospodářského zpomalení mu některé měsíce příjem klesl až o polovinu.

„Bylo to výsledkem mnoha věcí, které se postupem času nahromadily: únavy z předchozího života, touhy po demokracii a svobodě, stejně jako mých názorů na Ukrajinu,“ popsal svou cestu do války.

Ještě otevřeněji vystupuje sedmatřicetiletý Nero z provincie Fu-ťien. Ještě v Číně zveřejňoval příspěvky na podporu Ukrajiny a na sociálních sítích získal větší publikum. Několik jeho účtů bylo následně zrušeno.

Dnes se na Ukrajině učí pilotovat FPV drony. „Chci, aby lidé věděli, že ne všichni Číňané podporují ruskou agresi. Mnoho Číňanů, jako jsem já, je laskavých a chce Ukrajině pomoci,“ řekl reportérům britského deníku.

Právě tady je podle Gardáše nutná opatrnost. Z několika lidí, kteří byli ochotni opustit Čínu, odjet do války, riskovat život a v některých případech veřejně kritizovat vlastní vládu, nelze vyvozovat postoje čínské společnosti.

„Člověk ochotný odjet z Číny, vstoupit do ukrajinské armády, riskovat život a veřejně kritizovat Peking je už svou povahou poměrně nestandardním vzorkem populace. U některých se zřejmě spojuje odpor k ruské invazi s odporem k autoritářství obecně, nelze z toho ale udělat širší trend.“

Ani čínské veřejné mínění podle něj není jednotné. Informačnímu prostoru sice dominují proruské narativy spojené s kritikou Spojených států, NATO a Západu, navzdory cenzuře se ale objevuje také kritika ruské invaze a územních záborů.

Určitou roli může hrát i čínská historická zkušenost s Ruskem. Carské impérium v 19. století získalo rozsáhlá území, která do té doby ovládala čchingská říše, včetně oblasti dnešního Vladivostoku.

Čínští dobrovolníci tak podle Gardáše představují především nepříjemný symbolický kontrast k obrazu války, který vytváří Peking.

„Několik jednotlivců samozřejmě samo o sobě nezpochybňuje tvrzení Pekingu, že Čína není stranou války. Podstatnější je v tomto ohledu rozsah čínské ekonomické, diplomatické a mediální podpory Moskvy a stále významnější technologická spolupráce s vojenským přesahem. Číňané bojující za Ukrajinu však vytvářejí nepříjemný symbolický kontrast k oficiálnímu narativu.“

Čínské zákony sice účast v cizí válce vysloveně nezakazují, Peking však evidentně nehodlá nic podcenit. Pět mužů, kteří dokončili výcvik v Museově jednotce, se podle jejího velitele nakonec vrátilo do Číny kvůli tlaku čínských úřadů. Jak přesně vypadal, není jasné.

„Vložili jsme do nich celé své srdce a duši,“ posteskl si Muse. Obává se, že pokud budou odhaleny identity dalších Číňanů, mohou odejít také.

Peking přitom nemusí působit pouze na samotného člověka v zahraničí.

„Nejsilnější pákou bývá rodina doma. Z jiných případů čínské nadnárodní represe jsou doloženy výslechy či zastrašování příbuzných, telefonické hrozby, sledování a administrativní či právní tlak. OSN například zaznamenala případy, kdy lidé v zahraničí uváděli, že jejich rodiny v Číně čelily represím kvůli jejich aktivitám, jako jsou účasti na demonstracích nebo veřejná vyjádření,“ popisuje Gardáš.

Zdůrazňuje však, že u mužů z jednotky popsané deníkem The Guardian nevíme, jaké prostředky úřady případně použily.

Ani po návratu podle něj nelze automaticky předpokládat vězení. „Velmi pravděpodobný by však byl bezpečnostní zájem o jejich kontakty, motivaci a činnost na Ukrajině. Čínské úřady říkají pouze tolik, že jednotlivé případy budou řešit ‚v souladu se zákonem.“

Čínský původ vojáků ovšem vyvolává nedůvěru také na ukrajinské straně.

Jak již bylo zmíněno, Peking během války výrazně prohloubil ekonomické vztahy s Moskvou a poskytuje jí důležitou diplomatickou oporu. Západní státy Čínu navíc opakovaně obviňují z toho, že dodávkami zboží dvojího užití pomáhá udržovat ruský válečný průmysl. Peking tvrdí, že není stranou konfliktu, a obvinění z vojenské podpory odmítá.

Jeden důstojník z jiné ukrajinské brigády deníku The Guardian řekl, že by si přijetí člověka z Číny „dvakrát rozmyslel“. Obává se mimo jiné možného úniku informací.

Právě lidé, kteří si projdou moderním bojištěm, totiž mohou být po návratu domů pro čínský stát zároveň bezpečnostním rizikem i cenným zdrojem.

„Člověk se zkušeností s FPV drony, elektronickým bojem, ruskou taktikou nebo ukrajinským velením má znalosti, které jsou vojensky velmi cenné. Má proto smysl očekávat velmi důkladný debriefing, nemáme však veřejný důkaz, že Čína takto tyto konkrétní navrátilce skutečně využila,“ upozorňuje Gardáš.

Muse podobné obavy staví proti podstatně bezprostřednějšímu problému ukrajinské armády – nedostatku lidí. „V této situaci je pro nás velitele i pro ukrajinský lid vhodný kdokoli. Protože lidí prostě není dost,“ řekl.