Češi málem okradli mistry světa. A poznali, co umí fotbalový superman

/Od našeho zpravodaje ve Španělsku/

Chápete, co se stalo? Češi mohli oloupit fotbalové mistry světa. Senzace byla blízko.

Chybělo jen to, aby řecký rozhodčí Fotias deset minut před koncem nepískl příliš důrazné blokování Lukáše Červa na hraně pokutového území. Vyprodaný stadion v Oviedu v tu chvíli utichl, neboť sváteční večer dostal nečekanou trhlinu. Ve třetím díle Ligy národů se očekával španělský koncert se vším všudy, hotová gólová hitparáda. Jenže najednou se na sebe lidé s rudými vlajkami nevěřícně dívali a nechápali. Český kapitán Ladislav Krejčí vyskočil na Sadílkův trestný kop, prodloužil ho hlavou a zkušený gólman Raya z Arsenalu na čáře školácky zazmatkoval. Balon mu vypadl z rukavic přímo před Ryana Naderiho, který podrážkou pohotově skóroval.

2:2!

Útočník Naderi, v Drážďanech narozený útočník Glasgow Rangers, měl na sobě český dres vůbec poprvé v životě. Naskočil po 55 minutách jako náhradník.

Už to byla historická chvíle.

Když se poprvé dotkl míče, hrudníkem ho nešikovně poslal do zámezí. Po další čtvrthodině se v centru hřiště srdnatě udržel proti přesile, přihrál Hložkovi, který předal sprintujícímu Slámovi a bum! Křížná střela levačkou, pro jabloneckého obránce Jiřího Slámu životní, zaplula přesně k tyči. „O takovém okamžiku sní každý fotbalista, už když je malý. Mně se to povedlo, což je něco úžasného. Vyškrábal jsem ze sebe poslední zbytky sil,“ líčil nečekaný hrdina z levé strany defenzivy.

Do letoška mohl Sláma v reprezentační starty jen tajně doufat. Před lety dokonce uvažoval, že s fotbalem sekne a bude studovat. Teď ho nový trenér Santi Denia třikrát po sobě poslal rovnou do základní sestavy.

A ještě krásnější pohádku mohl prožít Ryan Naderi.

Umíte si představit, jaká by to byla událost, kdyby jeho gól platil?

Za české áčko ještě nikdy nenastoupil naturalizovaný fotbalista. Naderi si mohl vybírat, jestli po tátovi přijme bulharskou výzvu, nebo po mamince Renatě českou. Nad Německem, kde se narodil, neuvažoval. „Kdybys mi řekl před rokem, že si jednou zahraju v české reprezentaci a ještě proti mistrům světa… Wow. Jsem za tu možnost strašně vděčný. Neuvěřitelný pocit. Největší zápas mého života. Je ohromné, když cítíš ten spirit týmu,“ říkal bezvadnou „tykací“ češtinou, kterou zdokonalil při pár dnech u týmu.

S gólem by to byla geniální pointa.

Mohla tedy Naderiho dorážka platit? Ano, pokud by rozhodčí přímo nesledoval Červa, jak se zbytečně drsně zahákl do stopera Le Normanda. Jasně, klidně ten souboj mohl pustit, kdyby se zrovna na něj nesoustředil, jakmile však zapískal, bylo vyřešeno. Trenér Denia se před lavičkou mohl vzteknout. Nikdo v tu chvíli nerozuměl vysvětlení, jaký přestupek přesně vadil. „Prostě to byl faul a hotovo. Nerad po zápase mluvím o rozhodčích, protože jejich práce je strašně těžká,“ nenechal se Santi Denia vyprovokovat ke kritice.

Byla to však klíčová situace. Gól se vymazal, Krejčí schytal za protesty žlutou kartu a naděje na senzaci shořela. A bylo hůř: za chvíli byl Krejčí po žlutém faulu na půlící čáře vyloučený, potrestaný byl i Denia, stoper Chaloupek udělal v těžké nouzi surový zákrok u lajny a španělský střelecký žolík Merino vzápětí do rozhozené obrany zařídil gól na 3:1.

Tentokrát rozhodčí přehlédl kopanec do brankáře Kinského, který si pak poprávu, ale marně stěžoval daleko mimo své území. Taky viděl žlutou kartu. „Když necháte útočníky skákat do brankáře, nemůže to dopadnout dobře. Byl to faul, ale už je to pryč. Do poslední minuty jsme se drželi na dostřel, přitom jsme hráli proti mistrům světa a mistrům Evropy. Nemyslím, že bychom se měli za výkon stydět. Spíš naopak. Na těžšího soupeře narazit nemůžete a my hráli důstojně,“ hodnotil.

Občas se ve fotbale zázraky stávají a během sobotního večera, než se na Oviedo přihnal nemilosrdný liják a ulicemi se valily potoky vody, se jeden takový málem stal.

„Ne, nejsme spokojení, chceme vyhrávat a získávat body. Na druhou stranu však musím ocenit, jak hráči k zápasu přistoupili. Bojovali s vervou až do konce. To je nesmírně důležité. Pro trenéra je to dobrý signál, že chlapci vnímají, že naše cesta je správná,“ pronesl Santi Denia.

Rozhodně se nehodí českému týmu lichotit, vždyť prohrál počtvrté za sebou, což se nestalo od roku 2022 (tehdy taky v nejvyšší skupině Ligy národů), ale zároveň se sluší zdůraznit, že se pod španělským stratégem sympaticky mění. V premiéře proti Chorvatsku předvedl velmi dobrý druhý poločas a sahal po bodu. Proti Anglii měl výborných úvodních 25 minut, než byl za ostrý zákrok vyloučený Pavel Šulc. V oslabení neměli Češi nárok. I proti Španělsku ve druhé půli statečně vzdorovali, v některých pasážích byli i lepší.

„Můžu být na svůj tým hrdý. Snažili jsme se hrát a velkému soupeři konkurovat. Španělům je obzvlášť těžké čelit. V prvních minutách jsme hráli s příliš velkým respektem, potom se jsme se zlepšili. Zahustili jsme prostor a vytvořili si šance,“ komentoval Denia.

Pokud jste třetí zápas v Lize národů neviděli, tak vězte, že Češi neporazitelnou mašinu po přestávce skutečně trápili. Mistři světa totiž sundali mladičkého supermana Lamina Yamala, čímž ztratili jiskru. První poločas ovládli všechny statistiky a kdyby vedli víc než 2:0, nikdo by se nedivil. „Nemyslím si, že by se ve druhém poločase změnil náš přístup, ale prostřídali jsme a tempo hry se změnilo. Ve druhé půli jsme trochu ztratili na přímočarosti,“ diplomaticky řekl trenér Luis de la Fuente.

Mohlo to trvat pouhých 57 vteřin, aby Yamal poprvé udeřil. První střela mu nesedla. Druhá, kterou vykouzlil pár minut poté, už byla fantastická. Česká reprezentace rychle pochopila, že narazila na mládence z jiné galaxie.

Nebylo by fér všechnu chválu hrnout na Yamala, zázračného devatenáctiletého jinocha s rovnátky a čerstvě také nesmělým knírkem pod nosem, jenže když on je opravdu výjimečný. Těžko by šlo spočítat, kolik fanoušků v Oviedu si během soboty obléklo jeho dres a vyšlo si na špacír ke gotické katedrále San Salvador. Míjeli svatební hostinu, sbor asturských dudáků i fanzónu, ve které se leskly nejslavnější sportovní trofeje. Španělé jsou totiž mistři Evropy i mistři světa, ovládli také poslední ročník Ligy národů. Ve fotbale neexistuje silnější protivník.

Yamal před gólem převzal míč na pravém kraji šestnáctky, kde se lehkým úklonem zbavil Romana Macka, jenž hrál v reprezentaci premiérově, a nádherným obstřelem levačkou trefil růžek u vzdálenější tyče. Takové zásahy by si mohl patentovat. Brankář Kinský, který chytal také poprvé, si pro balon došel a frustrovaně ho kopnul do výšky.

„Rád bych, aby se to chytat dalo, ale mám pocit, že to nešlo. Měl prostor, utáhl to. Tohle on vážně umí,“ říkal Kinský.

Španělský teenager mezitím doběhl k rohovému praporku a pózoval s ním pyšně jako gladiátor. Chabou útěchou pro Čechy mohlo být, že inkasovali až v 6. minutě. Angličany a naposledy Chorvaty totiž kudrnáč Yamal zpražil ještě dřív.

První poločas? Sympatických momentů byste na české hře našli dlouho jen pár. Síla a přesnost španělských kombinací se zdála příliš masivní.

„Potkat mistry světa byla ohromná zkušenost,“ zdůraznil trenér Santi Denia. I když to nepřiznal, musel se mu svírat žaludek už před výkopem. Vymýšlel taktiku proti rodné zemi, kterou předloni přivedl na olympijský trůn, poslouchal španělskou hymnu a zdravil se s kamarádem Luisem de la Fuentem, se kterým roky pracoval v jedné svazové kanceláři. „Byli jsme jako bratři,“ řekl o parťákovi.

Zatímco holohlavý kouč s vypracovanými bicepsy stvořil fotbalové monstrum, které aktuálně už 41 zápasů v řadě neprohrálo, Denia se snaží o českou renesanci. Ani proti šampionům mužstvo zbaběle neodkopávalo míč, když na něj zrovna narazilo. Jenže k delšímu ťukesu se dostávalo jen zřídka. Než se zahájil druhý poločas, nejlepší pasáž nastala po čtvrthodině, kdy se hosté dostali od vlastní branky, před kterou kejklířsky zakličkoval i Kinský, až k zakončení: 23 přihrávek a Lingrova střela nad.

Upřímně, byl to zážitek poměřit se s mistry světa. Hráči si dokonce mohli před výkopem zblízka prohlédnout zlatý pohár, který stál na černém podstavci u postranní lajny. Španělský kapitán Rodri ho pak obřadně chytil a pozvedl nad hlavu, což sváteční dojem ještě umocnilo. Mimochodem, zrovna Rodri přidal druhý gól, když ve 35. minutě snadno dokončil akci, kterou sám rozjel. V tu chvíli to vypadalo, že se zápas jenom dohraje na pohodu.

Místo toho Španělé poslali vysprchovat Yamala a polevili, zatímco Češi výrazně přidali na agresivitě, ztratili ostych a dobře prostřídali. Málem se na severu Španělska, kousek od Atlantiku, zrodila fotbalová senzace. „Je obtížné třikrát za sebou prohrát a nemít ani bod, ale je potřeba si uvědomit, že hrajeme elitní skupinu Ligy národů,“ zopakoval trenér Denia.

Český tým je ve skupině totální outsider. Kdo nesouhlasí, ať si hodí mokrý ručník na čelo. Ale v Oviedu, kam si americký režisér Woody Allen pravidelně jezdil pro čerstvou energii a číšníci nalévají z velké výšky trpké nefiltrované jablečné sidry, nebylo daleko k bodu. Co by za takový pocit dali Chorvaté, kteří doma v Rijece zpackali úplně všechno a dostali od Anglie hanebně naloženo 7:0.

Mimochodem, Angličané teď stojí před Českem. Už v úterý večer v londýnském Wembley.

„Musíme se fokusovat na nás a budeme hrát co nejlíp můžeme, abychom je tam porazili,“ zakončil španělský výjezd Ryan Naderi. Je úplně nový, nezatížený historií. Tak si věří. A proč taky ne?