Článek
Jean Jouzel, jeden z významných světových klimatologů, přijel do Prahy diskutovat o klimatických dezinformacích.
Francouzský vědec, který stál u předních výzkumů rekonstruujících prastaré klima z ledu v Antarktidě i Arktidě, se společenským i politickým přesahem klimatologie zabývá už dekády.
Působil ve vedení Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) a zastával i řadu funkcí ve francouzských poradních orgánech.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy se rozpovídal o tom, proč popírání klimatické změny přetrvává, jak hodnotí dosavadní úsilí o snižování emisí a jakou budoucnost očekává ve stále se oteplujícím světě.
Po desetiletích výzkumu i veřejného angažmá ve prospěch klimatických opatření ve svých 79 letech Jouzel uznává, že se podařilo dosáhnout určitého pokroku. Nad optimismem u něj ale stále převažují obavy.
Jean Jouzel
Francouzský glaciolog a klimatolog se specializací na rekonstrukci starého klimatu.
K největším milníkům jeho kariéry patří výzkumy na Antarktidě, kde zejména společně se svým kolegou Claudem Loriusem od 70. let pracoval na získání a analýze hlubokých ledových vzorků. Z bublinek vzduchu uvězněných v ledu Jouzel spolu s dalšími dokázal poprvé rekonstruovat klima na stovky tisíc let dozadu a zároveň prokázal, že dřívější klimatické změny souvisely s měnícími se koncentracemi skleníkových plynů.
V této práci Jouzel pokračoval i jako vedoucí evropského projektu EPICA, díky kterému se klima podařilo zrekonstruovat až do 800 tisíc let hluboké historie.
Mezi lety 2002–2015 Jouzel působil jako místopředseda pracovní skupiny Mezivládního panelu OSN pro klima (IPCC), která se zabývá fyzikálními základy klimatické změny a během kariéry zastával i řadu funkcí v rámci francouzských poradních orgánů.
Ve své domovině se angažoval i podporou levicových politických kandidátů.
Do Česka jste přijel mimo jiné zúčastnit se diskuze o klimatických dezinformacích, proti nimž se dlouhodobě snažíte vystupovat. Pamatujete si, kdy jste se s tímto problémem setkal poprvé a jak to na vás tehdy působilo?
Když se budeme bavit nejen o dezinformacích, ale i o klimaskepticismu obecně, tak tady si myslím, že na úplném začátku to stálo na vědeckých základech. Zvrat směrem k dezinformacím a politizaci přišel až mnohem později.
Jako jeden z nejvýraznějších příkladů těch raných diskuzí mě napadá například spor o takzvaném hokejkovém grafu klimatologa Michaela Manna, který se objevil ve třetí hodnotící zprávě IPCC v roce 2001. Šlo o velmi podstatnou věc, která ukazovala, jak na tom naše klima v té době bylo.
Graf ukazoval, že posledních 50 let bylo v kontextu poslední tisícovky let naprosto bezprecedentních. Hodně vědců to zprvu rozporovalo a vedly se o tom velké diskuze, pořád to ale bylo v mezích vědeckých argumentů.
Následná změna směrem k politizaci debaty o klimatu byla velmi silná. Vyplývá to vlastně i z toho, co se dál dělo i právě kolem hokejkového grafu. Ten se totiž v roce 2009 stal předmětem kauzy „Climategate“, kdy vědcům z Východoanglické univerzity hacknuli mailové konverzace a zveřejnili jejich části, kvůli kterým pak vědci čelili obvinění z manipulace dat.
Následně se ukázalo, že k žádné manipulaci nedošlo, ale dělo se to všechno těsně před konferencí OSN o klimatu (COP15) v Kodani a některé státy, jako například Saúdská Arábie, toho hned zneužily a začaly zpochybňovat věrohodnost zpráv IPCC.
Tehdy to pro nás bylo hodně těžké a myslím si, že je to ukázkový případ toho, jak se celá debata zpolitizovala.
Když ale odhlédnu od politického tlaku a zaměřím se čistě na dezinformace, nemůžu minout také to, že jejich šíření je dnes zcela určitě větší díky rozmachu sociálních sítí. Fake news na ně může nahrát, kdo chce, a spousta lidí, zejména mladých, má sociální sítě jako hlavní zdroj informací.
Proti tomu můžou vědci jen velmi těžko bojovat. Vždycky je totiž jednodušší šířit fake news než zprávy o reálném stavu věcí. Obávám se, že pro celou vědeckou komunitu jsou celé sociální sítě opravdu spíš přítěží než přínosem.
Našel jste si za ty roky, co se tomu věnujete, nějaký oblíbený způsob, jak se efektivně bránit?
Jdu cestou vracení se zpět k vědeckým základům a pořád ještě věřím, že je to správná cesta. Máme obrovskou výhodu v tom, že máme zprávy IPCC, které jsou kvalitní a jasně ukazují, že oteplení souvisí s lidskou aktivitou. To je velmi silné, ale je pravda, že přesvědčování lidí je samozřejmě těžké.
Někdy mám pocit, že někteří klimaskeptici o diskuzi ani nestojí a i když jim naservírujete ten nejlepší argument, stejně je to nepřesvědčí. K tomu jsem žádný magický a zaručeně funkční způsob bohužel nenašel.
Už jsem slyšel i názor, že přesvědčování klimaskeptiků nemá smysl, ale vyvracení lží přesto pomáhá, protože jsou i lidé, kteří třeba jen váhají, čemu uvěřit, a k těm ty důkazy promluví…
Může být. Já to beru tak, že je potřeba se snažit, i když je jasné, že je to těžké a žádný zaručeně funkční způsob není k dispozici.
Nemáte pocit, že svět ten boj spíš prohrává? Jednoho z největších klimaskeptiků máme už i třeba v Bílém domě…
Ano, a nejde jen o Donalda Trumpa. V USA tento kurz razil už George W. Bush, když po roce 2000 odmítl ratifikovat Kjótský protokol, což bylo také hodně nešťastné.
S Trumpem je to ale obzvlášť hrozné a největší problém je v tom, že se bavíme o zemi s největší ekonomikou na světě. Má to celosvětové dopady. Tyto postoje ospravedlňují pokračování v produkci fosilních paliv, a to je velký problém.
Máme rok 2026 a svět je o nějakých 1,3 až 1,4 °C teplejší ve srovnání s předindustriální érou. Odhady na základě současného nastavení politik většinou ukazují, že do konce století míříme v podstatě určitě nad 2 °C. To je na jednu stranu pořád hodně nebezpečné, ale na druhou stranu to ukazuje, že nějaký pokrok v dekarbonizaci se děje, protože nejhorší scénáře s oteplením nad 4 °C už téměř jistě nehrozí. Kdyby vám takový stav roku 2026 někdo odhalil v době, když jste začínal v IPCC, co byste na to řekl?
Je pravda, že ještě někdy kolem roku 2000 jsem často ve svých přednáškách mluvil o potenciální možnosti, že svět dosáhne oteplení dokonce 5 °C. O tom jsme se před 25 lety vážně bavili, protože naplnění toho vysokoemisního scénáře nebylo tak nepředstavitelné. Takže ano, jestli se dokážeme dostat pod 3 °C, je to nějaký pokrok, ale podle mě to není dost.
Čekal jste, že dekarbonizace bude rychlejší?
Nejstarší klimatické konvence ani nezmiňovaly konkrétní stupně oteplení, ale spíš obecný cíl, že je potřeba klima stabilizovat s co nejmenším množstvím negativních dopadů, takže to se mi špatně hodnotí. Můžu ale říct, že když v roce 2016 přišla Pařížská dohoda s konkrétním cílem nepustit oteplení nad 2 °C a ideálně ani nad 1,5 °C, byl jsem relativně optimistický. Teď je ale jasné, že udržet oteplení pod 1,5 °C nezvládneme a že přesáhneme i 2 °C a bude velmi těžké vrátit se zpět.
Popravdě se i vzhledem k tomu, o čem jsme se už bavili, obávám, že svět míří k roku 2100 spíš někam nad 3 °C.
Čeho se na tom vlastně nejvíc bojíte?
Musíme si uvědomit, co je v sázce. Já bych si přál, abychom dalším generacím zajistili možnost se té změně přizpůsobit. To by měl být náš hlavní cíl. Oteplení o více než 3 °C je ale už opravdu moc vysoké na to, aby se mu dalo přizpůsobit. Vážně se obávám, že to nadcházející generace budou mít velmi těžké.
Pro nás v Evropě je navíc k tomuto potřeba dodat, že oteplení globální teploty o 3 °C u nás bude znamenat nějakých 4 °C až 5 °C, protože Evropa se otepluje rychleji než světový průměr.
Nakonec se vás nemůžu nezeptat na to, co říkáte na dění posledních let v Antarktidě a Grónsku, kde jste odvedl velkou část vaší vědecké práce?
Tam mě nejvíc zajímají pokroky v rekonstrukci historického klimatu. Já sám jsem byl u toho, když se z ledových vrtů podařilo zrekonstruovat klima 800 tisíc let do minulosti. Teď vám mohu říct, že moji mladší kolegové už mají nové ledové jádro, ze kterého bychom se mohli dostat až za hranici milionu let, možná až blízko k 1,5 milionu. Ten výzkum by měl být publikovaný někdy začátkem příštího roku.
Nejde přitom jen o vývoj teplot. Z ledových jader se dají zjišťovat třeba i koncentrace uhlíku, metanu a další důležité informace. Je to velmi bohatý archiv a můžeme si být jisti, že ta publikovaná zjištění příští rok budou velmi zajímavá.
