Článek
V rubrice Aréna názorů nabízíme prostor pro diskuzi. Publikované komentáře procházejí redakčním výběrem a úpravou, nemusí však vyjadřovat stanovisko Seznam Zpráv.
Představte si, že celý život pracujete, spoříte, podnikáte a budujete něco, co má hodnotu. Zaměstnáváte lidi, platíte daně, zdravotní a sociální pojištění, dodržujete všechny regulace a nesete podnikatelské riziko, které je v posledních letech extrémně volatilní. Pak jednoho dne přijde skupina násilníků, rozbije váš obchod, ukradne zboží a při pokusu bránit vlastní majetek vás ještě fyzicky napadne. Opakovaně voláte policii, ale pomoci se nedočkáte. Z výsledků mnohaleté práce vám během několika hodin nezbude téměř nic.
Pařížský obchodník Jahirul Azam během jediné hodiny pětkrát volal policii, zatímco na jeho prodejnu útočilo přibližně dvacet maskovaných násilníků. Policie mu podle jeho svědectví opakovaně sdělovala, že mu nedokáže pomoci. Společně se zaměstnancem se pokusil obchod ubránit, oba však byli fyzicky napadeni. Škody odhadl nejméně na 140 tisíc eur.
Nejde o izolovaný příběh, podle předběžných údajů francouzských obchodních organizací bylo během násilností 17. října zasaženo přibližně 1 500 obchodů a provozoven. Škody se odhadují na stovky milionů eur. V noci na pondělí jsme byli svědky podobného chování, k němuž se navíc přidalo četné vykrádání soukromých domů a bytů. Předběžné odhady tak nyní pracují s více než třemi tisícovkami zasažených obchodů po celé Francii, plus samozřejmě poničený veřejný majetek, zdemolovaná auta, prvky sdílené mobility a další krádeže.
Za těmito čísly jsou tisíce lidských osudů, podnikatelé, zaměstnanci, dodavatelé a jejich rodiny. A také mimořádně závažná otázka, kterou bychom v košaté debatě o příčinách nepokojů neměli přehlédnout. Ta otázka je pro mě jako ekonoma zásadní: Proč by měl takový podnikatel znovu investovat?
Proč by si měl vzít další úvěr, opravit obchod, nakoupit zásoby, znovu přijmout zaměstnance, platit daně a odvody, čelit rozsáhlé byrokracii a nést veškeré podnikatelské riziko, když nemá důvěru, že se podobná situace nebude opakovat? Jaký má důvod věřit v budoucnost svého podnikání v zemi, kde stát, kterému poctivě odvádí nemalou část vytvořených hodnot, nedokáže v rozhodující chvíli ochránit jeho život, zaměstnance ani majetek?
Francie přitom není malým, fiskálně slabým státem. Právě naopak. V roce 2025 dosahovaly její veřejné výdaje 57,3 % HDP, daně a povinné odvody představovaly 43,6 % HDP. Celkové zdanění práce průměrně vydělávajícího bezdětného zaměstnance dosahovalo 47,2 % nákladů práce, což bylo třetí nejvyšší zatížení v OECD. Veřejný dluh se ve druhém čtvrtletí letošního roku vyšplhal na 119 % HDP. Francouzští podnikatelé čelí 25% standardní dani z firemních zisků, vysokému zdanění práce a dalším povinným odvodům. Stát od nich požaduje nemalou část vytvořených hodnot, ale při posledních nepokojích mnohým nedokázal zajistit ani základní ochranu majetku.
Samozřejmě nelze očekávat, že policie zabrání každému trestnému činu. Žádná společnost nedokáže eliminovat veškerou kriminalitu. Jenže je zásadní rozdíl mezi jednotlivým trestným činem a situací, kdy skupiny násilníků – s ohledem na systematickou koordinaci na sociálních sítích nikoliv zcela neočekávaně – dlouhé hodiny systematicky ničí obchody, rabují zásoby a napadají lidi, zatímco neozbrojení majitelé provozoven marně žádají o pomoc a celý svět to řádění online sleduje skrze sociální sítě.
Vždyť ochrana života, bezpečnosti a soukromého vlastnictví patří k samotným základům existence moderního státu, je to jedna z nejdůležitějších součástí společenské smlouvy mezi občany a veřejnou mocí.
Z ekonomického pohledu je tak problém hlubší, než naznačují záběry hořících obchodů. Podnikání je vždy spojeno s rizikem. Podnikatel počítá s konkurencí, vývojem poptávky, růstem nákladů, změnami cen energií nebo úrokových sazeb. Taková rizika jsou přirozenou součástí tržního hospodářství.
Systematické ohrožení soukromého vlastnictví však představuje zcela jinou kategorii rizika. Pokud podnikatel ztratí důvěru v bezpečnost prostředí, ve kterém investuje, změní své chování.
Začne požadovat vyšší návratnost kapitálu, omezí investice, zaplatí více za bezpečnost nebo pojištění, případně podnikání zcela ukončí. Otevření nové provozovny odloží, dalšího zaměstnance nepřijme. V určitém okamžiku může dojít k závěru, že podnikat se už jednoduše nevyplatí. A tento závěr může být z jeho individuálního pohledu naprosto racionální.
Individuální tragédie, která vás na druhé straně země nemusí zajímat, se rázem změní v širší ekonomický problém, když si uvědomíme, že zničený obchod totiž není jen ztrátou jeho majitele. Je to ztráta pracovních míst, příjmů zaměstnanců, odbytu dodavatelů, dostupných služeb i budoucích daňových výnosů. Vznikají náklady, které statistiky přímých škod vůbec nezachycují.
Pokud se podobné události opakují, mohou vést k dlouhodobému útlumu podnikání v postižených lokalitách. Obchody mizí, služby mizí, investice odcházejí a kvalita života obyvatel se zhoršuje. Největší dopad to přitom může mít právě na lidi, kteří mají nejméně možností hledat práci nebo služby jinde.
Ani pojištění a následné odškodnění problém zcela nevyřeší. Pojišťovna může za určitých podmínek zaplatit opravu výlohy, vybavení či odcizené zásoby. Nedokáže však automaticky nahradit všechny ztracené tržby, zákazníky nebo ochotu pokračovat v podnikání. A už vůbec nedokáže zaručit, že se stejná situace nebude opakovat. Ekonomická hodnota bezpečného a předvídatelného prostředí je mnohem vyšší než součet faktur za opravy poničeného majetku.
Během francouzských nepokojů v létě 2023 bylo podle tamního Senátu poničeno nebo vyrabováno více než tisíc obchodních provozoven. Pojišťovny evidovaly 16 400 pojistných událostí se škodami dosahujícími 793 milionů eur. Celkové majetkové škody se blížily jedné miliardě eur.
Jednotlivé nepokoje nemusí mít zásadní dopad na celkový výkon tak velké ekonomiky, jakou je Francie, jejich opakování však může postupně narušovat důvěru v instituce, právní stát a bezpečnost podnikání. A zvyšovat náklady daňovým poplatníkům. Francouzské právo totiž za určitých podmínek výslovně uznává občanskoprávní odpovědnost státu za škody způsobené násilím davu.
Jenže podstatou funkčního státu přece nemá být pouze schopnost následně odškodňovat zničený majetek. Jeho primárním úkolem musí být vytvářet podmínky, aby k takovému ničení, pokud možno, vůbec nedocházelo a aby občané měli důvod důvěřovat jeho ochraně.
O příčinách francouzských nepokojů, problémech integrace přistěhovalců, radikalizaci části společnosti, politické odpovědnosti i fungování bezpečnostních složek se jistě povedou rozsáhlé debaty. Nic ale nemůže ospravedlnit zvěrstva jako rabování obchodů, ani těch luxusních se známými značkami, ani malých lokálních obchůdků, a samozřejmě ani útoky na nevinné lidi, kteří se provinili jen tím, že v místě nepokojů podnikají.
Francouzská zkušenost je proto varováním i pro ostatní evropské státy. Velikost veřejného sektoru, vysoké daňové příjmy ani rozsáhlé pravomoci státu nejsou samy o sobě zárukou jeho funkčnosti. Tu je potřeba posuzovat podle toho, zda dokáže zajistit základní veřejné statky, mezi které v prvé řadě patří bezpečnost, vymahatelnost práva a ochrana soukromého vlastnictví.
Stát nemusí dělat všechno. Nemusí poskytovat každou službu ani regulovat každou pitomost. Ale musí umět ochránit lidi, kteří vytvářejí hodnoty, z nichž stát sám žije. Společnost, v níž se přestává vyplácet vytvářet bohatství a začíná být racionálnější pouze chránit to, co ještě zbylo, nemá před sebou dobrou ekonomickou budoucnost.
