Ve stopách Lurdes Manuel. Další atletický talent odchází z Česka do ciziny

Poslední týdny pro něj byly opravdu hektické. Letos odmaturoval, pak nastoupil na ekonomickou školu. Ale musel si zařídit individuální učební plán, aby mohl studovat na dálku. A zároveň si v nizozemském Papendalu, kde má zázemí tréninková skupina kouče Laurenta Meuwlyho, potřeboval najít bydlení.

Teď už jen zabalit věci na cestu a vydat se vstříc dobrodružství. V pondělí startuje Michalovi Radovi příprava na novou sezonu. Začíná šichta.

V devatenácti letech se mu kompletně změní život. Bude úplně jiný než předtím. Bez neustálé péče rodičů. A také bez sestry-dvojčete Niny, která se rovněž věnuje běhu na 400 metrů s překážkami a byla po jeho boku celou tu dobu. „Mám z toho velký respekt,“ nezastírá mladý atlet.

Ti, kteří ho dobře znají, jsou ale přesvědčeni, že to zvládne. Za poslední rok výrazně vyspěl. Už to není ten bezstarostný kluk, který ještě nedávno skotačil na stadionu na Sokolském ostrově v Českých Budějovicích. Dozrál fyzicky i mentálně. Navíc v případě potřeby může zasáhnout otec, jenž pracuje zrovna pro nizozemskou firmu a do země tulipánů pravidelně jezdí.

Nebo pomůže nejlepší česká čtvrtkařka, halová mistryně světa Lurdes Gloria Manuel. Ta přesně před rokem prodělala stejnou změnu a dnes je pevnou součástí Meuwlyho skupiny. „Prošlapala mi cestičku, za to jsem jí vděčný. Kdyby neměla dobré výsledky, rozhodování bych měl určitě těžší,“ děkuje běžec na dálku své parťačce.

Manuel mu sice ukázala směr, ale jednoduchá volba to ani tak nebyla. Dokonce i poté, co Rada loni na podzim spolu s Meuwlyho skupinou absolvoval zkušební třítýdenní soustředění v Jižní Africe, hlavou se mu honily určité pochybnosti. Atletika není fotbal ani hokej, ale zájmové skupiny působí i v tomto sportu. Juniorský mistr světa a Evropy je příliš lákavým úlovkem, aby ho manažeři a agenti nechali bez povšimnutí.

„Najednou Michala zahltila vlna nabídek od různých lidí,“ vypráví Seznam Zprávám osobní trenér atleta Jiří Couf, který ho vede od sedmé třídy a stojí za všemi jeho dosavadními úspěchy. „Nabízeli mu peníze, byt, auto, jen aby kývl na spolupráci s nimi. Kluk byl zmatený a nevěděl, jak reagovat. V jednu chvíli se mi dokonce zdálo, že chce zařadit zpátečku. Ale nakonec se rozhodl přece jen do Nizozemska jít.“

Posledních sedm let jsou ti dva neustále spolu a nedají na sebe dopustit. Nejde jen o vztah kouč-svěřenec, jsou kamarádi. „Na rozloučenou jsme absolvovali výšlap v Alpách,“ uvádí jako příklad Jiří Couf. „Byl velmi vydařený, i počasí nám přálo. Jeli jsme do Rakouska autem a cestou mluvili o všem možném. Došlo na vzpomínky, byla tam i trocha nostalgie… Mladí lidé potřebují mít vedle sebe nejenom trenéra, ale také dobrého učitele. Toho, kdo je postupně provede životem a ukáže jim všechno kolem.“

Zkušený odborník to má nastavené výrazně jinak než většina jeho kolegů. Najde mladý talent, vybrousí ho a pak předá dál - do povolanějších rukou. Nesnaží se ho udržet za každou cenu. „Nejsem vrcholový trenér, mám zaměstnanecký poměr na sportovní škole. Nemůžu trávit čas na dlouhých soustředěních a neustále jezdit na závody do zahraničí,“ vysvětluje.

Proto zavčas začíná připravovat svěřence na přestup o level výš. Představuje jim špičky v oboru, včetně nejlepších koučů z ciziny. V rámci osvětové činnosti svého času padla zmínka i o Laurentu Meuwlym, předním světovém expertovi na sprint a střední tratě. Můžete si pak představit úžas Michala Rady, když mu na osobním profilu na Instagramu po jednom z povedených závodů přistála gratulace od slavného trenéra!

Slovo dalo slovo a obě strany zůstaly v kontaktu. Osobní setkání přišlo na řadu loni na jaře během Zlaté tretry. Seznámili se tam i oba kouči. Právě na ostravských závodech padla první zmínka o možnosti budoucí spolupráce.

„Udělalo na mě velký dojem, že taková trenérská kapacita má zájem o mého svěřence,“ přiznává Jiří Couf. „Ale ještě víc zapůsobilo, jak se kolega Meuwly vyptával na Michalovu povahu. Chtěl ho poznat především jako osobnost, což pro mě bylo velmi důležité. Svědčilo to totiž o tom, že mu nejde jen o rychlý sportovní úspěch. Naopak, vnímal to celé jako dlouhodobý projekt.“

Na povahu dvojčat Radových si opravdu nikdo stěžovat nemůže. Vyrostli ve skromných podmínkách, nejsou rozmazlení. Tartan na budějovickém stadionu, kde denně trénují, je totiž hodně rozbitý. Předbíhat se tam dá jen na čtvrté nebo páté dráze. Jinak riskujete, že zakopnete o záplatu na povrchu a spadnete.

Podobně je to i se soustředěními. Až donedávna probíhala výlučně v přírodních podmínkách na Šumavě. Coufovi svěřenci tam hrají hry, běhají na trávě a po asfaltu. „Razím zásadu, že patnáctiletí sportovci nepotřebují soustředění v teple. Jsou to jen zbytečně vyhozené peníze. Proto schválně držím polní podmínky. Chci, aby se mladí pořádně obouchali a nebyli celý život v bavlnce,“ nastiňuje Seznam Zprávám svou filozofii trenérský bard.

Před definitivním převzetím dohledu nad Michalem Radou požádal Laurent Meuwly kolegu o tréninkové plány za poslední tři roky. Z těch se dozvěděl, že jeho nový svěřenec zatím ještě vůbec nerozvíjel rychlostní vytrvalost. Znamená to, že juniorským mistrem světa a Evropy se devatenáctiletý Čech stal bez speciální přípravy.

Jinými slovy: má před sebou obrovský prostor pro zlepšení.

„Zvláštní vytrvalost pro svoje výkony Michal ani nepotřeboval,“ vysvětluje Jiří Couf. „Zatím mu bohatě stačilo jen to, co darovala příroda. Ten kluk dostal do vínku obrovskou vitalitu, během závodu se z něj stává opravdový marťan. Zároveň má úžasnou biomechaniku těla, která mu umožňuje běžet naprosto přirozeně a plynule.“

V tomto ohledu se Rada velmi podobá právě Lurdes Glorii Manuel nebo dalšímu generačnímu talentu - šestnáctileté Lindě Botkové, která rovněž závodí na čtvrtce překážek. Obě se také vyznačují velkou přirozeností a ladností pohybů.

Během dosavadní přípravy kouč ordinoval svému svěřenci jen tréninky v nižší intenzitě. Kolegové mu sice našeptávali, aby už do toho šlápl, ale ten se nedal. „Nemůžu přece být takový sobec, abych vědomě tlačil na vývin tak mladého sportovce. Kdybychom to uspěchali, tak by potom Michal neměl kde brát,“ zdůvodňuje odborník.

Místo toho se jihočeská dvojice ubírala jinou cestou. Rada dorostl do úctyhodných 189 centimetrů, ale ještě nenabral potřebnou svalovou hmotu. Jeho trénink musel pamatovat i na tohle. Proto silovou přípravu dělali postupně, aby se Radovy kosti a vazy stihly adaptovat na zátěž. Hodně pracovali na odrazech i koordinaci.

Mladý atlet má ještě jednu přednost - je velmi přemýšlivý. „Kolikrát se stalo, že mu nešel nějaký technický prvek. Odešel domů, den nato se objevil na tréninku a předvedl mi ho se vší parádou. Jen si to potřeboval promyslet, nechat si to v klidu projít hlavou. Navíc má rád velké výzvy a je velmi soutěživý. U Michala mentální složka dělá strašně moc,“ popisuje kouč.

Při absenci tréninků na vývoj rychlostní vytrvalosti pokrok mladého běžce v poslední době o něco zpomalil. Loni se zlepšil skoro o půl vteřiny, letos „jen“ o devatenáct setin. Rada byl z toho trochu nešťastný, chtěl víc. Ovšem i tak na mistrovství světa v americkém Eugene časem 48,59 sekundy pokořil evropský juniorský rekord, který platil 42 let.

Teď už může svůj talent rozbalit naplno. Odborníci očekávají, že nová sezona bude pro českého juniora přelomovou. Rada má všechno potřebné k tomu, aby už letos pokořil hranici 48 sekund a obdržel vstupenku do světa překážkařské elity, které zatím vévodí Nor Karsten Warholm nebo Brazilec Alison dos Santos.

Zatím. Už za pár let může být všechno úplně jinak.