Před půlnocí Hamás aktivoval své izraelské SIM karty. Nebylo to cvičení

Nejhorší den v dějinách státu Izrael. Nebo největší selhání tajných služeb, armády nebo politiků v dějinách státu Izrael. Podobná hodnocení se objevují v židovském státě přesně tři roky po masakru, který 7. října 2023 spáchali teroristé z Hamásu.

Zahynulo 1200 lidí, což je nejvyšší počet obětí při teroristickém útoku od založení Izraele v roce 1948. Dalších 251 lidí ozbrojenci Hamásu odvlekli do Pásma Gazy. Izrael v reakci zahájil invazi do Gazy, při které podle údajů palestinského ministerstva zdravotnictví kontrolovaného Hamásem zemřelo přes 74 tisíc lidí.

Izraelem stále zmítá otázka, jak je možné, že útok zastihl všechny Izraelce tak nepřipravené. A ovlivní to i výsledky parlamentních voleb 27. října, kdy se rozhodne, zda Benjamin Netanjahu zůstane izraelským premiérem.

Netanjahu nedal souhlas k vytvoření mimořádné komise, která by se zabývala pochybeními před 7. říjnem.

Co všechno se stalo špatně, se pokusili shrnout ve dvou knihách izraelští investigativní novináři. Amos Harel napsal knihu 6:29 – Anatomie selhání a Jaakov Kac nazval svůj počin Zatímco Izrael spal: Jak Hamás překvapil nejsilnější armádu Blízkého východu.

Z rekonstrukcí vyplývá, že katastrofa začala 6. října v deset hodin večer místního času. Kontrarozvědka Šin Bet zaznamenala hromadné zapojení 45 izraelských SIM karet do mobilů v Pásmu Gazy.

„Lidé z kontrarozvědky ale nepředpokládali, že se chystá něco velkého. Počítali s omezeným útokem na jednom nebo dvou místech hranice, nebo se domnívali, že jde o cvičení Hamásu. Netušili, že se chystá masivní průnik pěti tisíc mužů na šedesáti místech hranice,“ uvádí Amos Harel, novinář deníku Haarec.

Odhady počtu členů Hamásu, kteří se zúčastnili útoku, se různí. Některé zdroje uvádějí tři až čtyři tisíce.

Šéfa Šin Betu Ronena Bara jeho podřízení vzbudili ve dvě ráno 7. října. Hlásili aktivitu v bunkrech a tunelech v Gaze, ale pořád mohlo jít jen o cvičení.

Od 3:45 z Gazy nepřicházely žádné nové zprávy. Pak najednou v 6:29 vyletěly první rakety, následovaly stovky dalších. Tato palba ale měla jen zakrýt skutečný cíl: dostat se přes plot a bariéry do izraelských vesnic, měst a armádních základen.

Izraelská vojenská rozvědka Aman očekávala infiltraci z tunelů, ale 7. října přišli útočníci buď po zemi, na člunech přes moře nebo přistáli s padákovými kluzáky. Někteří Izraelci z míst blízko Gazy po prvních zprávách spěchali k hranici, aby útočníky zadrželi, ale podcenili počet nepřátel. Když zjistili obrovskou převahu nepřítele, bylo pozdě a většina z nich zahynula.

Ozbrojenci Hamásu vypnuli kamery podél hranice, takže centrální velitelství izraelské armády nic nevidělo. Pak ztratilo spojení s pozorovatelnou u Gazy a dokonce s velitelstvím jižní brigády. Vesnice blízko Gazy hlásily útoky stovek teroristů.

„Ministr obrany Joav Gallant předsedal poradě v osm ráno v Tel Avivu v místnosti, známé jako Jáma. Ale vládl naprostý chaos, nikdo přesně nevěděl, co se děje,“ napsal Jaakov Kac v knize Zatímco Izrael spal.

Vojačky na pozorovatelských stanicích před 7. říjnem upozorňovaly, že Hamás pořádá cvičení stále častěji a je zřejmé, že nacvičuje přepadení a únosy. Vedení armády přitom od Gazy stáhlo tisíc vojáků s tím, že hranice je dobře chráněna senzory, bariérou a kulomety ovládanými na dálku. Systém, který stál v přepočtu zhruba miliardu dolarů, ale Hamás nezastavil.

V počítačích později specialisté Šin Betu nalezli plány Hamásu, které je šokovaly. Jednalo se o detailní nákresy izraelských základen a kibuců. Například - kde jsou jídelny, kde je stanoviště jakých zbraní, kde se nacházejí důstojníci různých hodností. Nepřítel znal i rozmístění letounů na největší izraelské základně Tel Nof.

„Zhruba od roku 2018 měla izraelská armáda povědomí o plánu Hamásu, nazvaném Hradby Jericha. Obsahoval přesně to, k čemu 7. října 2023 došlo. Ale odpovědná místa vyhodnotila, že plán je příliš ambiciózní a není v silách Hamásu něco takového provést,“ píše Harel.

Kromě špatného vyhodnocení aktuální hrozby novináři vyčítají vládě špatnou strategii ohledně financování Hamásu. Netanjahu v roce 2014 souhlasil s tím, že do Pásma Gazy bude Katar převádět zhruba 360 milionů ročně. Záměr byl takový, že větší prosperita v Pásmu povede k umírněnosti Hamásu a klidu na hranici.

„Netanjahuův poradce pro bezpečnost Jossi Cohen osobně navštívil Katar, do Izraele zase jezdil katarský diplomat Muhammad Imádí,“ píše se v knize Zatímco Izrael spal.

Jeden z lídrů izraelské opozice Naftali Bennett teď před volbami používá katarskou kartu proti Netanjahuovi. Vyzývá premiéra, aby prohlásil Katar za nepřátelský stát, který ve skutečnosti podporuje Hamás. „Letošní volby budou do jisté míry soubojem o interpretaci událostí 7. října,“ uvedl v podcastu Amos Harel.

Netanjahu čelí nařčení, že před útokem ho varovaly Spojené arabské emiráty a egyptská tajná služba. Izraelský deník Haarec tvrdí, že v září, tedy krátce před krveprolitím, Netanjahua telefonicky varovali prezident Spojených arabských emirátů Mohamed bin Zajíd Nahaján a šéf egyptské rozvědky Abbás Kámil.

Deník uvedl, že Nahajánův tým dostal zprávu o plánu útoku na Izrael od palestinského informátora, který se pohyboval blízko vedení Hamásu. Měl se dostat k informaci, že vůdce Hamásu v Gaze Jahjá Sinvár mluvil o „matce všech překvapení“ a „blížícím se zemětřesení“.

Podle premiéra jsou to politicky motivované výmysly s cílem očernit ho před volbami. Průzkumy ukazují, že výsledky hlasování 27. října budou těsné. Jak Netanjahuova koalice, tak tábor opozice by mohly získat něco přes padesát křesel ve 120členném parlamentu. Rozhodující slovo mohou mít strany zastupující izraelské Araby.