Článek
Ve čtvrtek krátce po 13. hodině to oznámila tajemnice Švédské akademie Ingrid Carlberg, která ve funkci letos nahradila Matse Malma. Vítěze vybralo 18 členů této instituce. Sázková kancelář Ladbrokes dopředu tipovala právě úspěch Anne Carson nebo experimentální čínské spisovatelky Cchan Süe.
Vítězka není českým čtenářům neznámá. Dlouhodobě patří k nejvýraznějším hlasům současné světové poezie a nakladatelství Argo vloni v překladu Tomáše Gabriela vydalo její známou knihu Autobiografie rudé. Do dvou set stran básnířka napěchovala příběh polozapomenuté postavy antických mýtů, sopečné erupce, nešťastnou lásku i lední hokej.
V základu se jedná o volnou lyricko-epickou adaptaci starořeckého mýtu o Geryonovi, okřídleném rudém netvorovi, kterého Héraklés zabije v rámci svých bájných skutků.
„Některé její postřehy, věty a slova jsou tak přesné, jako bys měl pocit, že ti najednou nasadili brýle a ty vidíš svět poprvé tak, jak má být,“ řekl o ní Seznam Zprávám spisovatel Marek Torčík, který redigoval český překlad. „Nemyslím, že někdo přesněji popsal zlomené srdce, pocit trapnosti. Tu chvíli, kdy se něco mění a láme a ty to vidíš, ale nemůžeš s tím nic udělat a víš, že tě to bude pronásledovat celý život,“ zmínil.
Podle redaktora Seznam Zpráv Jonáše Zbořila dělá z Anne Carson výjimečnou básnířku schopnost kombinovat antický mýtus se suchým humorem, osudová dramata s nočními výpravami na graffiti, stejně jako Gertrude Stein s Homérem. „Metafory a přirovnání tu nejsou ozdoby, ale nástroj, jak zaznamenat skutečnost v nejvyšším možném rozlišení,“ napsal kritik.
Anne Carson se ve svém díle zaměřuje na starověké Řecko. Vydala osmnáct knih, překládala Eurípida, Sofokla, Aischyla či Sapfó. Její texty mnohdy stírají hranice mezi poezií, prózou a esejistikou. Antické mýty či literaturu někdy vkládá do moderního kontextu. „Směs obou dává jejímu psaní ohromnou energii. Nikdo nepíše jako ona. A nikdo by si to podle mě ani netroufl,“ říká Steve Sem-Sandberg ze Švédské akademie. Ta kromě Autobiografie rudé vyzdvihuje z díla čerstvé laureátky také knihy The Beauty of the Husband: A Fictional Essay in 29 Tangos z roku 2001 či Nox z roku 2010.
Další její kniha Decreation je částečně operou, často experimentuje také s grafickým konceptem děl. V roce 1998 získala Guggenheimovo stipendium, roku 2002 přidala Cenu T. S. Eliota. Před šesti lety se stala držitelkou Ceny princezny asturské.
Anne Carson vystudovala klasické jazyky, kromě psaní se věnuje pedagogické činnosti na Michiganské univerzitě. Právě její filologické a literárněvědné vzdělání bývá oceňovaným východiskem jejího díla.
Reakce z Česka
Jako překvapivou zprávu, přitom s jasným politickým vyzněním, hodnotí její ocenění Mariana Machová z Ústavu anglistiky Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Anne Carson vyzdvihuje jako velice známou autorku. „Myslím si, že to přesto je překvapení. Protože ono je vždycky překvapení, když Nobelovu cenu za literaturu dostane poezie,“ uvedla Machová.
Podle ní je důležitý přesah Anne Carson do dalších kultur, a to díky jejímu překladatelskému dílu. „Překlad je s Kanadou spojen, je to takový multikulturní, komparativní prostor, který zasahuje do různých kultur i jazyků. Je hezké, že cenu dostala ona,“ míní Machová.
Anne Carson se již před šesti lety stala držitelkou Ceny princezny asturské.
„Příznačné je, že je Kanaďanka, není Američanka. Myslím, že je to i důležité pro politický kontext Nobelových cen, zejména za literaturu. Je důležité to odlišit, i když nám to může splývat,“ zdůrazňuje Machová. Připomíná tak konfrontační politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Kanadě.
Podle autorčina překladatele Tomáše Gabriela jsou některá její díla velice náročná na převod do češtiny v tom smyslu, že je problém vyrobit samotnou knihu. „Třeba Nox je poskládaná velice výrazně graficky z různých poznámek a kresbiček, takže by to byl obecně problém nejenom jako text. Ale ta kniha, kterou jsem překládal já, má v sobě nějaká úskalí s různými skrytými citáty a některé citáty jsou vlastně vymyšlené nebo některé informace, některé zase ne,“ říká k Autobiografii rudé.
„Ona hodně mystifikuje, takže v tomhle se nějak zorientovat a odhalit všechno správně může být trošku problém. Samotný text se překládal velice pěkně. Je to hodně prozaizované,“ hodnotí Tomáš Gabriel.
Anglista Petr Onufer z nakladatelství Argo doufá, že ocenění nasvítí, o jak výjimečnou básnířku se jedná. „A že se její dílo dostane k většímu počtu čtenářů, než tomu bylo bez ceny. Už se nám to několikrát stalo, například s Louise Glück, které se prodalo přibližně 300 kusů a tři čtyři roky, aby se do týdne po vyhlášení Nobelovy ceny vyprodal celý zbývající náklad. Snad to zafunguje podobně a Anne Carson se dostane k většímu okruhu čtenářů, kteří mají rádi poezii, protože to za to prostě stojí,“ reaguje Onufer, který v Argu vede edici angloamerických autorů i angloamerických básníků.
Také překladatel Gabriel je rád, že Anne Carson cenu získala. „Už se na to čekalo hodně dlouho. Byla mezi kandidáty a z mého pohledu je to jedna z nejlepších píšících autorek nebo i autorů na světě. Samozřejmě nemám tak velký přehled, abych to mohl říct s jistotou, ale pro mě rozhodně taková je,“ konstatuje.
Její výjimečnost podle něj spočívá v propojování forem, jako jsou esej, rozhovor, opera, poezie a próza dohromady. Autorka mezi nimi plynule přechází. „Prostě člověk sleduje, jak jdou její myšlenky a přirozeně se občas uchýlí k jinému způsobu vyjadřování. Dohromady to působí hrozně přirozeně a vtahuje to čtenáře do světů, které by jinak neokusil,“ dodává Gabriel.
Nobelova cena za literaturu je udělována od roku 1901, jako jediný Čech ji roku 1984 získal Jaroslav Seifert. Vloni si ocenění odnesl maďarský autor László Krasznahorkai.
